Jakub Jan Ryba a nezkreslený pohled na jeho novátorskou tvorbu

Se jménem Jakuba Jana Ryby je neprávem spojována výhradně „Česká mše vánoční“. Jedno z jeho nedávno muzikologicky zpracovaných duchovních děl Stabat Mater vám na svém dubnovém koncertu představí Musica Florea.

Český skladatel a kantor Jakub Šimon Jan Ryba (1765–1815) se do všeobecného povědomí dostal zejména svým dílem Hej mistře, tady tzv. „Českou mší vánoční“ z roku 1796. Ryba se narodil v Prešticích u Plzně, odkud se vydal za studii do Prahy, jejíž hudbou byl naprosto okouzlen. V Praze, ve které se zdokonaloval ve hře na varhany, hrál v kvartetu a působil v gregoriánském chorálu, nakonec ale nezůstal. Během svého života se několikrát stěhoval, jako učitel působil na několika českých školách, ale hudba ho vždy provázela. Musica Florea 3. dubna v Českém muzeu hudby v Praze představí jedno z jeho nejhlubších a zároveň nejambicióznějších kantátových děl, Stabat Mater, které Ryba složil na počátku 19. století. Vzniklo pro chrám sv. Bartoloměje v Plzni.

Jakub Jan Ryba romantický
„Rybovo Stabat Mater již z dobových opisů zpracovali Zdeněk Klauda a Vojtěch Spurný, a to každý z jiného zdroje. Jde o úchvatné dílo, proto jsem se rozhodl ho provést na dobové nástroje v původní interpretaci. Rybu známe jako autora líbezných, většinou vánočních skladeb čistě klasicistního stylu,“ potvrzuje umělecký šéf orchestru a dirigent Marek Štryncl, který ale také na skladatele nabízí jiný pohled: „Nejen pro fanoušky staré hudby je až dnes překvapením, že mnohé jeho dosud nepoznané skladby jsou silně romantické, mistrovsky komponované, na poli světské hudby dokonce připomínají Slovanské tance Antonína Dvořáka. Například jeho violoncellový koncert rozhodně patří k těm nejlepším koncertům své doby.“

Jaké je tedy Rybovo Stabat Mater? „Na mnoha místech je spíš romantickým dílem s odvážnou instrumentací a s prvky, které jsou typické pro symfonické básně apod. Nechybí zde dramatický a zároveň virtuozní operní vliv, ale ani skvělá tradiční polyfonní práce v „novějším“ zpracování, které připomíná styl Antonína Rejchy. Pro některé dobové nástroje je obtížnost na hranici hratelnosti, což svědčí o vysoké interpretační úrovni těch, pro které své dílo napsal,“ uzavírá Marek Štryncl.

Stabat Mater je dílo koncipované ve velkém měřítku pro orchestr a čtyři sólisty a také pro prostory, ve kterém mělo být dílo poprvé uvedeno, tedy plzeňský chrám sv. Bartoloměje. Ryba mohl prostřednictvím Stabat Mater ukázat veškeré své skladatelské schopnosti a nadání, které ve skromném venkovském prostředí, kde jinak působil, neměly šanci vyniknout.

Všestranná osobnost
Jakub Jan Ryba se učil hře na hudební nástroje již od opravdu raného věku. Již ve svých 5 letech ovládal hru na klavír, ke kterému později přidal i housle a varhany. Během 50 let svého života, který předčasně ukončil sebevraždou, se Ryba věnoval skladbě nejrůznějších hudebních děl s cílem zasáhnout co nejširší vrstvu posluchačů. Jeho repertoár čítá kolem 1400 církevních i světských skladeb, Ryba skládal dueta, tercata, kvartety, kvintety, nokturna, serenády, tance či písně, ale i větší hudební kusy jako koncerty, sonáty, symfonie či zpěvohry.

Pohled na jeho dílo je velmi často zkreslený právě kvůli jeho nejznámějšímu a nejoblíbenějšímu dílu, bez kterého se neobejdou žádné české Vánoce. Málokdo ale ví, že Jakub Jan Ryba byl skladatelem, který se pouštěl i do novátorských kompozic, které obsahují romantický přístup a charakter. Jeho inspirací mu byly i spisy velkých filozofických klasiků jako například Senecovy, Voltairovy, Rousseaovy.

Stabat Mater je latinský duchovní text a zároveň hudební sekvence, v historii duchovní hudby mnohokrát zpracovaná těmi nejvýznamnějšími skladateli – Pergolessim, Haydnem, Rossinim, Schubertem, Verdim, Dvořákem… Je spojena s velikonočním obdobím, protože pojednává o utrpení Panny Marie po ukřižování Krista, vyjádřením žalu matky nad ztrátou syna, ale také vyznáním víry a naděje a příslibem Boží blízkosti člověku a posilou v jeho trápení.