Jaká bude nová brněnská Rusalka? Ví to dirigent Jaroslav Kyzlink

redakce, 24.02.2012 0:02

Mystérium o lásce, prohře a spasení – scénická báseň Vladimíra Morávka. Takový je podtitul nové inscenace Dvořákovy Rusalky v brněnské opeře, která má v nastudování zmíněného uměleckého šéfa divadla Husa na provázku premiéru právě dnes večer. Jaká nová brněnská Rusalka bude? Režisér Vladimír Morávek to v průběhu zkoušek nastínil takto: „Pro mě úhelné bude nejspíš to vědoucí tesknění Vodníka, ta schopnost oběti Rusalky, ten stesk v očích Žínek. Naše koncepce je pak tato: Chceme vše, co pánové Kvapil s Dvořákem uviděli ve snu, v úctě vyprávět. Ale ne jako barvotisk, ne jako roztomilost – nýbrž jako mystérium. Mystérium o lásce. Prohře a spasení.“ V čele orchestru stane dnes večer v Janáčkově divadle dirigent Jaroslav Kyzlink, který byl pověřen hudebním nastudováním Dvořákovy nejhranější opery.

Určitě máte i vy „svoji“ nahrávku či „živé“ provedení Rusalky, které se vám líbí nejvíc. Které to je?

Nahrávek pochopitelně znám mnoho, i také nejrůznější živá provedení pro mne byla inspirací, ať už v kladném nebo záporném slova smyslu. Pro každého dirigenta jsou jistě neopominutelné záznamy Zdeňka Chalabaly nebo Jaroslava Krombholce, které přes jistou poplatnost době vzniku jsou stále určující. Pro mě osobně bylo velmi zajímavé přečíst poznámky pana dirigenta Košlera, které si vepsal do partitury v Bratislavě a také Františka Jílka v archivu brněnské opery.

Jako dirigent se s Dvořákovou Rusalkou nesetkáváte poprvé. Na které či která z těch dosavadních představení nejraději vzpomínáte?

Máte pravdu, toto nastudování je sedmou nebo osmou produkcí Rusalky, kterou diriguji – měl jsem na tuto nádhernou operu štěstí. Nejčerstvější a asi také nejlepší vzpomínky mám na svoji minulou produkci v New National Theatre Tokyo loni na podzim, kde jsme spolu s výborným režisérem Paulem Curranem měli k dispozici vynikající mezinárodní obsazení sólistů a hlavně naprosto bezchybné profesionální zázemí ve všech detailech. Musím říct, že skvělá spolupráce i výkony a radost, s jakou členové Tokyo Philharmonic Orchestra přistupovali ke Dvořákově hudbě, mě jak se říká „nabila“ do dalších projektů.Co vás jako muzikanta na Dvořákově partituře Rusalky nejvíc přitahuje? Co na ni nejvíc obdivujete?

Rozhodně se nechci pouštět do nějakého podrobnějšího rozboru, ale fascinující je například skladatelova práce s motivy a jejich rozvíjení, bohatost instrumentace. Nebo obdivuji třeba použití pouze smyčcové až kvartetní sazby u stěžejních bodů proměny samotné Rusalky – najednou intimní komorní hudba. Nádherné příležitosti kantilény ale i dramatických momentů pro každou z hlavních rolí. Souhlasím s názorem, že každé jednání je vlastně symfonie – každou nástrojovou skupinu skladatel využil dokonale ve službě příběhu. Dvořákova partitura je bezesporu geniální, fascinuje mě stále znovu a znovu a to bych mohl být už lehce otrlý vzhledem k počtu představení, který jsem dirigoval. Může to být „jen“ pohádka, ale Dvořákova hudba ji posouvá do nádherného dojemného příběhu s úžasnou katarzí – o touhách, okouzlení, lásce, zradě, odpuštění.

Co hlavně ve vašem hudebním nastudování nové brněnské Rusalky akcentujete? V čem bude osobitost vašeho nastudování? Otevíráte nějaké běžně používané škrty či naopak nějaké nové děláte?

Nehledám žádnou osobitost programově, na druhé straně si myslím, že každý večer v opeře má být osobitý. Při nových produkcích podobně „notoricky“ známých oper se vždy zpěváky i muzikanty snažím inspirovat „k návratu k notovému zápisu“, pokud to takto zjednodušeně mohu říct. Mnohaletá provozovací praxe má řadu pozitivních momentů, které pochopitelně rád přebírám, ale takové apriorní „tak SE TO vždy dělalo“ spojené s neochotou změnit smyk nebo často jen respektovat tištěnou frázi či dynamiku se snažím eliminovat. Musím však říct, že v souboru Janáčkovy opery je i přes všechny nešťastné turbulence, kterými za poslední dobu prošel, stále řada k hudbě pozitivně naladěných profesionálů, se kterými se mi dobře spolupracuje.

Přes všechnu krásu je Rusalka pro dnešního diváka velmi dlouhá opera, ve svých minulých inscenacích jsem vyzkoušel mnohé varianty škrtů. Nyní v podstatě hrajeme ustálenou, řekněme tradiční verzi škrtů, pouze ve třetím jednání jsme se rozhodli vynechat „komickou“ scénu Hajného a Kuchtíka s Ježibabou. Ve světě je vynechání těchto lidových figurek celkem obvyklé. Já jsem podobnou variantu již také použil při nastudování v Národním divadle v Athénách a výborně to fungovalo. S panem režisérem Morávkem jsme se shodli, že cesta k nádherné závěrečné katarzi bude takto čistší.Jak obtížné bylo dát dohromady obsazení podle vašich představ?

Obsazení sólistů je většinou kompromisem, myslím v tom dobrém slova smyslu, mezi dirigentem, režisérem, šéfem a u nás samozřejmě omezeným finančním rozpočtem. Takže odpověď zní – bylo to obtížné. V této konkrétní situaci navíc komplikováno faktem, že existoval původní křestní list, na kterém jsme se dohodli s odcházejícím šéfem Roccem a po nástupu paní Blahové doznalo obsazení mnoha změn, včetně inscenačního týmu. Jsem rád, že z původního obsazení klíčových postav zůstali sólisté Pavla Vykopalová, Peter Berger a Jiří Sulženko.

Mezi pěvci jsou i některá u nás nepříliš známá jména, například jedna z Rusalek Anna Wierzbicka či Rafal Pawnuk, jeden z alternantů Vodníka. Co o nich i o těch dalších prozradíte?

Anna Wierzbicka pochází z Polska a vystoupí v Janáčkově opeře skutečně poprvé, spolu s Richardem Samkem vytvoří alternaci pro již výše zmíněný pár. Také pan Pawnuk je velmi mladý a talentovaný basista, který zkušenosti s nastudováním postavy Vodníka v budoucnu jistě zúročí. Z u nás neznámých pěvců bych ještě posluchače rád upozornil na paní Helenu Zubanovich, která vystoupí v roli Ježibaby v České republice také poprvé. Gustáv Beláček je Vodníkem s bohatými zkušenostmi, nedávno jsme vzpomínali, jak je to už dávno, co jsme se spolu při Rusalce setkali poprvé v Bratislavě…U českých oper, zpívaných zahraničními pěvci, jsou naši posluchači dosti přísní při posuzování češtiny. Vy máte do značné míry mezinárodní obsazení, jak velkou pozornost této věci při studiu Rusalky věnujete?

Ano, každá opera je přece psána na libreto a správná výslovnost souvisí se správným vedením fráze – já při každém hudebním nastudování na tomto faktu velmi trvám. Pravdou je, že většinou naši slovanští kolegové mají pocit, že si „skoro rozumíme“, tak těch výslovnostních chyb se u nich objevuje více. To si pak vždy říkám, že je to tak trochu nechtěná pomsta za to, jak špatně někteří naši pěvci provozují italštinu, francouzštinu, ale i ruštinu. Nechci to však zobecnit, u každého sólisty to vždy záleží na profesionalitě a schopnosti dostát všem detailům.Jak hodně je pro vás jako dirigenta důležitá spolupráce s režisérem? A jak vypadala ta s panem Morávkem na brněnské Rusalce? Jaká je jeho režijní koncepce?

Spolupráce dirigenta a režiséra je u operní produkce naprosto klíčová! Operu dělám tak rád právě proto, že je skutečně souhrou všech složek. Podle mě to odděleně nefunguje, napětí se vždy na výsledku zobrazí. Ale ne všichni to takto chápou, a to nejen umělci, také diváci a kritika. Vždy se nevěřícně usmívám nad „odbornými“ recenzemi, které o opeře referují způsobem „sólisté zpívali, sbor se nesypal, kostýmy byly pěkné nebo ne, scéna se povedla nebo ne, režisér režíroval a dirigent dirigoval orchestr, ve kterém se ozvaly za večer tři kanáry a primy ve druhém dějství nebyly čistě…“ Je to ode mě mírná nadsázka, ale jistě chápete, kam tím mířím…

Velmi si vážím spolupráce s Vladimírem Morávkem, je to otevřený umělec, připravený režisér, který ctí partituru. O své režijní koncepci vám jistě poví nejlépe sám. Já jsem velmi rád za diskuse nejen o opeře, které jsme spolu absolvovali při přípravě inscenace. Těším se, že diváci přijdou a pochopí, že tento skvostný hudebně-dramatický příběh obrovské lásky a odpuštění nemusí být vždy zarámován Vodníkem v zeleném kostýmu, rozcuchanou Ježibabou o holi s bradavicí a cizí kněžnou ala „Droběna“ z filmové Popelky.

Díky za rozhovor.

Také děkuji a přeji vše dobré.

Antonín Dvořák:
Rusalka
Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Dirigent: Jaroslav Kyzlink (alt. Ondrej Olos)
Režie: Vladimír Morávek
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Choreograf: Ladislava Košíková
Sbormistr: Pavel Koňárek
Dramaturg: Patricie Částková
Videoprojekce: Tomáš Hrůza
Orchestr a sbor Janáčkovy opery v Brně
Balet Národního divadla v Brně
Premiéra 24.února 2012 Janáčkovo divadlo Brno

Rusalka – Pavla Vykopalová (alt. Anna Wierzbicka)
Princ- Peter Berger (alt. Richard Samek)
Vodník – Jiří Sulženko (alt. Gustáv Beláček / Rafał Pawnuk)
Cizí kněžna – Iveta Jiříková (alt. Lada Biriucov / Daniela Straková-Šedrlová)
Ježibaba – Helena Zubanovich (alt. Laura-Teresia Molnár / Veronika Hajnová Fialová)
Kuchtík – Martina Králíková (alt. Radka Hudečková)
Hajný – Jiří Klecker (alt. Petr Císař)
1. žínka – Tereza Merklová Kyzlinková (alt. Lucie Kašpárková)
2. žínka – Jana Wallingerová (alt. Jitka Klečanská)
3. žínka – Radka Hudečková (alt. Hana Kopřivová)
Lovec – Petr Císař (alt. Roman Janál)