Jaká bude Státní kulturní politika 2021–2025+?

  1. 1
  2. 2
Tzv. Státní kulturní politika 2021–2025+ je jedním ze strategických rozvojových dokumentů resortu kultury. Navazuje na předchozí období let 2015–2020 s výhledem do roku 2025. Stávající verze je ovšem podstatně přepracovaným „výhledem“. Veřejnost měla příležitost jej připomínkovat nejprve v užší skupině, poté od března formou online formuláře, nicméně Ministerstvo čelilo kritice, že dokument nebyl dostatečně sdílen během svého vzniku ani těmi, kteří byli formálně přizváni. Vnější a vnitřní připomínkové řízení ještě nekončí. Vzhledem k tomu, že dokument nemá právní závaznost, zásadní změny neočekáváme. Plnění by nemělo být závislé pouze na politické vůli budoucího ministra.

Ilustrační foto (zdroj Freepik)
Ilustrační foto (zdroj Freepik)

Ministerstvo v novém přístupu více reflektuje kromě své jádrové agendy ještě širší kontext tzv. kulturního a kreativního sektoru, což je tendence patrná v celé EU. K cílům, které si Ministerstvo ponechává jako základní agendu, patří: zaprvé „zvyšování dostupnosti a přístupnosti kultury“, kde řeší nad rámec například volné vstupné do Národní galerie nebo zajištění kulturní služby s lepší spoluprací v kofinancování s krajskou a místní správou. Za druhé „účinná péče o kulturní dědictví“, v níž bychom si přáli nejen podporu digitalizace, ale především soustavnou fyzickou péči o fondy (v hudbě například hudební nástroje) a za třetí „rozvoj živého umění“, kde se jedná v resortu jak o udržení sítě organizací (orchestrů, divadel, knihoven, muzeí, galerií), tak i o postavení umělců (s. 7).

K těmto třem klíčovým cílům pak přidává oproti původnímu dokumentu další tři, a to za čtvrté „rozvoj kulturních a kreativních odvětví“ na základě souvisejícího dokumentu „Strategie rozvoje kulturních a kreativních odvětví“. Ministerstvo kultury v této funkci má sloužit především jako kontaktní a koordinační místo, které se má zabývat obecnými otázkami právního a finančního prostředí včetně aktuálního úkolu „Národního plánu obnovy“ pro oblast kultury především ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, za páté v důsledku „širší role kultury“ se MK rozhodlo věnovat užší spolupráci i s dalšími resorty kromě MPO, a to MMR, MPSV, MŠMT, MZV a MŽV a za šesté přistupuje k transformaci úřadu Ministerstva tak, aby mohlo tyto komplexnější úkoly plnit (s. 7–12). K této transformaci patří především lepší technické vybavení, personální posílení, zřízení pracoviště pro ona kulturní a kreativní odvětví (které již existuje), transformace Státního fondu kultury, Fondu kinematografie do Fondu audiovize a perspektivně možná i zřízení Fondu hudby. Od delimitace této agendy si MK slibuje především větší flexibilitu financování nevázaného na fiskální rok a možnost dalších finančních zdrojů. Co bude případně znamenat tento krok pro resort, který usiluje o posílení své pozice, bude patrné až v budoucnosti, protože může stejně tak znamenat spíše jeho politické oslabení. Co bude znamenat pro dotační praxi zejména pro živé umění, bude záviset na strukturaci fondů a průhlednosti správy majetku a případné řevnivosti oborů uvnitř sektoru. Ministr nechce tyto kroky uspěchat, zřejmě i z důvodů poučení z historie Státního fondu kultury. 

Dokument má pak v neposlední řadě sloužit „jako podklad pro veřejnou debatu o nutnosti alokace jednoho procenta ze státního rozpočtu na státní programy rozvoje kulturního a kreativního sektoru“ (s. 13). K tomu je třeba poznamenat, že ono jedno procento má nyní pokrýt širší rozsah činností, než tomu bylo dříve, ačkoliv o jednom procentu se diskutuje již od převratu (a to bez částky určené pro církve).

Část dokumentu je věnována „Analýze současného stavu kulturního a kreativního sektoru v ČR“, především z dat do roku 2018 (dostupná data mohla být zahrnuta minimálně do roku 2019, ale zřejmě k řešení došlo vzhledem k délce zpracování dokumentu) s přidanou kapitolou zkušeností z období pandemie. 

Z uvedené analýzy vyplývá, že se daří udržet nadprůměrné kulturní prostředí v rámci EU, co se týče dostupnosti kultury i zájmu obyvatel o kulturu. ČR je čtvrtou zemí v pořadí EU v míře výdajů na kulturu (podle statistik Českého statistického úřadu), přičemž zájem je relativně rovnoměrně rozložen do všech oborů. V roce 2018 zjištěný objem produkce v kulturním sektoru dosáhl 2,09 % (255,2 mld. Kč) na celostátní produkci. Pro ekonomicky školené – úroveň hrubé přidané hodnoty (HPH) dosáhla 2,19 % (105,2 mld. Kč) z celkového HPH. Podíl na HDP představoval 1,47 % (78 mld. Kč). Rozdíl v porovnání s HPH je dán relativně nízkou úrovní daní v kulturním sektoru a naopak vysokou částkou přijatých provozních dotací. Z dostupných údajů vyplývá, že v roce 2018 pracovalo v kultuře 112,4 tisíc pracovníků, z toho 23,9 tisíc dobrovolníků bez nároku na odměnu. Celkový počet lidí zapojených do sektoru byl odhadován na cca 214,3 tisíce osob, přičemž zde není zohledněn širší kontext kreativních odvětví. Co se týče toho jednoho procenta, tak se stále dlouhodobě pohybujeme (když odečteme náklady na církve a později restituce) okolo 0,7%. To je skutečně dlouhodobý stav.

Ministerstvo kultury nadále člení sektor na „část zaměřující se z větší části na produkci ekonomických hodnot a na část zaměřující se z větší části na produkci hodnot společenských a uměleckých“ (s. 20), přičemž ve scénickém umění (kam je zahrnována hudební produkce bez nahrávacího průmyslu) je míra průměrné soběstačnosti kolem 34,9% (samozřejmě mimo etapu provozních restrikcí). To odpovídá i hodnotám, které jsme uváděli u orchestrů. Pokud se porovnávaly hrubé měsíční mzdy, tak i v roce 2018 byly nadále podprůměrné (v hudbě s výjimkou mezd České filharmonie) a tento trend spíše posiloval.

Koronavirová etapa navíc odhalila zásadní rozdíl podmínek práce SVOČ a umělců ve svobodném povolání, a to i těch, kteří dlouhodobě spolupracují s tzv. „kamennými divadly, nebo orchestry“. Ze scénických umělců jsou nejvíce postiženou skupinou zřejmě tanečníci vzhledem k náročnosti výkonu, zdravotním rizikům, délce kariéry a odměnám, které většinou nezahrnují přípravu představení. Rozevřely se nůžky mezi umělci smluvně zajištěnými u veřejně dotovaných organizací a samostatnými umělci a nezávislými, projektově pracujícími organizacemi. Této problematice se Ministerstvo kultury chce věnovat ve spolupráci s MPSV mimo jiné v právní úpravě tzv. Statusu umělce, který by měl jasněji definovat sociální, smluvní a dotační podmínky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


4.5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments