Janáčkův milovaný žák

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Jsou umělci, v něž jsou vkládány velké až mimořádné naděje. Ne vždy se tyto naděje beze zbytku naplní. Přesto je dobré si jejich jména a dílo připomenout, protože i oni mají svůj nepominutelný podíl v dějinách umění a národní kultury. Jedním z takovýchto umělců je hudební skladatel Osvald Chlubna, muzikant, jehož celý život a dílo jsou spjaty s rodným Brnem a který patřil k největším oblíbencům Leoše Janáčka.Pravý roduvěrný Brňák by možná hlavní vinu za to, že se Osvald Chlubna neprosadil do té míry, jakou se dalo předpokládat, kladl za vinu tomu, že mu nebylo umožněno se výraznější prosadit v centru českého hudebního dění, a možná by měl i kus pravdy, kdož ví? Ale zanechme dohadů a držme se faktů.

Osvald Chlubna se narodil v Brně 22. července 1893. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium. Poté studoval dva roky na brněnské české technice a absolvoval abiturientský kurs při Obchodní akademii. Od nejrannějších let ovšem inklinoval k hudbě, a tak v roce 1914 začal navštěvovat Varhanní školu Leoše Janáčka. Ve studiích na této škole pokračoval i poté, co v roce 1919 získala status konzervatoře, kde záhy začal rovněž vyučovat. Pedagogem konzervatoře byl do poloviny třicátých let, poté pracoval v až do roku 1953 v Cyrilometodějské spořitelně a záložně až do svého odchodu do důchodu. V letech 1953-59 opět vyučoval na konzervatoři a ještě v dalších letech se s jeho jménem setkáváme mezi externími pedagogy Janáčkovy akademie múzických umění.

Osvald Chlubna vždy vyvíjel velkou aktivitu ve spolkovém hudebním životě zejména moravském, ať to bylo v Klubu moravských skladatelů, či v Syndikátu moravských skladatelů, jehož byl dlouholetým pokladníkem a posledním předsedou do jeho zrušení v roce 1948. V roce 1952 se stal předsedou brněnské pobočky Svazu československých hudebních skladatelů, pracoval také v organizačním výboru Pražského jara a mimořádné byly jeho aktivity v organizaci festivalu Brněnský hudební máj.

Centrem jeho zájmů bylo ovšem vždy komponování. Zanechal po sobě kolem sto dvaceti opusů, a to jak z oblasti operní, symfonické, kantátové, tak z oblasti hudby komorní a písňové. Velký vliv na jeho tvorbu měla především tvorba Clauda Debussyho a Richarda Strausse.

Leoš Janáček svěřil Chlubnovi dokončení instrumentace jeho operní prvotiny, opery Šárka, která měla svou premiéru až 11. listopadu 1925 v rámci oslav Mistrových jednasedmdesátin. Dirigentem premiéry byl nadšený propagátor Janáčkova díla, ředitel divadla a šéf opery František Neumann, režisérem Ota Zítek, titulní roli Šárky zpívala a hrála Hana Pírková, Ctirada Emil Olšovský. Osvald Chlubna také dokončil jednu z posledních Janáčkových skladeb, symfonickou báseň Dunaj, a spolu s dirigentem prvního představení, opery Z mrtvého domu, dalším Janáčkovým významným žákem, Břetislavem Bakalou, provedl úpravy v instrumentaci díla a především vytvořili nový závěr. Díky tomuto zásahu získala opera oproti strohému uzavření Janáčkovu optimističtější závěr. Výhradně v této podobě se opera hrála až do šedesátých let, kdy se inscenátoři postupně začali vracet k Janáčkovu originálu.

V centru Chlubnovy skladatelské pozornosti byla především tvorba operní. Svou první operu Pomsta Catullova na námět Jaroslava Vrchlického napsal v roce 1917 a provedena byla poprvé 20. listopadu 1922 pod taktovkou dirigenta Jana Janoty a režiséra Oty Zítka v tehdejším divadle Na hradbách (nynější Mahenovo divadlo). Nového uvedení se dílo dočkalo v režii Miloše Wasserbauera v roce 1959 na scéně Operního studia JAMU.Také místem premiér dalších Chlubnových oper bylo jeviště divadla Na hradbách. Svůj vztah k symbolismu vyjádřil Chlubna zhudebněním Maeterlinckovy hry Alladina a Palomid, kterou poprvé uvedl šéf brněnské opery František Neumann spolu s režisérem Otou Zítkem pod názvem Síla touhy 31. ledna 1925. V roce 1932 byla pod taktovkou dirigenta Antonína Balatky a režiséra Rudolfa Waltra provedena opera Ňura. V roce 1936 stejná dvojice inscenátorů uvedla Chlubnovu operu V den počátku (Jak smrt přišla do světa), k níž libreto napsal vynikající katolický literát a překladatel Otto František Babler.

V letech okupace se obrátil Osvald Chlubna do české minulosti. V roce 1940 vznikla jeho opera na námět Ladislava Stroupežnického Freje pána z Heslova, k níž autora nepochybně inspiroval skvělý Vávrův film Cech panen kutnohorských. Opera se dočkala uvedení v lednu 1949 v inscenaci, kterou dirigoval velký propagátor moderní opery Bohumír Liška, režíroval Miloš Wasserbauer a scénografem byl vynikající výtvarník a výtvarný teoretik Václav Zykmund. Titulní roli Mikuláše Dačického úspěšně ztvárnil Antonín Jurečka. Jeho další operní dílo Jiří z Kunštátu a Poděbrad, které vytvořil na jiráskovský námět v roce 1942, zůstalo neprovedeno.K dílu Aloise Jiráska se Chlubna vrátil počátkem padesátých let, kdy vznikla jeho opera Kolébka na námět půvabné Jiráskovy hříčky. Svého provedení se Kolébka dočkala 18. dubna 1963 na scéně Operního studia JAMU. Dirigentem byl Richard Týnský a režisérem Miloš Wasserbauer. Posledním, neprovedeným operním dílem Osvalda Chlubny byl Eupyros z roku 1962. Chlubna je rovněž autorem neprovedeného baletu Hrátky na drátkách.

Významná je jeho tvorba symfonická a kantátová. Z jeho kantát jmenujme například Šumařovo dítě na slova Svatopluka Čecha, Je krásná země má s textem Antonína Sovy a Františka Halase či Ve jménu života na slova Stanislava Kostky Neumanna. Ze skladeb orchestrálních pak připomeňme jeho tři symfonie či skladby věnované zemi moravské a jeho milovanému Brnu – To je má zem, Příroda a člověk, Portály a fresky brněnské. Je rovněž autorem řady komorních skladeb a písní (zde opět vesměs na slova významných českých básníků).

Velmi výrazný je přínos Osvalda Chlubny ve sféře muzikologie a hudební publicistiky. Především jde o trvalou pozornost, kterou věnoval tvorbě Leoše Janáčka a jejímu významu. Jde například o stati Janáčkovy názory na operu a jeho úsilí o nový operní sloh anebo Leoš Janáček a jeho úsilí o povznesení církevní hudby. Zajímavý pohled na Osvalda Chlubnu nám poskytuje prof. Bohumír Štědroň ve své stati Nedoceněný Osvald Chlubna, která byla otištěna v říjnovém čísle ročníku 1978 někdejšího časopisu Státního divadla v Brně Program, v níž se zabývá korespondencí Osvalda Chlubny a Leoše Janáčka.

Osvald Chlubna zemřel v Brně 30. října 1971.Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně

Foto archiv