Jak se zrodily straussovské novoroční koncerty Vídeňské filharmonie?

Vzestup dynastie Straussů

Prapočátky novoročních koncertů Vídeňské filharmonie spadají do 19. století a pojí se s vlivnou dynastií Straussů. Dodnes se na novoročních programech objevují převážně díla Johanna Strausse mladšího (II), mají zde ale místo i skladby Johanna Strausse staršího (III) či Johanna Strausse nejmladšího (I). Jejich totožná jména snad vzbuzují dojem, že děti staršího Johanna byly také vedeny k hudbě – není tomu tak. Johann Strauss starší naopak nechtěl, aby se jeho syn hudbě věnoval, ten však nedbal jeho zákazů. Za zády otce se učil hře na housle u koncertního mistra v otcově orchestru a u Josefa Drechslera si zařídil hodiny kompozice. Dokonce si ve svých devatenácti letech založil malý orchestr, a konkuroval tak orchestru svého otce – po otcově smrti oba dva orchestry sloučil. Ve vedení Straussova orchestru se pak střídal se svým bratrem Josefem Straussem a následně i Eduardem Straussem. Oba zmínění bratři také skládali vlastní hudbu, kterou vídeňští filharmonikové na novoročním koncertě představí tento rok.

Od „jednodušší“ hudby k uznání

Trvalo však dlouho, než se vídeňští filharmonikové rozhodli do svých koncertních programů skladby Straussů zařadit. Zpočátku se báli, aby si lidé jejich vážený orchestr nespojovali s tehdy populární, líbivou či „jednodušší“ hudbou. Chtěli svůj orchestr na společenském žebříčku dostat co možná nejvýše.

Jejich obavy časem ustoupily, a to z velké časti i kvůli tomu, že Straussova dynastie začala být ceněna skladatelskými velikány jako byli Richard Wagner či Johannes Brahms – ten dokonce ke svému autogramu pro nevlastní dceru Johanna Strausse mladšího připojil úvodní melodii Na krásném modrém Dunaji. K němu připsal poznámku: „Tuto skladbu bohužel nesložil Johannes Brahms.“

Vídeňská filharmonie pak poprvé roku 1873 zahrála skladbu jednoho z rodiny Straussů – Vídeňskou krev od Johanna Strausse mladšího. Ten skladbu dirigoval a zároveň doprovázel hrou na housle. S filharmoniky vystoupil ještě několikrát poté, vždy s úspěchem, naposledy při uvedení předehry ke své operetě Netopýr v roce 1899.

Tyto koncerty však nesouvisely s oslavami Nového roku. Hudba Straussů sice zaznívala na novoročních koncertech Orchestru Johanna Strausse či Tonkünstler Orchester, ale na to, aby jejich hudbu na Nový rok hráli vídeňští filharmonikové, si musela ještě pár desetiletí počkat.

Dopomohla jim k tomu společenská posedlost kulatinami – v rámci oslav stého výročí narození Johanna Strausse mladšího se v roce 1925 pořádalo ve Vídni několik koncertů. Jeden z nich Vídeňská filharmonie věnovala jen jeho hudbě, a to pod taktovkou Felixe von Weingartnera. Od roku 1924 navíc filharmonikové rozšířili svůj dosah – jejich hudba se vysílala i na rádiových vlnách. Mezi léty 1928–1933 se tak do éteru vysílaly straussovské novoroční koncerty z Musikverein, které dirigoval Johann Strauss nejmladší.

Zároveň ve stejné době pravidelně dirigoval straussovské koncerty Clemens Krauss na Salcburském hudebním festivalu. Když se pak dostal do vedení Vídeňské filharmonie, netrvalo dlouho a zorganizoval s orchestrem v Musikverein první oficiální novoroční straussovský koncert. Konal se 31. prosince 1939. Výtěžek z koncertu filharmonie byl však věnován na národněsocialistickou sbírku Kriegswinterhilfswerk, která měla podpořit vojáky ve válce.

Hned následující rok se rozhlasové vysílání rozšířilo i do Německa. Říšský rozhlas, bohužel, využil povznášející hudbu Straussů k šíření své nacionalistické ideologie.

Dirigenti a jejich role v tradici novoročních koncertů

Clemens Krauss stál v čele Vídeňské filharmonie do konce války, poté musel z orchestru odejít, jelikož byl nařčen ze sympatizování s nacisty. Na několik let ho vystřídal dirigent Josef Krips. U něj nebylo pochyb, že nacistům nebyl nakloněn, jelikož on sám byl napůl židovského původu. Clemens Krauss byl však brzy zproštěn viny. Vyšlo najevo, že nejenže nesympatizoval s nacisty, naopak za války pomáhal židovským hudebníkům před nacisty uprchnout. Do filharmonie se proto v roce 1948 vrátil a dirigoval ji až do konce svého života.

V roce 1954 ho nahradil Willi Boskovsky. Ten dirigoval straussovské novoroční koncerty další necelé čtvrt století. Jeho následovníkem se na dalších šest let stal Lorin Maazel. Od roku 1987 bylo k dirigování novoročního koncertu přizváno dalších patnáct dirigentů, někteří z nich se vracejí opakovaně. Nejčastěji tak činí Zubin Mehta či Riccardo Muti – ten se dirigování ujme i letos, 1. ledna 2025, a to již posedmé.

Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků 2025
1. ledna 2025, 11:15 hodin
Zlatý sál, Musikverein, Vídeň

Program
Johann Strauss I.: Freiheits-Marsch (Pochod svobody), op. 226
Josef Strauss: Dorfschwalben aus Österreich (Rakouské vlaštovky), valčík, op. 164
Johann Strauss II.: Demolirer-Polka. Polka française, op. 269
Johann Strauss II.: Lagunen-Walzer (Lagunový valčík), op. 411
Eduard Strauss: Luftig und duftig, rychlá polka, op. 206
Johann Strauss II.: Předehra k operetě “Der Zigeunerbaron (Cikánský baron)”
Johann Strauss II.: Accelerationen, valčík, op. 234
Josef Hellmesberger (Sohn): Fidele Brüder. pochod z operety “Das Veilchenmädchen”
Constanze Geiger: Ferdinandus-Walzer, op. 10 (arr. W. Dörner)
Johann Strauss II.: Entweder – oder! (buď – anebo!) rychlá polka, op. 403
Josef Strauss: Transactionen, valčík, op. 184
Johann Strauss II.: Annen-Polka (Anenská polka), op. 117
Johann Strauss II.: Tritsch-Tratsch, rychlá polka, op. 214
Johann Strauss II.: Wein, Weib und Gesang (Víno, žena a zpěv), valčík, op. 333

Účinkující
Vídeňská filharmonie
Riccardo Muti – dirigent