Jak je možná neznáte: Johannes Brahms

  1. 1
  2. 2

Beethoven napsal dopis „nesmrtelné milence“, který zahrnoval tři oddíly adresované neznámé ženě, k níž měl zvláštní cit. Že dopis nikdy neposlal, je dalším tajemstvím v dějinách klasické hudby. Stejně tak Chopin měl vztah, ze kterého nic nevzešlo. Nebo Schubert, který si zamýšlel vzít mladou sopranistku, ale nemohl, protože manželství nemohl finančně zajistit. Též Mahler byl zamilovaný do své manželky Almy, která mu lásku neopětovala. A seznam by mohl pokračovat.

Pokud mezi Clarou a Johannesem bylo skutečně romantické spojení, proč z toho vůbec nic nevzešlo? Když se přestěhoval do jejich bytu, bylo to proto, že byl skutečně nezištným mužem nebo cítil, že něco dluží Claře a rodině Schumannů? Co vyvolalo Johannovu vášeň?

Když byl Robert Schumann umístěn do psychiatrické léčebny, ubytoval se Johannes Brahms u Schumannových a zároveň se do Clary zamiloval. Byla však o patnáct let starší. Také se staral o děti, když Clara odjela na dlouhé koncertní turné. Postupně, když se o otce začala starat nejstarší dcera, Brahms se vrátil ke své práci. Clara se s ním dělila o své obavy a vyprávěla mu o nemoci, penězích, koncertech a dětech. Měla pro mladého přítele mateřské pochopení, podporovala jej v praktických i finančních záležitostech, a přesto, že jeho chování bylo někdy velmi drsné, toto přátelství přežilo všechna rozladění a nedorozumění. Život cestující umělkyně měl však za následek, že se časem navzájem vzdálili nejen fyzicky, ale i citově.

Clara Schumann (zdroj commons.wikimedia.org)

Brahms na ni ale nikdy nezanevřel a v době její špatné finanční situace jí posílal peníze, ve kterých, jak píše, „se topím a nemá je kdo užít“. Byl také rozpolcen mezi úctou k Robertovi a láskou ke Claře. Brahms doprovázel Claru v těžkých okamžicích umírání manžela i po jeho smrti. Ta však nemocného skladatele v posledních měsících jeho života navštívila pouze jednou. Když Schumann 29. července 1856 zemřel, Brahms a Clara seděli ve vedlejší místnosti u dobrého oběda. Dokonce se proslýchalo, že poslední dítě Clary, Felix Schumann, měl pocházet z jejich vztahu, to je ale málo pravděpodobné.

Vztah mezi těmito dvěma byl velmi složitý, od přátelství až po velkou vášeň ze strany Brahmse. Důležitou složkou tohoto přátelství byla skutečnost, že Clara se opět mohla podílet na tvorbě hudebního génia, jako tomu bylo dříve se Schumannem. Celá série Brahmsových děl byla premiérována Clarou a klavíristka byla vždy ochotna hrát nejnovější skladby svého přítele. Pokud je poslal jiným přátelům, byla rozzlobená. Brahms Claře důvěřoval jako žádnému jinému člověku, ale během pobytu ve Švýcarsku v létě roku 1856 se oba rozhodli žít odděleně. Přesto zůstala důležitou součástí jeho života, a když nebyli spolu, komunikovali dopisy. Po smrti Clary Schumann, své velké životní lásky, kvůli hledání místa rozloučení a posledního odpočinku v Bonnu a železničnmu dobrodružství dorazil na pohřeb na poslední chvíli. Jedenáct měsíců po smrti Clary Schumann, 3. dubna 1897 brzy ráno, zemřel ve věku třiašedesáti let také Brahms jako starý mládenec, který však svého stavu litoval. Podle některých biografií byla příčinou smrti rakovina jater nebo podle nedávných informací karcinom slinivky břišní. V jeho skladbách vždy najdeme nostalgii, melancholii i mahlerovskou tragiku.

Johannes Brahms (zdroj commons.wikimedia.org/Lourdes kleykens)

Víte že:
– Brahms, mladík se světle modrýma očima, měl hlas, který byl vysoko položen. V dospívání se za tento přetrvávající stav styděl a vymyslel cvičení, které mu však jeho hlas zničilo. Sípal a skřehotal a i ve stáří v napjatých chvílích se mu hlas lámal.
– Píseň Junge Liebe I (Meine Liebe ist grün wie der Fliederbusch), op. 63/5 – napsal na verše Felixe Schumanna, nejmladšího syna Roberta a Clary.
– Brahms byl popisován jako agnostik a humanista. Oddaný katolík Antonín Dvořák napsal v dopise: „Takový člověk, taková dobrá duše a on v nic nevěří!“
– Brahms byl vždy perfekcionista a několikrát přepracovával každé své dílo.
– V roce 1889 navštívil skladatele ve Vídni Theo Wangemann, zástupce amerického vynálezce Thomase Edisona, a pozval ho, aby provedl experimentální nahrávku. Zahrál na klavír zkrácenou verzi svého prvního Uherského tance a polku mazur Josefa Strausse Die Libelle. Ačkoli mluvený úvod ke krátké skladbě je zcela zřetelný, hra na klavír je do značné míry neslyšitelná kvůli silnému šumu.
– Čtyři velmi vzácné fotografie starého Johannese Brahmse jsou v současné době uchovávány v Kongresové knihovně ve Washingtonu v dokumentech po houslistovi Henryku Szeryngovi. Byly pořízeny v roce 1896 během soukromého festivalu na zámku Hagerhof v Německu. Fotografie budou vystaveny v rámci mezinárodní výstavy v Cremoně ve dnech 28. 30. září 2018.

Johannes Brahms cca v roce 1890 (zdroj commons.wikimedia.org)


Citáty a rčení:

„Nikdo by nikdy neměl zapomínat, že vlastním zdokonalováním jednoho díla se učí a získává víc, než kdyby dalších dvanáct začal nebo zčásti dokončil.“
„Není těžké komponovat, ale je nesmírně těžké nechat spadnout nadbytečné noty pod stůl.“
„Pokud nemůžeme psát takovou krásu jako Mozart, pokusme se alespoň psát s jeho čistotou.“
„Bez řemesla je inspirace pouhou třtinou třesoucí se ve větru.“
„Skutečný Brahms není nic víc než sentimentální smyslnost.“ (George Bernard Shaw)
„Brahmsovy variace jsou lepší než mé, ale moje byly napsány dříve než jeho.“ (Ferenc Liszt)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat