Jakmile nastoupím, nesmím zaváhat. Rozhovor se sopranistkou Vandou Šípovou

Mimo turistickou sezonu, v trochu již ospalé dopolední době, jsme se sešli v kavárně Slavia nedaleko Národního divadla se sopranistkou Vandou Šípovou. Mladá žena přichází na minutu přesně s taškou, ve které nese partituru na pozdější korepetici, a hned se omlouvá, že pokud z našeho rozhovoru nevznikne žádný výstup, opravdu se nebude zlobit a vlastně bude spíše ráda.
Vanda Šípová (zdroj archiv pěvkyně / foto Aneta Kupcová)

Vandu Šípovou zná české publikum nejen z operních a koncertních pódií, ale také z muzikálových a činoherních produkcí. Mohlo ji toto léto také poznat v úvodu slavnostního ceremoniálu Mezinárodního festivalu v Karlových Varech, kde zpívala sólo ve vypjatém partu skladby Jana Kučery s trochu surrealistickým názvem Masochista maso chystá, který byl převážně složen z vokalízy citoslovcí.

 

Vando, moje první otázka je tak trochu werichovská a napadla mě v souvislosti s karlovarským vystoupením, takovou malou vokální symfonií hrůzy. Bojíte se ráda?

Popravdě (krátce se zamyslí) vlastně ne.

A čeho se bojí pěvkyně Vanda Šípová na scéně nejvíce?

Na scéně už strach není na místě. Ale před představením mám obavu, abych to nepokazila svým kolegům, a přeji si, aby divák odcházel spokojený.  Navíc proč mít strach z něčeho, co mám ráda. V reálném životě je strachu dost.

Máte tedy nějaký rituál před vstupem na scénu?

Žádný fyzický rituál nemám, ale na okamžik se zastavím a v duchu si zopakuji, proč tam jsem, jak jsem vděčná za to, že jsem tady a že dělám to, co jsem vždycky chtěla dělat.

To zřejmě souvisí s tím, že jste velmi houževnatě a dlouho bojovala o prosazení se na domácích jevištích. Před operou jste ale prorazila jako muzikálová zpěvačka zejména v partu Madame Giry, tedy v roli, která je v produkcích obsazována operními zpěvačkami, ve slavném muzikálu Andrewa Lloyda Webera Fantom opery. Kolikrát jste v této roli vystoupila?

Nemám to přesně spočítané, ale zcela určitě více než sto padesátkrát. Byla to výborná zkušenost se skvělými kolegy, tato muzikálová produkce bude obnovena.  A možná se mi poštěstí ztvárnit v tomto skvělém muzikálu ještě i jinou roli.

Vystupujete také ve velmi úspěšných činoherních představeních s uznávanými herci. Hrajete a zpíváte Lišku Partrykejevnu v Dni Opričnika ve Studiu Hrdinů s Karlem Dobrým nebo v Redutě Vévodkyni a kuchařku s Vladimírem Javorským, v Plzni pak hrajete zpěvačku Noru Růžovou v inscenaci Villa Verdi o pěvcích v domově pro přestárlé. Jak se liší muzikálové, činoherní a operní publikum, cítíte ze scény nějaký rozdíl?

Bohužel Den Opričnika už nehrajeme. Jaké jsou rozdíly v jednotlivých žánrech, takové jsou i v divácích. Muzikálový divák s radostí a spontaneitou přijme show, která se mu nabízí. Zatímco činoherní představení – můžu posoudit pouze podle těch, ve kterých jsem hrála – je převážně založeno na hlubším vnímání intelektuálního textu. Operní publikum je též naladěno na intelektuální notu, ale na rozdíl od činohry, kde často zafunguje experiment, v opeře podle mé zkušenosti bývá očekáván spíše konzervativnější přístup.

Cítíte také rozdíl mezi hereckou přípravou u činoherce, muzikálového představitele a operního zpěváka během zkoušek?

Všichni činoherní herci, se kterými jsem se pracovně setkala, mi připravili ohromný zážitek. Je pro mne velice inspirující pozorovat způsob jejich práce, jak od první zkoušky naplno prozkoumávají svoji roli. V operním herectví vám pomáhá síla hudby, na které je v podstatě vše založeno. Pak ještě existuje dílo, jako je Bernsteinova Mše, které vás svou dokonalostí a propojením všech žánrů od první zkoušky naprosto nadchne.

Vando, vy jste oborově koloraturní soprán, tedy obor, který není příliš častý. K vašim současným parádním rolím patří také Královna noci z Mozartovy Kouzelné flétny, ve které vystupujete nyní v liberecké inscenaci. Mimo to jste i Královnou noci v dětské verzi této opery na plzeňské scéně a navíc zpíváte jednu z jejích árií v představení Villa Verdi také v Plzni. Ač je tento part rozsahem nevelký, bývá výkon zpěvačky zcela klíčový pro úspěch představení, a vlastně každý divák čeká, jak zpěvačka odzpívá tyto dvě nesmírně těžké koloraturní árie.

Jednou mi jeden báječný pan dirigent řekl, že zpívání Královny noci je vlastně takové provazochodectví, a toto přirovnání se mi moc líbí. Jakmile nastoupím, nesmím zaváhat. Je to pro mě ohromná škola koncentrace.

Vaší nejnovější rolí je Gilda ve Verdiho Rigolettu v Liberci. Také vokálně velmi těžká role a emocionálně obtížná.

Především je úžasné tuto roli zpívat. A právě emocionální obtížnost mě navádí k nejpravdivějšímu prožití role.

Také zpíváte postavu nešťastné Glauce v málo uváděné Cherubiniho Medei na plzeňské scéně.

Glauce je postava, která stojí ve stínu titulní hrdinky. V této roli je nejdůležitější zazpívat virtuózní árii v úvodu celé opery a v psychologii postavy je nutné držet emoce na uzdě, neboť Medea je tam jenom jedna.

Glauce, Gilda i další role, na kterou se právě připravujete, tedy Ophélie v Thomasově francouzském operním Hamletovi pro Plzeň spojuje osud žen, které milují ty nepravé muže.

Spíš si myslím, že společným jmenovatelem osudů těchto žen je láska. Neboť Glauce byla pro lásku zabita, Gilda se obětovala a Ophélie spáchala sebevraždu.

Ophélie v Thomasově Hamletovi je jedna z nejtěžších rolí pro koloraturní soprán z francouzského repertoáru. Čtvrté dějství představuje gigantický úkol s velkou scénou šílenství, který je nesen pouze kvalitou výkonu sopranistky.

Ano, je to opravdu náročné. A nyní jsem ve fázi, kdy si pro sebe hledám různé pocity postavy a netrpělivě čekám, až začneme pracovat s režisérem a najdeme naši podobu Ophélie.

A teď obvyklá otázka operních rozhovorů: Vando, máte nějakou vysněnou roli?

Moje přání bylo být operní zpěvačkou a každá role, která přijde, je mým splněným snem.

A budoucí plány na operních jevištích?

Vedle Ophélie mě čeká Musetta v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a postava Helgy v nové opeře Ivana Achera Sternenhoch. A také už od léta natáčíme árie pro úžasnou choreografku Lenku Vagnerovou. Jedná se o typický klímovský metafyzický průnik do snu a těším se na napojení velkého tradičního zpívání s moderními přístupy.

Jak zvládáte tolik povinností, zkoušky, představení, a k tomu ještě musím v této souvislosti prozradit, že jste matkou dvou dětí?

Mám vynikající domácí zázemí. Ale radši se mě neptejte, kolik toho projezdím na zkoušky a představení mimo Prahu. (směje se)

Jak vím, udržujete fyzickou kondici pravidelným běháním. Jak to vidíte s obvyklými pověrami ohledně životosprávy operních pěvců? Jíte třeba oříšky před vystoupením?

Raději oříšky před vystoupením nejím, ale přesto si myslím, že v tom hlavní roli hraje psychika. Pokud na pověru věříte, pak ten mechanismus funguje a vy můžete ochraptět z psychosomatických příčin.

Věnujete se i koncertní činnosti.

Ano, pokud to čas dovolí. Velmi mám ráda písně Alexandra Zemlinského, Arnolda Schönberga, ale můj vůbec nejoblíbenější opus jsou Čtyři poslední písně Richarda Strausse, ke kterým mne před lety přivedl Jaromír Šalamoun a vždy jsou pro mne spojeny se vzpomínkou na tohoto skvělého umělce a člověka.

V posledních dekádách zpívají Čtyři poslední písně spíše „vysokotonážní“ hlasy, ale nádherně je třeba zpívají i lyrické soprány jako Elisabeth Schwarzkopf nebo Lisa Della Casa.

Ano, to je pravda, ale s lyričtějším fondem vynikne něha a často i textová složka. Za naprosto nádhernou považuji třeba interpretaci Lucie Popp.

Na závěr se ještě vráťme k operním postavám. Vždycky mě u vašich postav fascinuje dokonalá fyzická proměna. Jste dokonalou svůdnicí jako La Charmeuse v Massenetově Thaïs, traumatizovanou a nejistou neurotičkou Glauce nebo poprvé zamilovanou mladičkou Gildou. Každá vaše postava je zcela jiná a vaše skutečná osobnost jako by se vytratila. Nikdy vás nemohu při vstupu na scénu poznat a začnu listovat programem, zda opravdu zpívá Vanda Šípová.

Děkuji, to mě moc těší. Ke každé roli přistupuji s pokorou a s radostí ztvárňuji právě charakter role a potlačuji charakter svůj.  Nemám problém dělat na jevišti kotrmelce jako dvanáctiletý chlapeček Jano v Její pastorkyni, ani se provokativně svlékat jako striptérka v opeře Thaïs a pak se poddat neštěstí hodné holky Glauce, když je vše podloženo skvělou režií.

Za sebe i redakci Opery Plus děkuji za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

 

VIZITKA
Vanda Šípová je absolventkou Pražské konzervatoře. Byla žákyní národního umělce Václava Zítka. Nyní navštěvuje lekce zpěvu u Vladimíra Chernova a jeho ženy Olgy. Účast na soutěžích: Mezinárodní soutěž Vissi d’Arte – získala druhé místo, Mezinárodní soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech – cena Slovenského národního divadla, první místo v Národním kole Montrealské soutěže, Pustina Competition – několik cen, Mozart ad Honorem – cena za interpretaci Mozartových písní. Vystupovala v Národním divadle v Praze, Divadle J. K. Tyla v Plzni a dalších. V sólových rolích Divadla F. X. Šaldy ji můžete vidět jako Královnu noci (Kouzelná flétna), První žínku (Rusalka), La Charmeuse (Thaïs) nebo Jana (Její pastorkyňa).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat