Jako by žijící i zemřelí vlastně jen překáželi

  1. 1
  2. 2
Chicago – dobové foto (zdroj flickr.com)

Chi, 14. XII. 74

Milý příteli,

děkuji Vám za Váš dopis z 5. XII. Lituji, že jste měl tak těžký rok. Cítím s Vámi. Tušila jsem, že něco není v pořádku, když jsem od léta o Vás neslyšela. Bohužel ani tentokrát nepíšete, dostal-li jste otisk té mé přednášky (některé nedošly). Byla by mne zajímala Vaše kritika.

Můj rok uplynul v usilovné práci, která sice pomáhá, ale nepřehluší. Něco jsem udělala, ale je to všechno málo. To zaměstnání je jak žentour, mám tak málo času pro sebe.

Na Štědrý den dovrším zde 27 let, to je kus života. Svátkům unikám – letím do Californie, mám tam přátele, zvou mne, jsem ráda, že mám kam jít.

V listopadu jsem byla v New Yorku, Firkušný se Smetanou tam hráli Tři cellové kusy KB, Janáčkovu „Pohádku“ a K. Husa hrál svoje klavírní skladby sám a pak s Rudou. Moc zajímavé, líbí se mi. Bydlela jsem u paní Löwenbachové, která si výborně vede na svůj pokročilý věk, potěšila jsem se s ní a jinými. To jsou moje „hrozinky“, ovšem bleskové, byl to jen weekend.

Tak to je tak v kostce bilance posledních měsíců. Jak vidíte, křižuju Ameriku, ale to je jedna z therapií, kterou si dopřávám.

Mnoho pozdravů Vám i Vaší milé paní a jsem Vaše

Blanka Jiráková

 

(pokračování)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na