Jan Zemen a jeho cello, které umí i šeptat a mluvit měkce

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jan Zemen je jistým způsobem výjimečný a dobře to ví. Přesto mu nechybí pokora, ale také nadhled. Hudba ho doprovází na každém kroku – má rád klasiku i netradiční pojetí skladeb, baví ho hudební minidivadlo, kterým překvapuje posluchače a diváky s dalšími členy Prague Cello Quartetu. Ovšem největším zážitkem bylo slyšet ho vyprávět o práci s dětmi v rámci výuky hry na cello na základní umělecké škole. Tato činnost ho nesmírně naplňuje, a tak díky němu objevují velký svět hudby další malí violoncellisté.

Pocházíte z rodiny učitele tělocviku a fotbalového trenéra. Kdo ve vás objevil hudební geny?

Hudebníci jsou u nás v rodině úplně všichni včetně tatínka. Ten pochází z Volyně v Pošumaví, kde chodil na klarinet k legendárnímu Bedřichu Zákosteleckému, u něhož studoval například i první klarinetista České filharmonie pan Bláha. To není špatná společnost, co říkáte? Ze stejné třídy je i můj strýc, který později vystudoval konzervatoř v Plzni. Dědeček byl dlouholetým ředitelem ZUŠ v Týništi nad Orlicí a babička má zase blízký vztah k dramatickému umění. A hlavně, maminka je vynikající klavírní pedagožkou. Asi nebylo pochyb hned od začátku, hudba se prolíná celou naší rodinou.

A co vaši mladší bratři?

Prostřední, Petr také vystudoval violoncello na pardubické konzervatoři a nejmladší, Pavel v současné době studuje klavír a klarinet na konzervatoři v Českých Budějovicích. Pavel je pro nás jedním velkým překvapením, minulý rok měl například recitál na Pražském jaru a zatím vždy vyhrál každou soutěž, na kterou přijel. Párkrát za život se mi povedlo sednout jako sólista před orchestr – Filharmonii Hradec Králové, Pardubickou nebo Teplickou filharmonii, ale to, co jemu, se mi zatím nepovedlo. Na Pražském jaru v podstatě musím hrát už jen proto, abych doma stále zůstal starším bratrem. (smích)

Nikdy jste neuvažoval honit se po trávníku za kulatým nesmyslem?

O to jsem samozřejmě usiloval celé dětství, pro taťku znamená fotbal hodně a chtěl jsem se mu zavděčit. Naneštěstí jsem na to zoufale nešikovný, takže jsem toho nakonec přeci jen nechal a soustředil se raději na violoncello.

Od začátku jste hrál na tento nástroj?

Ne, ne a jsem tomu dnes moc rád. Původně jsem hrál u maminky na klavír a violoncello bylo v určité chvíli možná dokonce protestem. Cvičit se ze začátku nechce opravdu nikomu, a když máte ještě paní učitelku doma… Nakonec ale musím říct, že jsem za určitou klavírní zběhlost velice vděčný a můj názor je, že začínat na klavír je pro malé děti velikým plusem, protože na rozdíl od hráčů na melodické nástroje získají hned od počátku celkovou harmonickou představu o muzice jako celku.

Co je při hře na violoncello nejtěžší?

Nejtěžší… Velké pravdy jsou většinou jednoduché, proto i hra na violoncello je pod správným vedením příjemnou dynamickou záležitostí, ale bez práce to samozřejmě nejde. U smyčcových nástrojů je největší oříšek, jak to po jedenácti letech praxe vnímám, naučit děti „důvěřovat“ smyčci, že jim nevypadne z ruky pokaždé, když ho přestanou křečovitě svírat. Protože hezký měkký tón, který všichni známe z nahrávek, se ozve teprve poté, co ruka na smyčci změkne a dokonale s ním splyne. To je bohužel dlouhodobý proces a nedá se to uspěchat.

Kdy jste se rozhodl, že se budete hudbou živit?

K tomu to asi spělo vždycky. Měl jsem úžasné štěstí na učitele jak teorie, tak i violoncella. Začínal jsem u Jany Formanové, což je houslistka a violoncello měla spíš jako zálibu. Sama jezdila na hodiny do Hradce Králové k paní učitelce Benýškové, ke které jsem postupně přešel i já. Díky paní učitelce, která je i dnes stále skvělou energickou pedagožkou, jsem se mimo jiné dostal i do smyčcového orchestru Primavera, který donedávna skvěle vedl houslista Jaromír Křováček. Díky němu  jsme se už jako děti dostali například do Švýcarska, Francie nebo do Ameriky. Najednou muzika už nebyla hraním do šuplíku, ale spojovala nás dohromady a zažívali jsme něco, co bychom jinak neměli šanci. Vše šlo jakoby samovolně. Během studií na gymnáziu jsem udělal zkoušky na konzervatoř v Pardubicích. Tam vzal můj osud pevně do rukou pan profesor Josef Krečmer a už nebylo návratu. (smích)Je něco, co vám v této branži vzalo počáteční iluze?

Ne. Každé prázdniny nás dědeček bral společně s bratry s sebou na hudební kurzy do Bechyně, kde učil pan Evžen Rattay, který měl Stradivariho cello. Už jenom setkání s tímto mistrem svého nástroje a také s instrumentem 250 let starým, bylo jako pohádka. To byl vhled do úplně jiného světa. V Rychnově jsem byl jedním z mnoha, na těchto kurzech jsem si mohl uvědomit, že jsem něčím výjimečný. Otevíralo mi to velký prostor, svět se obrovsky zvětšil a tak to funguje dodnes. Patřit do hudebního světa znamená každodenní setkávání s fantastickými zajímavými lidmi a neustále se rozšiřující obzor.

Stále ještě studujete na AMU a ve švýcarském Lucernu?

Ne, ne. Tento rok jsem odabsolvoval magisterské studium. Na konzervatoř i vysokou školu budu vždy vzpomínat jen v nejlepším. Měl jsem možnost studovat u tří českých violoncellových velikánů. Bylo pro mě zajímavé pozorovat, co se jaký pedagog snažil předat. Každý můj pedagog mě ohromným způsobem posunul dopředu a každý něčím jiným. Nejsou si osobnostně podobní, přitom v celkovém kontextu mého názoru na muziku má každý velký díl a není to dělitelné. Určitě je dobře vystřídat více pedagogů. Studoval jsem u profesora Josefa Krečmera, na AMU u profesora Miroslava Petráše a ve Švýcarsku u profesora Marka Jerie, každý z nich mi změnil pohled na umění.

Jak jsem říkal, sólová studia jsem již dokončil, ale hned od příštího roku budeme dál studovat na pražské HAMU se souborem Kalliopé trio Praque komorní hudbu. Pro mě je to nejlepší cesta, jak si sáhnout zase do jiné oblasti, jiného nástrojového obsazení, kde cello najednou musí hodně zpívat vedle sólových houslí a velkého sólového klavíru. Zřejmě se vše daří, protože již teď jsme dostali nabídku koncertu na festivalu Pražské jaro 2014.

Jak jste se dostal do Švýcarska?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na