Tradiční rituál oddělení se od vlastního ega Chöd prováděli v Tibetu buddhističtí mniši na pohřebištích. Takový rituál patří k náboženské praxi odvětví buddhismu Bön a je označován za tantrickou praktiku. Cílem rituálu je oddělit se od emocí a závislosti na tělesnu. Recitují se při něm sútry, v nichž se hovoří o vyprázdění a odosobnění.
Speciální hudba, která má posilovat při strachu, se hraje na Kangling, flétnu ze stehenní kosti zločince nebo člověka, který byl zavražděn. Tento nástroj má táhlý zvuk, který bychom mohli připodobnit k rohu nebo trubce. Jeho melodie doplňuje hra na bubínek Damaru a zvonec. Damaru je dalším hudebním nástrojem smrti. Je vyroben ze dvou k sobě připoutaných vrcholů lidských lebek. Z obou stran je na nich natažena blána, na kterou se hraje pomocí těžítek. Cílem rituálu je přivolat rozhněvané a hladové démony, usmířit je a dopřát jim klid po smrti. Zdálo by se, že Tibeťané mají sklony k fetišizaci smrti, ale záměr je jiný. Na užití dvou hudebních nástrojů z lidských pozůstatků pro ně není nic morbidního. Buddhisté se snaží rituálem dosáhnout rozlomení vlastního ega a smíření se smrtí a démony
Zvuk Kanglingů – rohů smrti
