Janáčkovská rarita v Brně: Osud

redakce, 16.11.2012 0:01

Deset let po skvostném nastudování Janáčkových „Fragmentů románových ze života“ (jak zní podtitul toho díla) Jiřím Bělohlávkem a Robertem Wilsonem v pražském Národním divadle přichází s novou inscenací Osudu brněnská Janáčkova opera. Osud se hraje málo. Proveden poprvé byl až šest let po skladatelově smrti, v roce 1934 v brněnském rozhlase, a to navíc ještě ve zkráceném znění. První scénické uvedení přišlo s dalším překvapivě dlouhým odstupem – teprve v roce 1958, kdy Osud nastudovali v brněnské opeře František Jílek s Václavem Věžníkem, a to v poměrně rozsáhlé úpravě dramaturga Václava Noska. Ve zcela původním znění pak Osud jako první uvedlo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, a to až v roce 1978. Zcela ojedinělým počinem se v roce 2001 stalo provedení vybraných scén Osudu přímo v místě, kam je jeho děj situován – na luhačovické kolonádě, v rámci festivalu Janáček a Luhačovice. Dnešní premiéra Janáčkova Osudu je třetím scénickým nastudováním této opery v Brně, a to po pětadvaceti letech od předchozí inscenace podepsané Alenou Vaňákovou a Janem Zbavitelem. Tu současnou nastudovali německý režisér Ansgar Haag (v Brně před deseti lety uvedl Korngoldovo Mrtvé město) a mladý brněnský dirigent Jakub Klecker. Právě s ním jsme mluvili v průběhu závěrečných zkoušek.

Osud patří k těm méně známým Janáčkovým operám. Čím myslíte, že to vůbec je? Je podle toho, jak to cítíte vy, hodně odlišný od jeho dalších jevištních děl?

Ano, Osud je operou, která nebývá často uváděna. Historie díla je velmi komplikovaná, protože Janáček pracoval s několika desítkami verzí – zahrnujících například jinak za sebou jdoucí jednání; mnoho postav, které sám v budoucnu škrtal a podobně. Sám se uvedení již nedožil, protože byl Osud premiérován až v roce 1958. Sama opera stojí z hudebního hlediska na jakémsi rozhraní autorova vyjadřování. Skladatel zde začíná uplatňovat nové harmonické postupy – nonové, kvartové, kvintové harmonie, které ale potom již velmi často používá v další operních dílech.

Co vás osobně jako dirigenta na Osudu nejvíc přitahuje? Vzrušuje? Zajímá? Myslím tím samozřejmě hlavně muziku…

Neřekl bych jen na Osudu, ale na Leoši Janáčkovi. Obdivuji jeho pravdivost, “stručnost”, vroucnost, kterou ve všech svých operách plně užívá. Barvitost partitury a pestrá instrumentace je patrná již od prvních tónů. Janáček mnohokrát v Osudu předepisuje dva hlasy sólových viol (dokonce v jednom místě viol d´amour), které od napsání této opery píše i v dalších dílech. Pro mě jako dirigenta je zkušenost s “jakýmkoliv Janáčkem” obrovským přínosem.

Určitě je v téhle opeře nějaké místo, scéna, kterou máte nejraději. Prozradíte?

Za zmínku stojí řada krásných míst, od velkolepých dramatických sborových ploch, přes něžné vyjádření rozhovoru Míly a Živného, k moravským lidovým melodiím, které jsou mi asi nejbližší… Přijďte a uslyšíte…

Pokuste se prosím charakterizovat svoje pojetí Osudu. Jaký chcete, aby byl? Co hlavně v něm akcentujete?

Tak jako v každých operách, které studuji, se snažím o maximální nasazení všech zúčastněných složek, pravdivou výrazovost a artikulační srozumitelnost orchestru i zpěváků. Osud je dílo plné dynamických kontrastů, které je potřeba zvukově i výrazově nuancovat.

Jak hodně úzce jste při přípravě a vlastním studování brněnského Osudu spolupracovali s režisérem Ansgarem Haagem? Jak byste vůbec jeho inscenaci alespoň stručně popsal?

S panem režisérem Haagem si vycházíme maximálně vstříc. Jsem rád, že do Brna zavítal režisér, který respektuje partituru a obsah díla. V německém prostředí je to spíše výjimkou. Snažil se dílo zasadit do období, ve kterém se děj odehrává. Musím vyzdvihnout i práci scénografky Kerstin Jacobssen, která svojí koncepcí přispěla k lepším jevištním akustickým podmínkám.

Co můžete prozradit o obsazení? Jak jste s ním spokojen?

Myslím, že se nám podařilo sestavit velmi kvalitní pěvecký tým. Mílu Válkovou ztvární osvědčená sopranistka Pavla Vykopalová, skladatele Živného slovenský tenorista Ondrej Šaling, Matku zazpívá brněnská pěvkyně Iveta Jiříková. Co se týká sboru, čítá nejenom plné obsazení operního tělesa, ale byly také přizvány absolventky Kantilény, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno, které budou zpívat party “Žabek”.

Jaký čekáte, že bude mít nový brněnský Osud ohlas? A s tím vlastně souvisí u nás hodně frekventovaná otázka: Čím to podle vás je, že na Janáčka se u nás moc nechodí?

Věřím, že nová inscenace Osudu bude přijata diváky i odborníky nadšeně a že zůstane několik let na repertoáru naší opery. Víte, lidé mají z Janáčka stále nějaké předsudky. Mrzí mě, že Brno si více neváží “našeho skladatele”. V době, kdy Janáček žil, byla jeho tvorba přijímána s velkou úctou a porozuměním. Po světě je Janáček na repertoáru i v regionálních divadlech. Osud byl uveden v posledních letech například v Seville nebo Stuttgartu.

Pro vás osobně – kolikáté je tohle setkání s Janáčkovou operní partiturou? A měnil se lety váš vztah k Janáčkovi nějak?

První operou, se kterou jsem přišel “profesionálně” do styku, byla Její pastorkyňa v roce 2004. Tehdy jsem asistoval na přípravě festivalové inscenace. Od té doby jsem měl možnost Její pastorkyňu v Brně také dirigovat. V roce 2009 jsem byl přizván Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě k nastudování opery Šárka, která zazněla v jednom večeru s Martinů operou Ariadna. A po odchodu Tomáše Hanuse z pozice šéfa opery Národního divadla Brno jsem převzal inscenaci Příhod lišky Bystroušky v brněnské Janáčkově opeře.

Na co dalšího z Janáčka byste teď měl chuť? Nebo snad dokonce máte něco konkrétního od něj v plánu?

Velmi bych si přál v budoucnu nastudovat Káťu Kabanovou. Ale také další, v dnešní době čím dál méně uváděné opery Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka…

Díky za vaše odpovědi, dnes večer Zlomte vaz!
Leoš Janáček:
Osud
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Ansgar Haag
Scéna: Kerstin Jacobssen
Kostýmy: Simona Vachálková
Sbormistr: Josef Pančík
Dramaturg: Patricie Částková
Asistent dirigenta: Ondrej Olos
Orchestr a sbor Janáčkovy opery v Brně
Premiéra 16.listopadu 2012 Janáčkovo divadlo Brno

Živný – Ondrej Šaling
Míla Válková – Pavla Vykopalová
Matka Mílina – Iveta Jiříková
Doktor Suda – Petr Levíček
Lhotský – Jiří Klecker
Konečný – Roman Janál / Roman Hoza
Slečna Stuhlá – Tereza Merklová Kyzlinková
Poeta – Ondřej Koplík
1. dáma – Martina Králíková
2. dáma – Lucie Kašpárková
Paní majorová – Daniela Straková-Šedrlová / Lenka Ďuricová
Slečna Pacovská – Lucie Kašpárková
Student – Ondřej Koplík
Stará Slovenka – Jitka Zerhauová
Paní radová – Jana Sobotková
Mladá vdova – Jitka Klečanská
Inženýr – Milan Rudolecký
Verva – Petr Císař
Součková – Andrea Široká
Kosinská – Hana Kopřivová
Doubek – Ondřej Koplík
Sklepník – Tomáš Krejčiřík
Hrázda – Petr Levíček
Mařenka – Tereza Šedrlová / Kateřina Říhová
Doubek (dítě) – Jan Havlena / Tomáš Dalecký