Janáčkův výlet do současnosti a Broučkův do Měsíce

  1. 1
  2. 2

Mezinárodní festival Janáček Brno 2010 byl slavnostně zahájen 17. listopadu v Janáčkově divadle Mistrovou Sinfoniettou a jeho operou Výlet pana Broučka do Měsíce. Šlo o první uvedení původní verze této opery vzniklé ještě před tím, než Janáček pojal úmysl připojit další díl a vytvořit bilogii Výlety pana Broučka. Světová premiéra se konala o dva dny později a z tohoto představení Vám přináším následující zprávu.
V úvodní zdravici ředitel Národního divadla Brno Daniel Dvořák uvítal mimo jiné emeritní sólisty a sólistky brněnské opery a vzdal čest dirigentovi Siru Charlesu Mackerassovi. Tomuto neúnavnému propagátorovi Janáčka a české hudby vůbec, jehož jubilejního koncertu jsme se v Praze již nedočkali, je letošní ročník festivalu věnován.

Videoprojekci k Sinfoniettě vytvořili tanečník a choreograf Tom Rychetský a fotograf, scénograf a grafik Pavel Hejný a zvítězili s ní v soutěži Videoart: Janáček versus expresionismus. Autoři se přiznávají, že pro ně nebylo snadné se oprostit Sinfonietty v pojetí Jiřího Kyliána, a nebylo to snadné ani pro mne, neboť dodnes v hlavě nosím vzpomínku na několik večerů s tímto úžasným dílem. Zvlášť proto, že k přímé konfrontaci s Kyliánovou choreografií došlo i přímo v divadle – tvořila třetí větu.

Již před představením stálo na jevišti několik notových stojanů. Tušil jsem, že jsou připraveny pro hráče na žesťové nástroje z fanfáry a přemýšlel, jak budou do choreografie zakomponováni. Odpověď mne překvapila svou strohostí: po odehrání muzikanti stojany uchopili a s plnýma rukama se odšourali do zákulisí. Publikum zašumělo zmatením. Spustilo se plátno a během druhé věty jsme duálně (plátno bylo rozděleno na dvě „nezávislé“ poloviny) sledovali moderní tanec, resp. jeho prvky, v podání tanečníků a tanečnic místního divadla v brněnských lokacích. Projekce by mohla sloužit jako upoutávka na baletní soubor nebo originální prezentace města Brna, na Janáčkovu hudbu vázána příliš nebyla, skončila také dříve než hudební doprovod. Následovalo zmíněné Kyliánovo Moderato ve výborném provedení tří tanečních párů. Já i obecenstvo jsme byli opět zasaženi ladností pohybů, elegancí skoků a jednotlivých figur ve zdánlivě jednoduché choreografii, jak bylo patrné i z potlesku, jenž se po této části spontánně ozval. Ve čtvrté části jsme mohli sledovat dva muže tančící v přírodě s dlouhým pruhem bílé látky, který se vlnil ve větru nebo kolem jejich těl, což vytvářelo mnohdy poutavé obrazy. Na scénu pak opět přišli hudebníci i s pulty odehrát fanfáru v páté větě, projekce zachycovala tanec ženy v bílém sále uprostřed hromady kousků průsvitného igelitu, k níž se později přidal tanečník. V této větě byly použity fragmenty z choreografie „Hádej kolik je hvězd“ (sic!) Hany Turečkové. Plátno opět nabídlo množství zajímavých výjevů: tanečnice vyhazující kusy igelitu a ty pak poletující vzduchem, muž ležící na zádech a žena na jeho vztyčených nohou v náročné póze… Celkový dojem z díla lze charakterizovat jako rozporuplný. Sinfonietta byla fragmentarizována do několika částí (fanfára na jevišti – živý balet – projekce), které se nepodařilo propojit jednotící myšlenkou. Ačkoliv se mi samotná videoprojekce líbila a dokážu si představit, že bych ji s potěšením zhlédnul ve výstavním sále, v prostoru divadelního sálu působila rozpačitě. Paradoxně jí uškodilo spojení s živým baletem i orchestrem. Nebylo zřejmé, proč sledujeme video v divadelním sále. Přítomnost hudebníků na scéně považuji za zvlášť nešťastnou, především v závěru je jejich přítomnost příliš konkrétní. Snad by pomohlo jejich umístění na balkón. Orchestr hrál velmi dobře, dařilo se také žesťům, jen v úvodní fanfáře se jejich hlasy poněkud slily. Přijetí ze strany publika bylo zdvořilé, některé ohlasy o přestávce však nikoliv.


Operu Výlet pana Broučka skládal Janáček plných devět let. Koncem první světové války se rozhodl připojit ještě druhý díl a výsledkem jsou Výlety páně Broučkovy. Spletité cesty vzniku díla, zejména potíže s dlouhou řadou libretistů, sleduje v programu k inscenaci Jiří Zahrádka, text vychází z jeho statí publikovaných v programu k Výletům uvedeným v Národním divadle v Praze v roce 2003. Tuto inscenaci dirigoval sám Sir Charles Mackerras a šlo o první uvedení podle nové kritické edice Janáčkovy Partituty. V ní je obsažen také původní závěr druhého jednání a Dohra, takže je z ní možné hrát i samotný první díl biologie. Samostatný Výlet pana Broučka do Měsíce se již v Brně hrál – v roce 1926 v divadle Na Hradbách – nešlo však o verzi původní, avšak o zkrácení a úpravu Výletů.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Výlet pana Broučka do Měsíce (ND Brno)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
7 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Děkuji za příspěvek. Také jsem byl na premiéře. Moc se mi opera líbila. Výborný orchestr,sbor.Skvělí sólisté pp.Březina,Šaling,Grubal,Sulženko a Janál. Z dam se mi líbila paní Kohútkova a Priechodská. Po Věci Makropulos z Moskvy opět pěkné představení. Úroveň Janáčkova festivalu stoupá.

Anonymous

Opera je to veskrze pěkná :-)))

Jedinečná příležitost ji vidět.

Dan

Podle fotek to vypadá pěkně. Málo hrané krásné Janáčkovo dílo.

Anonymous

Za mne rozhodně lepší hodnocení, než Moskevská opera Helikon. To nebylo ono.

Anonymous

Lidé, nenechte se klamat! Bylo to příšerné představení, hudebně velice slabě nastudované J. Kyzlinkem. Je neuvěřitelné, jak stejný orchestr, který při premiéře Nížiny pod J. Zbavitelem hrál skvěle, podal tak příšerný výkon! Sinfoniettu jsem hůř zahrát neslyšel – a to nemluvím o tom, jaký to byl nesmysl ji k Výletu připojit. A i její rozbité pojetí s amatérskými filmovými dotáčkami bylo úděsné!Jednalo se především o dramaturgický omyl! Hrát dílo v polotovaru, které skladatel později dovedl do tvaru geniálního (já alespoň Výlety páně Broučkovy za geniální operu považuji)je nesmysl, Brouček se zdal stal pouhým ochlastou, ale on je i kolaborantem, zrádcem,… Číst vice »

Anonymous

Já se klamat nenechám. Byl jsem tam osobně. Je pravda, že Simfonieta mě také moc nepřesvědčila,ale Brouček mě nadchl,jak hudebně,tak herecky i režijně.Bylo stále se na co koukat. A ta nadsázka,tu by měl Janáček určitě rád.
Karel

Anonymous

Vzhledem k tomu, že celá měsíční scéna je vlastně Broučkovým snem, naopak si myslím, že kostýmy a scéna byly pojaty velmi příhodně. Sny přece mají charakter nahodilosti, nesouvislosti a šílenosti, obvzlášť když se zdají v opilosti. Bílé kostýmy jsou to první, co by každého napadlo. Toto pojetí bylo naopak velice originální a promýšlelo celý příběh důkladněji. Zobrazilo věrněji, co se Broučkovi odehrávalo v hlavě.