Dva velké americké orchestry mají problém
Jaime J. Weinman, časopis Maclean’s, Toronto, srpen 2010
James Levine se řadí mezi nejslavnější dirigenty Severní Ameriky, a to hned dvakrát: jako hudební šéf Metropolitní opery a jako šéf Boston Symphony Orchestra. Problémem ale je, že ne vždy se mu podaří dostavit se k dirigování jednoho či druhého orchestru. Jeremy Eichler, hudební kritik Boston Globe, řekl časopisu Maclean’s, že 67 letý dirigent „bojuje celé roky s bolestmi zad“, a že za poslední rok byl tento jeho zdravotní problém důvodem zrušení mnoha vystoupení, při nichž měl dirigovat. To způsobilo v obou městech hudební chaos. Vypadá to, že nejdůležitější není pro dirigenta ani tak jeho hluboká schopnost interpretovat Beethovena, ale spíše fakt, zda je v takové zdravotní kondici, aby se mohl postavit za dirigentský pult. 
Jiné jeho zdravotní problémy (nádor na ledvinách) byly důvodem, proč Levine i v minulosti rušil svá vystoupení, avšak operace zad ho vyřadila z programů na celou sezónu 2009-10, včetně letního festivalu Boston Symphony Orchestra v Tanglewoodu (kde ho zčásti nahradil Johannes Debus z Canadian Opera Company). V New Yorku se Levine nedostal ani k dirigování opery Lulu od Albana Berga, na níž si diváci zvykli jako na něco mimořádného. Levinova nepřítomnost dostala operní dům do situace, že Lulu uváděl nikoli jako kasovní trhák, jakým Levinova přítomnost za dirigentským pultem vždy je.
Metropolitní opera má důvody k obavám, že situace se letos v září může ještě zhoršit. Zasvěcení se domnívají, že je docela možné, že Levine nebude schopen řídit novou inscenaci Ringu s přepychovou jevištní výbavou, dovezenou režisérem Robertem Lepagem z Kanadské provincie Quebec. Anonymní přispěvatel populárního operního blogu Opera Chic napsal, že ačkoliv se mu zdá divné uvažovat o uměleckém vedení MET jiným šéfem, začíná to vypadat tak, že „pro Levina by se lépe hodila méně náročná pozice, jestliže se mu i nadále bude zhoršovat jeho zdraví.“
V Bostonu je dopad zhoršujícího se Levinova zdraví na provoz orchestru považován za tak vážný, že Boston Globe přesunul články týkající se jeho osoby ze stránek určených umění a kultuře na stranu vyjadřující názor vydavatele a vyzval orchestr, aby se začal poohlížet „po Levinově nástupci.“ Bostonští fanoušci sice stále chválí Levina za to, že orchestr teď hraje lépe, ale v současnosti už Levine příliš často před orchestr nepředstupuje. „Cítím, že veřejnost a sami hudebníci jsou danou situací velmi frustrovaní,“ říká Eichler, „stejně to musí cítit i Levine.“
Taková situace obyčejně nastává v případě dirigentů veteránů, o nichž je známo, že jsou schopni pracovat do velmi pozdního věku. Pánové jako Daniel Barenboim a Lorin Maazel jsou starší než Levine, ale dirigují častěji. Co Levina odlišuje je, že je „obrovský chlap“, porovnatelný s nejtlustšími operními zpěváky a zpěvačkami, jak se Globe snaží citlivě naznačit. Eichler poznamenává, že ačkoliv dokumenty o Levinově zdraví jsou „velmi přísně utajované“, mnoho lidí si myslí, že „jeho váha má na jeho zdravotní stav významný vliv.“ V roce 2006, když ještě Levine dirigoval více, přičítal ztrátu své tělesné hmotnosti práci, ale nyní, i když diriguje, má často problém vydržet stát za dirigentským pultem.
Věci vůbec nepomáhá, že Levinova přítomnost je zapotřebí – jako u většiny dirigentů v jeho postavení – na plný úvazek ve dvou městech. „Musíte si uvědomit, že oba tyto posty stojí obrovské psychické úsilí,“ říká Eichler. K tomu zároveň dodává, že jakékoliv město může získat takovouto hvězdu jedině tehdy, když se o ní bude dělit. „Nedokážu si představit, že by Levine kývl Bostonu, kdyby žádali, aby opustil MET.“ Problémy přepracovaného Levina jsou extrémní ukázkou tendence vyžadovat od známého hudebníka více, než je jeho fyzická kapacita.
Dnešní mladí dirigenti jsou alespoň schopni čelit přepracování dobrou fyzickou kondicí. Levinovi se to prozatím nedaří. To také může vysvětlit, proč Philadelphie podepsala dlouhodobou smlouvu s kanadským zázrakem jménem Yannick Nézet-Séguinem. Když Globe navrhoval najít nového šéfa jako náhradu za Levina, byla to také narážka, že dirigování začíná nabírat směr, kdy mladí a jejich výdrž hraje důležitou roli.
Levine se alespoň prozatím chová tak, jako by jeho post nebyl vůbec ohrožen. Eichler však říká: „Myslím si, že nikdo nepochybuje o tom, že status quo z minulé sezóny může pokračovat.“ Levine toho má příliš: Operní blog Parterre poukázal na fakt, že 9.října má Levine dirigovat odpolední Ring pro živé vysílání MET in HD a hned potom odletět do Bostonu, kde ho večer čeká náročná Mahlerova symfonie. Zdá se, že Levine nebo jeho manažeři se ještě nezačali zabývat tím, že nemůže být donekonečna – jak se říká – na roztrhání.
Časopis Maclean’s je kanadský týdeník, věnující se politice, kultuře a současným událostem
Přeložil Václav Tom Šlajer