Jak je možná neznáte: Johannes Brahms

  1. 1
  2. 2
Sondy do soukromých životů slavných hudebníků a skladatelů (12): Johannes Brahms (7. května 1833, Hamburk – 3. dubna 1897, Vídeň)
Johannes Brahms (zdroj commons.wikimedia.org / foto C. Brasch)

 

Mládí a životní štěstí
Brahmsův otec Johann Jakob Brahms pocházel z města Heide v Holštýnsku a jeho příjmení bylo také někdy psáno „Brahmst“ nebo „Brams“. Jeho manželka Johanna Christiane Henrika Nissen byla o sedmnáct let starší. V roce 1830 byl zaměstnán jako hráč na smyčcové nástroje a lesní roh u hamburské milice. Nakonec se stal hudebníkem v Hamburském městském divadle a v Hamburské filharmonické společnosti. Johannes Brahms, který se narodil v roce 1833, měl dva sourozence. Sestru Elisabeth a mladšího bratra Fritze Friedricha, který byl také klavíristou. Ten zastíněn svým bratrem emigroval do Caracasu a později se vrátil do Hamburku jako učitel.

Reklama

V mládí Brahms často publikoval svá raná díla pod pseudonymem (G. W. Marks, Karl Würth) a přiděloval jim vyšší opusová čísla. V roce 1850 poslal svoje skladby Robertu Schumannovi, který byl v té době na koncertní cestě po Německu. Velká rána pro mladého Brahmse byla, že se mu balíček vrátil neotevřený. Usmálo se na něj však štěstí, když jako dvacetiletý začal koncertovat s houslistou Eduardem Reményim.

Eduard Reményi a Johannes Brahms (zdroj commons.wikimedia.org)

Ten jej představil nejen Josefu Joachimovi, ale také Ferenci Lisztovi. Po novém představení Robert Schumann o Brahmsovi napsal oslavný článek v Neue Zeitschrift für Musik a prohlásil jej za mesiáše, který může svrhnout falešné bohy jménem Liszt a Wagner.

Bulvární příběh chudého dospívajícího Brahmse, který hraje v barech a nevěstincích, má nepodložený původ a moderní vědci jej odmítají. Rodina Brahmsových byla poměrně prosperující a právní předpisy v Hamburku v každém případě velmi přísně zakazovaly hudbu a přítomnost neplnoletých osob ve vykřičených domech.

Johannes Brahms v roce 1853 (zdroj commons.wikimedia.org)


Vztah k ženám

Jak to bylo s Brahmsem? Miloval ženy pouze platonicky? Proč nikdy nevstoupil do vážného vztahu? Měl panický strach z žen, ze svatby? Co následovalo, když pravděpodobně Claru Schumann požádal o ruku a ta odmítla? Nebo ani o podobném manželství neuvažoval?

To jsou otázky, které jsou opakovaně a znovu kladeny, ale pravděpodobně nikdy nebudou zodpovězeny. Škoda, protože kdybychom o tom věděli víc, jistě bychom se dívali na hudebníka a osobu Brahmse jinýma očima a ušima. V jeho životě figurovalo mnoho žen. Buď mu byly nedosažitelné, nebo je po krátké době, pokud je zaujal, brzy zavrhl. Skladatel ženy miloval, možná až příliš, ale pevným závazkům se vyhýbal. Těmito ženami byly třeba Agathe von Siebold, Clara Schumann, univerzální hudební genius Pauline Viardot-Garcia nebo zpěvačka a skladatelka Josephine Lang. I ve Vídni Brahmsovi učaroval šarm tamních žen a zejména zpěvačka Berha Porubszky. Stejně tak jako v Hamburku i ve Vídni založil a vedl dámský pěvecký sbor. Toužil po „slušných ženách“, ale nevyhýbal se ženám z ulice. Je s podivem, že podobně jako Schubert, Schumann nebo Beethoven a řada dalších hudebníků nechytl „uměleckou nemoc“. Kolovaly dokonce zvěsti, proč nedostal post kantora u sv. Tomáše v Lipsku: starosta měl tehdy námitky, že má „nevázané chování“.

Johannes Brahms v roce cca 1865 (zdroj commons.wikimedia.org)

Brahmsův život šel však dál. Komponoval, dirigoval a také dál flirtoval s hezkými ženami. Mezi ně patřila také nádherná zpěvačka Agathe von Siebold, se kterou se zasnoubil. Většina písní z opusů 14, 19 a 20, jakož i nostalgický sextet byly tímto vzájemným vztahem ovlivněny. Neúspěch provedení Klavírního koncertu d moll v Lipsku, kde mu nikdo ani nezatleskal, způsobil v jeho duši hluboký debakl. V tomto rozpoložení napsal Agathe: „Miluji vás! Musím vás znovu vidět! Ale nemohu být spoután okovy.“ Odpověď na sebe nedala dlouho čekat: „Budu s tebou spát, ale nevezmu si tě.“ Vrátila mu prsten a už se nikdy znovu nesetkali. Takovou odpověď však Brahms očekával. Brahmsův cit a láska k opačnému pohlaví byly vlastně zvláštní. Jednou napsal: „Přál bych si, abych co nejdříve napsal operu jako ženatý muž.“ Nikdy k tomu nedošlo, ačkoliv napsal více než dvě stě písní.

Sám napsal: „Ujela mi loď. Když jsem se chtěl usadit, nebyl jsem schopen uživit ženu tak, jak by se slušelo. V době, kdy jsem si nejvíce přál stát se ženatým mužem, byla moje díla vypískávána z koncertních pódií, nebo se jim alespoň dostávalo ledově chladného přijetí. S takovými věcmi jsem se dokázal vyrovnat docela dobře. Znal jsem hodnotu svých děl a věděl jsem, že nakonec se moje štěstí obrátí. Když jsem se po dalším fiasku vrátil do svého opuštěného pokoje, nesnášel jsem to o samotě nijak špatně. Právě naopak! Kdybych se však v takových chvílích musel vracet domů k manželce, čelit jejím tázavým očím a byl nucen jí říci: ‘Zase další pohroma’, byl bych to nedokázal unést.“

Brahms a Schumannovi. Byl to opravdu manželský trojúhelník?
Jedna z nejzáhadnějších událostí v dějinách klasické hudby se soustřeďuje kolem milostného trojúhelníku a existuje zde hodně spekulací. Říká se, že vztah mezi dvěma přáteli a Clarou se stal významným faktorem v psaní Brahmsových skladeb. Zní to jako úžasný romantický filmový komplot. Ve skutečnosti situace, ve které se Brahms ocitl, je důkazem toho, co bylo v klasickém hudebním světě té doby velmi běžné.

Robert a Clara Schumann v roce 1847 (zdroj commons.wikimedia.org/Eduard Kaiser)
Reklama
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na