Jan Žemla: Chtěl jsem, aby se Janáčkova filharmonie Ostrava dostala lidem pod kůži

Jakými projekty se Janáčkova filharmonie Ostrava zapojí do Roku české hudby a chystá se do tohoto hudebního prostoru vstoupit také nějak originálně?
Oslavy prolínají celou naši nadcházející sezónu. Souběžně se sedmdesátým výročím Janáčkovy filharmonie si připomeneme i dvousté výročí narození Bedřicha Smetany, a to především koncertním provedením jeho opery Libuše v rámci Smetanovského operního cyklu Ostrava 2024 Národního divadla moravskoslezského. Smetanovi vzdáme ale hold několikrát a odpovídá tomu dramaturgie celé sezóny. Mladý český pianista Matyáš Novák se v Ostravě představí v sólovém recitálu, do kterého zařadil klavírní kompozice Smetany. U příležitosti Dne studentstva 17. listopadu zazní v mimořádném koncertu cyklus symfonických básní Má vlast pod vedením Tomáše Netopila. Novoroční koncert, který uvedeme hned třikrát, abychom uspokojili zájem posluchačů, bude patřit mimo jiné Prodané nevěstě pod taktovkou Vasilije Sinajského. Nabídneme komorní koncert Smetanova tria a v premiéře uvedeme již zmiňovanou Libuši, která poprvé zazněla při otevření pražského Národního divadla. Sám skladatel tehdy vyslovil přání, aby dílo bylo prováděno pouze při výjimečných událostech a my věříme, že oslavu sedmdesátin Janáčkovy filharmonie Ostrava by za takovou příležitost považoval… Koncert máme na programu dvakrát, orchestr povede Robert Jindra a dále vystoupí Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Národní divadlo moravskoslezské ve spolupráci právě s JFO připomene Smetanovo výročí jako jediný operní dům na světě realizací Smetanovského operního cyklu Ostrava 2024, a to kompletním uvedením všech osmi dokončených oper. Za zmínku ovšem stojí i to, že jsme iniciovali vznik několika nových skladeb mladých českých autorů a v tomto záměru budeme dále pokračovat. Podporu soudobého hudebního umění považuji za zásadní a k oslavám roku české hudby rozhodně patří.

Jestliže jste nyní zmínil, čím budete do pokladnice české kultury přispívat s ostatními orchestry společně, je třeba hned vzápětí zdůraznit, že pro ostravskou filharmonii to bude významný rok, kdy si bude připomínat 70. výročí své existence. Jak je plánujete konkrétně oslavit? Máte pro posluchače připravena i nějaká „narozeninová překvapení“?
Samozřejmě. Čeká nás sezóna, která se vymyká, snažili jsme se o to, aby byla opravdu exkluzivní. Se světovými umělci, dirigentskými debuty, světovými i českými premiérami. Jde současně i o poslední sezónu s našim šéfdirigentem Vasilijem Sinajským. Rozloučí se závěrečným koncertem, na programu bude v premiéře a repríze Brahmsův Druhý klavírní koncert a Dvořákův Zlatý kolovrat. Sólistou v Brahmsově skladbě bude uznávaný izraelský pianista Boris Giltburg, se kterým šéfdirigent Sinajský spolupracuje dlouhodobě. Do této sezóny jsme přizvali celou plejádu vynikající umělců, čekají nás dirigentské debuty Christopha Altstaedta nebo Alpeshe Chauana. Vrací se k nám opět Andrej Borejko nebo Ilan Volkov. Určitě nás čeká sezóna bez slabých míst, v jejímž programu jsou kromě koncertů i další aktivity pro všechny posluchače – od předškolních až po seniory. Snažíme se, aby spektrum naší činnosti bylo co nejširší, být neustále inovativní, a zároveň udržovat nejen kontakt s posluchači, které už máme, ale oslovovat i dál širokou veřejnost. Máme dva velké symfonické cykly A a B, cyklus C – Co máme rádi – moderuje herečka Markéta Matulová a je pro odrostlejší posluchače, kteří se se světem klasické hudby seznamují. Menší děti od těch předškolních zveme na dětský cyklus, zábavu si tam ale užívá i jejich doprovod… a tak bych mohl pokračovat přes mimořádné koncerty, komorní cyklus, klavírní recitály, koncerty mladých umělců apod. Na koncertech v aule Gong spojujeme klasickou hudbu s jinými žánry. Daří se nám nebýt konzervativní institucí, a to nejen programem. Koncem tohoto roku vydáme k sedmdesáti letům JFO rovněž knihu, ve které orchestr představíme prostřednictvím lidí, kteří Janáčkovu filharmonii tvoří nebo tvořili.

Program nadcházející sezóny je přehledně zpracován ve vašem graficky velmi originálně pojatém katalogu z dílny fotografky Dity Pepe a je zpestřen kaleidoskopem osobních příběhů napříč staletími. Představte nám prosím alespoň pár interpretů a projektů, jimiž byste mohl nalákat na jedné straně hudební milovníky – tradicionalisty, na straně druhé příznivce moderny, experimentálních či crossoverových projektů.
Spoluautorkou koncepce našich katalogů a hlavní fotografkou je Dita Pepe spolu s vedoucí oddělení marketingu a obchodu Petrou Javůrkovou. Obsahuje kompletní program sezóny, ale také spoustu dalších informací o směřování orchestru, jeho členech, managementu, historii, běžném životě i další zajímavosti. A na co bych chtěl nalákat? Dorazí kanadský klavírista Jan Lisiecki, o kterého usilujeme více než šest let. Dále jedna z nejvýraznějších pianistek své generace Olga Kern, která zahraje recitál z děl Sergeje Rachmaninova. Zmíním Lukáše Vondráčka, trumpetistu Gábora Boldoczkého, violoncellistu Johannese Mosera, klavíristu Federica Colliho, houslistu Vadima Gluzmana nebo Dalibora Karvaye. Těším se i na spolupráci s českými a zahraničními dirigenty a dirigentkami. Dirigentského postu se ujme kromě našeho šéfdirigenta Vasilije Sinajského také jeho asistent Maroš Potokár, dále Andreas Ottensamer, Tomáš Netopil, domácímu publiku známý Stanislav Vavřínek a mnoho dalších. Z dirigentek Alena Hron a ostravský dirigentský debut zažije s JFO mladá francouzská dirigentka Lucie Leguay. Na jednom pódiu se s naším orchestrem představí Tomáš Klus, skupina Jelen, zpěvačka Lenka Dusilová s projektem Adiemus, ale také Jiří Pavlica, který bude slavit, stejně jako my, sedmdesátiny. Ve dvou projektech bude účinkovat také koncertní sbor Permoník – Adiemus a Klusymfonie. Klasickou hudbu v tomto cyklu již deset let kombinujeme s jinými žánry a v předchozí sezóně se nám podařilo vyprodat všech osm koncertů, z nichž každý měl reprízu. Do ostravské auly Gong na ně přišlo zhruba dvanáct tisíc posluchačů, což je, myslím, solidní číslo.

Tím, že působíte v provizoriu v menším sále než dříve, narážíte na problémy s kapacitou. Jak ji budete v jubilejní sezóně navyšovat?
O koncerty naší filharmonie je mezi posluchači v Ostravě v posledních letech enormní zájem, proto jsme v minulé sezóně pilotně, ale úspěšně, otestovali vstupenky na stání neboli „na sezení na polštář“. V zájmu uspokojení většího počtu posluchačů jsme do programu přidali také páteční reprízy čtyř posluchačsky nejatraktivnějších koncertů z cyklu A a B. Ty proběhnou vždy v pátek po jejich čtvrteční premiéře – to je zhruba dva tisíce míst navíc. Už od loňské sezóny reprízujeme nedělní koncerty pro děti a budeme v tom pokračovat, za jednu sezónu se nám podařilo naplnit kapacitu Vesmíru, tedy našeho provizorního působiště i při reprízách. Navyšujeme kapacitu podle možností tak, aby se na naše koncerty dostalo co nejvíce posluchačů. Je skvělé, že poptávka převyšuje nabídku. Například zmiňovaný novoroční koncert budeme hrát hned třikrát, závěrečný koncert v premiéře a repríze.

V programu dostanou opět velký prostor mladí talentovaní hudebníci. O které osobnosti se letos jedná a čím do oslav přispějí?
Jeden z našich cyklů se přímo nese ve znamení vycházejících hudebních hvězd, kdy dáváme prostor talentovaným interpretům, pro které je koncert s JFO často prvním vystoupením s velkým symfonických tělesem. V roli sólistů se představí umělci, kteří úspěšně prošli naší interpretační soutěží mladých talentů, chybět nebudou ani mladí dirigenti z Curyšské hudební akademie. Poprvé v Česku uvede právě v Ostravě svůj recitál mladá šestnáctiletá pianistka Alexandra Dovgan. Její kariéru odstartovalo před šesti lety vítězství v prestižní soutěži Grand Piano Competition. Vystoupí mladý český pianista Matyáš Novák v sólovém recitálu, do kterého zařadil klavírní kompozice Bedřicha Smetany a Josefa Suka. Představí také vlastní virtuózní úpravu světově proslulé symfonické básně Vltava. Mezi dirigentkami jsem zmiňoval další jméno mladé hvězdy – francouzská dirigentka Lucie Leguay s námi zažije dirigentský debut. A jak jsem již řekl, dva mladé umělce jsme požádali o složení skladeb přímo pro nás k 70. narozeninám JFO. Ve světových premiérách zazní skladba Iana Mikysky. Druhou kompozici si vzala na starost talentovaná skladatelka a dokumentaristka Eliška Cílková.

Jak už jste podotkl, JFO se květnovým závěrečným orchestrálním koncertem, věnovaným Klavírnímu koncertu č. 2 Johannese Brahmse a Zlatému kolovratu Antonína Dvořáka, rozloučí nejen s jubilejní sezónou, ale také se svým šéfdirigentem Vasilijem Sinajským, který v ní působil od roku 2018. Jak se podepisuje na dramaturgické koncepci koncertní sezóny on?
Dá se říct, že Vasilij Sinajskij je součástí užšího týmu lidí, který se na dramaturgii podílí. Je to tedy on jako šéfdirigent, manažer orchestru Ondřej Daněk a já jako ředitel. Další instance je pak umělecká rada orchestru. Vasilij Sinajskij koncipuje zejména programy svých koncertů, kterých má v sezoně pět až šest, podílí se na výběru hostujících sólistů a zejména dirigentů.

Dlouhodobým hlavním tématem, spojeným s fungováním JFO, je výstavba nového koncertního sálu, ke kterému upínají své zraky hudebníci a kulturní veřejnost nejen z Ostravy. Ti největší netrpělivci mohou zhlédnout jeho akustický model, vystavený v městské galerii PLATO Bauhaus. Orchestr bude muset ale zatím stále využívat především provizorium v bývalém kině Vesmír a pro mimořádné koncerty také multifunkční aulu Gong. Jak jste se s řadou omezení v rámci dramaturgie koncertní sezóny vypořádávali?
Máme za sebou zhruba rok, který jsme odehráli v provizoriu, tedy v bývalém kině Vesmír. Prostor prošel dílčími úpravami tak, abychom dosáhli uspokojivé akustiky a určitého komfortu pro hudebníky i posluchače. Jsme ale omezeni nejen kapacitou pro posluchače, ale také prostorem pro orchestr. Nemůžeme hrát ty největší skladby, s nimi musíme vyjet za hranice, a dokonce je zkoušet ještě v úplně jiných prostorách – na Černé louce v jednom z dřívějších výstavních pavilonů. V minulé sezóně se nám to povedlo v sále Narodowej Orkiestry Symfonicznej Polskiego Radia v Katovicích a na dvoutýdenním turné po Japonsku. Ovšem návraty z takových destinací jsou pak trochu bolestné. Ten rozdíl v akustice a celkovém zázemí, které tyto koncertní sály mají, je prostě enormní.

No a stejná omezení pro nás budou platit po celou dobu fungování v provizorních prostorách, byť jsme si na některých skladbách vyzkoušeli, že i v našem provizoriu můžeme být odvážnější. Na závěrečném koncertě zazněla například kantáta Dido Jana Nováka s mužským sborem. To bylo na pódiu přes sto lidí. Bylo to sice nepohodlné, ale podařilo se to. Budou to ale vždy spíše výjimečné akce.

V Gongu se pak mohou konat pouze crossoverové projekty vyžadující elektronické zvučení. Náš “Vesmír” ale nás i naše publikum bude pořád výrazně limitovat. Zatím se s tím vypořádáváme dobře, tento stav je ale pro rozvoj Janáčkovy filharmonie Ostrava dlouhodobě neudržitelný.

Orchestr má za sebou úspěšné turné do Japonska. Přineslo vám další atraktivní nabídky, respektive jaké nejvýznamnější koncerty mimo Ostravu má JFO letos v plánu?
Odehráli jsme tam devět koncertů v průběhu necelých dvou týdnů, a to ve skvělých koncertních sálech, kterými je Japonsko proslulé. Hráli jsme skladby především českých autorů a obrovským zážitkem pro nás byla Prodaná nevěsta, kdy s námi vystupoval i místní sbor, balet a sólisté nebo uvedení Janáčkovy Sinfonietty. Další konkrétní nabídky toto naše vystoupení snad přinese, neočekávám však, že se tak stane bezprostředně po tomto turné. Plánování a jednání o zahraničních aktivitách trvá i roky. V nejbližší době nás čekají výjezdy do několika hlavních evropských měst – Berlín, Paříž, Varšava i Vídeň, kde se představíme v legendárním Zlatém sále Musikvereinu. Na jaře 2024 doprovodíme na třítýdenním turné po Německu trumpetistu Gábora Boldoczkého a houslistku Moné Hattori v programech zaměřených na barokní hudbu. A v ČR to bude tradičně MHF Smetanova Litomyšl a festival Colours of Ostrava.

Každé jubileum je příležitostí i k bilancování, a to naznačuje také katalog, který přináší zajímavý pohled do historie orchestru na základě jeho klíčových milníků. Mě by však zajímalo vaše osobní ohlédnutí za posledním desetiletím JFO, neboť tím charakterizujete zároveň své působení ve funkci jejího ředitele, které bylo podle mého názoru velmi plodné.
Snad tomu tak je. Nastoupil jsem v roce 2012 a mou ambicí bylo celkově pozvednout úroveň všeho, co se Janáčkovy filharmonie týká – od domácích koncertů přes hostování v rámci ČR a samozřejmě mezinárodní renomé. Chtěl jsem přiblížit JFO lidem zde v našem městě i kraji, dostat se jim takříkajíc pod kůži. Zároveň jsem chtěl vytvořit instituci, která by byla vnímána po všech stránkách progresivně. Zpětně snad mohu hodnotit, že se tato ambice naplňuje nebo snad i v mnohém již naplnila. Naše koncerty se bez problémů mohou měřit s akcemi v Praze či zahraničí, jména, která u nás vídáte prakticky na každém koncertě, se běžně objevují na světových pódiích. Soustavnou prací se pozvedla také celková hráčská úroveň orchestru. To vše zároveň vnímá i naše publikum, které si na tento vysoký standard prostě zvyklo a rozpozná jakýkoli umělecký výkyv. A aktivity, které realizujeme směrem k širší veřejnosti – mám na mysli například edukační programy či multižánrové projekty v Gongu – mají dlouhodobě doslova tisíce příznivců. To vše je myslím velmi dobrý základ pro pokračování a další posun. Hovoří-li se nyní o stavbě koncertního sálu, mohu s klidem konstatovat, že ho Janáčkova filharmonie Ostrava má čím naplnit. A troufám si tvrdit, že v architektonicky a akusticky vyhovujících prostorách to bude teprve začátek.

Na závěr bych vás poprosila, zda byste mohl vložit do vínku JFO pro další desetiletí nějaké osobní přání.
Otevřenou mysl všech, kteří mohou dění v JFO ovlivnit, neutuchající ambici se posunovat dopředu a neustrnout. Přeji naší filharmonii posluchače, kteří budou svou přízní dávat i dále naší činnosti smysl. A v neposlední řadě přeji orchestru i posluchačům koncertní sál, kterému jsme nyní nejblíže za celou dobu existence našeho orchestru a vlastně i v historii celé Ostravy.