Jan Simon o tom, co má za sebou i před sebou SOČR

Rozhodně nevšední okamžiky prožívají v posledních týdnech rozhlasoví symfonikové. Před pár dny se vrátili ze svého prvního jihokorejského turné, při němž se na pěti koncertech představili publiku v Soulu, Pusanu a Gumi, když před tím kvůli museli japonské tragédii své tamní závazky zrušit. Již zítra pak čeká členy orchestru mezník v podobě završení šestadvacetileté spolupráce se svým dlouholetým šéfdirigentem Vladimírem Válkem, se kterým se rozloučí závěrečným koncertem této abonentní sezony v pražském Rudolfinu. Od nové sezony pak Vladimíra Válka v čele Symfonického orchestru Českého rozhlasu vystřídá Ondrej Lenárd. Dost událostí na to setkat se s intendantem SOČRu Janem Simonem. Hovořila s ním Jitka Novotná.

Květen si SOČR vyhradil pro japonské turné, z něhož v důsledku březnové katastrofy sešlo. Kdy se tedy do země vycházejícího slunce vypravíte?

Bylo to těžké rozhodování. Na jednu stranu jsme si nepřáli, aby si japonské publikum a pořadatelé mysleli, že jsme je v jejich tíživé situaci zanechali bez solidárního aktu, na druhou stranu jsme nemohli vystavovat naše hudebníky přímému nebezpečí, které v té době hrozilo v důsledku havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě. Dnes se již o celé situaci v médiích moc nemluví, problém byl zastíněn novými událostmi, mediálně vděčnějšími, ale důsledky březnové pohromy budou určitě dlouhodobé. Z tohoto pohledu ani nelze odhadnout, kdy SOČR do Japonska opět pojede. Je to i záležitost agenturních vztahů.

Každopádně jste navštívili Koreu. Můžete se za tamními koncerty krátce ohlédnout?

Během sedmi dní se naši hudebníci představili v rámci pěti koncertů na čtyřech jihokorejských uměleckých scénách divákům v Soulu, Pusanu a Gumi City. Druhý ze soulských koncertů v Sejongově centru, jehož kapacita je 3022 míst, živě přenášel veřejnoprávní rozhlas KBS a místní SEN TV. Skladby Beethovena, Čajkovského, Dvořáka, Mozarta, Rachmaninova a Smetany dirigoval Petr Vronský, jako sólista vystoupil jeden z nejžádanějších umělců současnosti, původem ruský klavírista Konstantin Ščerbakov, který od roku 1992 žije ve Švýcarsku. Jsem velmi rád, že se dlouho připravované a náročné turné našich hráčů setkalo s tak velkým úspěchem. Všechny večery bez výjimky končily mohutným aplausem, ovacemi a jásotem, který v českých zeměpisných šířkách slýcháme snad jen na fotbalových zápasech. Opět to potvrzuje kvalitu rozhlasového orchestru, jenž tak svým profesionálním uměleckým výkonem šíří dobré jméno Českého rozhlasu jako média veřejné služby nejen doma, ale i daleko za hranicemi naší země. Důsledkem takovýchto aktivit je pak mimo jiné i významné postavení Českého rozhlasu v rámci Evropské vysílací unie.

V pondělí se uzavírá 84. abonentní sezona a s ní i působení Vladimíra Válka v pozici šéfdirigenta SOČRu. V čem vidíte jeho největší umělecký přínos pro rozhlasové těleso a jak často se budou setkávat v sezonách nadcházejících?

Vladimír Válek se díky svému šestadvacetiletému působení ve funkci šéfdirigenta SOČRu stal nepominutelnou součástí celé historie orchestru. Síla jeho osobnosti dokázala prosadit umělecké a interpretační záměry, zajistit příchod nových výborných hudebníků, upevnit hráčskou disciplínu členů tělesa, která je tak potřebná pro kvalitní práci. Za jeho působení orchestr významně posunul těžiště své činnosti do oblasti veřejných koncertů v tuzemsku i zahraničí. A neopomeňme fakt, že Vladimír Válek dokázal uvnitř Českého rozhlasu vytvořit SOČRu takovou pozici, kterou ani v dobách nejrůznějších organizačních změn a úsporných opatření zejména po roce 1989 nemohl nikdo zpochybnit. Výměna na postu šéfdirigenta však neznamená konec spolupráce mezi Vladimírem Válkem a SOČRem. Jsme moc rádi, že pan dirigent přijal titul „Čestný šéfdirigent SOČRu“ a v nové sezoně se s ním setkáme na dvou abonentních koncertech.

Nová, již 85. sezona nabízí opět patnáct abonentních koncertů. Které skladby jste zařadili s ambicí dramaturgického počinu či objevnosti?

Ambice objevnosti určitě nemáme. Jde o to, že čas a interpretační praxe dokázaly prověřit díla, která si buďto zaslouží být uváděna anebo jsou uložena do archivů a stávají se víceméně slovníkovými položkami, bez nichž by ale obecný hudební vývoj nebyl myslitelný. Jen zřídka se podaří tzv. objevit skladbu či autora, jejichž význam zůstal po generace skryt a teprve s odstupem doby se díky přičinlivosti určitých osobností stanou součástí repertoáru. Ale přesto takové příklady jsou, snad tím nejvýznamnějším je vztah Felixe Mendelssohna-Bartholdyho k dílu Johanna Sebastiana Bacha. Takže tip z nadcházející sezony? Čajkovského Manfréd, Skrjabinův klavírní koncert…

Nepochybně jste brali v úvahu i návrhy jednotlivých hostů – který z podnětů vás zaujal a potěšil?

Náš nový šéfdirigent Ondrej Lenárd si řekl o Mahlerovu Píseň o zemi, nádherné dílo té nejsilnější niternosti. Stálý hostující dirigent Ronald Zollman přišel s mnoha nápady, týkajícími se frankofonní hudební oblasti. Proto jsou zařazeny mj. Boulezovy „Metáboles“. Určitě krásný bude koncert z filmové hudby českých autorů, kterýžto projekt je součástí cyklu iniciovaného Evropskou vysílací unií (EBU). Ale potěšení mám z každé skladby, která svým obsahem a způsobem interpretace přinese posluchači radost, prožitek.

Na které umělce se můžeme těšit?

Z dirigentů přivítáme vedle nastupujícího šéfdirigenta SOČRu Ondreje Lenárda a hlavního hostujícího dirigenta Ronalda Zollmana například Maxima Šostakoviče, Aleksandara Markoviće, Tomáše Hanuse, Tomáše Braunera, letos ověnčeného cenou z Mitropoulosovy soutěže, Stanislava Vavřínka, ze sólistů například Simonu Šaturovou, Vladimíra Chmela, Romana Janála, Huguesa Leclèra, Iva Kahánka, Ivana Ženatého, nového sólistu SOČRu Jana Mráčka, Jiřího Bártu nebo Petra Nouzovského.