Janáčkovská pěvkyně Marie Steinerová slaví pětadevadesátiny

Není mnoho pěvců, o kterých s jistotou mohu tvrdit, že svůj talent a uměleckou oddanost věnovali celoživotně hlavně jednomu autorovi. A právě to přesvědčení o hluboké pravdě, vložené do tónů hudby jdoucí přímo k srdci interpreta, se proměnilo u Marie Steinerové do lásky a obdivu vedoucímu k niterné duševní schopnosti upřímné a fascinující sdělnosti v postavách velkého moravského komponisty Leoše Janáčka! Věřím v inkarnaci interpreta do duše autora, ale tato umělecká citlivost je vzácná a výjimečná a obyčejně bývá nahrazena dokonalou profesionalitou, která je samozřejmě podmínkou pro tvořivou práci pěvce, dirigenta i režiséra.
Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Marie Steinerová (Kostelnička) – ND Brno 1972 (zdroj archiv ND Brno)

Marii Steinerovou jsem poznal z jeviště brněnské opery již za svých studentských let na Janáčkově akademii múzických umění, kdy jsem byl častým návštěvníkem představení ve studentské lóži ve třetím pořadí nad orchestrem. Z této ptačí perspektivy jsem se naučil vnímat pěvce hlasově i herecky a nic mi nebránilo vžívat se do představení a zažívat hudební divadlo jako kouzelné a emocionální umělecké sdělení. Žádný nový pěvec na jevišti brněnského divadla neušel mé pozornosti.

A přišly hned velké role – Rusalka, Šárka, Mařenka, ale i Leonora ve Verdiho Trubadúrovi a také Aida, Její mladodramatický soprán se velmi rychle vyvíjel do dramatičnosti a pěvecká schopnost výrazová ji předurčovala pro role hrdinské. Věděl jsem, že v Ostravě zpívala také Jenůfu, a čekal jsem s napětím, kdy jí bude umožněno, aby i v Brně zpívala Janáčka.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Marie Steinerová (Jenůfa) – NDM Ostrava 1948 (zdroj archiv ND Brno)

4. července 1952 došlo k novému nastudování Janáčkovy Její pastorkyně šéfem opery Františkem Jílkem, v režii Oskara Linharta a na scéně Miloše Tomka. Marie Steinerová se konečně dostala k Janáčkovi. Nebyla to však již Jenůfa, nýbrž Kostelnička, které se zmocnila s neobyčejnou dravostí svého temperamentu, ale i janáčkovskou citovostí a něhou. S Jenůfou Libuše Domanínské, Lacou Antonína Jurečky a Števou Jaroslava Ulrycha vytvořili představení, jehož hodnoty nelze ani docenit. Toto legendární obsazení Pastorkyně vydrželo na repertoáru mnoho sezon a Břetislav Bakala s ním pořídil i rozhlasovou nahrávku.

Následovaly další janáčkovské postavy, které Marie Steinerová vždy s velkou oddaností a láskou vytvořila. Zpívala Kabanichu v Kátě Kabanové, paní Revírníkovou v Příhodách lišky Bystroušky, ale i Šárku v Janáčkově první opeře, a konečně i při festivalu v roce 1958, kdy bylo provedeno v Brně kompletní Janáčkovo dílo, také Mílinu Matku ve světové premiéře Osudu. Její druhou nejlepší rolí vedle Kostelničky, za kterou se jí v Brně při jejím stém provedení dostalo bouřlivých ovací, byla rozhodně Emilia Marty ve Věci Makropulos, také tuto roli zpívala na festivalu v roce 1958. V tomto roce vlastně vznikla ta pravá pověst o brněnské tradici Janáčkově a její znamenité moravské interpretaci. Jen v sezoně 1957/58 bylo na brněnském jevišti provedeno sedmdesát Janáčkových operních představení!

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Marie Steinerová (Emilia Marty) – ND Brno 1957 (zdroj archiv ND Brno)

Za Františkem Jílkem jezdilo mnoho dirigentů a hudebních vědců, aby se seznámili s brněnskou tradicí interpretace. Byl mezi nimi i Charles Mackerras. V sedmdesátých a osmdesátých letech pak dovršila brněnská opera se svými inscenacemi a výbornými interprety svoji proslulost zájezdy po celé Evropě, kdy se stala opravdovým uměleckým pojmem pod názvem Janáčkova opera Brno. K této slávě a pověsti přispěla nemálo i sopranistka Marie Steinerová, jejíž jméno bude vždy vyslovováno ve spojitosti s brněnskou janáčkovskou tradicí. Leoš Janáček, který v Brně žil po celou dobu svého tvůrčího života, si tuto poctu od svého divadla plně zasloužil, a naopak souboru brněnské opery se stalo dílo tohoto autora uměleckým posláním a tvůrčí povinností.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Antonín Jurečka (Albert Gregor), Marie Steinerová (Emilia Marty) – ND Brno 1957 (zdroj archiv ND Brno)

Co říci k tomu, že v současné době se Janáček v Brně celou sezonu vůbec nehraje a že po téměř celé čtvrtstoletí je oslavován na festivalech inscenacemi zahraničních režisérů? To jistě není cesta k získání evropského uznání a také je to velmi špatná kytička k narozeninám vynikající janáčkovské sopranistky Marie Steinerové.

Jménem Opery Plus a jejích čtenářů přejeme paní Marii Steinerové vše dobré k jejím dnešním pětadevadesátinám!

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (5) “Janáčkovská pěvkyně Marie Steinerová slaví pětadevadesátiny

  1. Milý „Shimo“, nejde jen o Její pastorkyňu, ale i o Šárku, Osud, Příhody lišky Bystroušky, Káťu Kabanovou nebo Věc Makropulos (právě s Marií Steinerovou). O Bakalových nahrávkách oper Výlety páně Broučkovy a Z mrtvého domu nevím (Mrtvý dům nahrál v Brně Bohumír Liška). Přestože řada dirigentů dnes může mít na interpretaci Janáčka jiný názor, souhlasím s Vámi, že by tyto autentické nahrávky Janáčkova žáka měly být přístupné veřejnosti. Kdyby to byly nahrávky nějakého německého rozhlasu, jistě už by je vydala firma Cantus classics nebo jiná, u nás se toho asi nedočkáme. Mimochodem Cantus clasics vydal i české raritní operní rozhlasové nahrávky, např. Foersterovu Evu s Ludmilou Červinkovou, Dykovy Tvrdé palice nebo operu Na Starém Bělidle. Nedovedu posoudit, zda je to po autorskoprávní stránce v pořádku, ale je dobře, že je to vydáno.

  2. Tak Supraphon má v katalogu jenom jednu, která vznikla na základě inscenace ND v 60. letech se skvělou Libuší Prylovou v titulní roli. Byla to úžasná Kašlíkova inscenace, výborně dirigoval Gregor. Od té doby tu opery miluji a od té doby jsem ji tak úžasnou už neviděl. Bakalův snímek s paní Steinerovou by stál jistě za vydání nebo na DVD televizní Kašlíkova inscenace s Vlastou Fialovou (N. Kniplovou) a s dirigentem Neumannem. Ale to jsou jen sny …
    Vzhledem k tomu, že vážnou hudbu kupuje na CD stále méně lidí, je asi dobrým, resp. náhradním řešením možnost, si tyto nahrávky za poplatek stáhnout, např. ze Supraphonu nebo i archivu ČR – tam by jich mohlo být daleko víc!

  3. Mozna ji maji v katalogu, ale on-line ji ani v elektronicke podobe bohuzel nenabizi. Je mi z toho smutno, zvlast kdyz vidim jak intenzivne vydava a uzasne propaguje sve historicke nahravky napriklad DG, vetsinou v souvislosti s jakymkoliv vyrocim, at uz skladatele, interpreta ci i „jen“ vyjimecne prilezitosti.

Napsat komentář