Jarně optimistický koncert Moniky Melcové rozzářil Smetanovu síň

Neboť interpretka sobotního matiné strávila léta studijní i později část své profesionální kariéry ve Francii, nepřekvapí nikoho, že k hudbě této země má blízký vztah. To se zřetelně ukázalo na celém programu, který byl sestaven především z hudby francouzské či hudby s tímto regionem související.

O+

Monika Melcová mistrně ovládla registraci

Úvodní skladbou koncertu byl Velký dialog z 3. varhanní knihy Louise Marchanda. Ač dnes již nepatří k autorům nejhranějším, zůstává v povědomí posluchačů varhanní hudby a často bývá zmiňován v poněkud pikantní souvislosti s Johanem Sebastianem Bachem. Traduje se, že při svém koncertním turné v Německu se Marchand měl se svým německým kolegou utkat v improvizačním umění, avšak raději rychle odcestoval a setkání se tak vyhnul. Uvedený Dialog je skladba svým charakterem typická pro francouzské barokní období. Postavená na zvuku grand jeu, tedy kombinaci jazykových rejstříků a barevných alikvotů, využívá vskutku oslnivého zvuku, jímž tamní nástroje té doby disponovaly. Ačkoliv varhany ve Smetanově síni jsou svým charakterem zcela odlišné, interpretka dovedla vybrat dobře padnoucí registraci tak, aby vynikaly majestátní plochy i virtuózní pasáže.

Následující skladbou byla drobnější Aria F dur Johanna Sebastiana Bacha, letošního jubilanta, od jehož narození koncem března uplynulo rovných 340 let. Sama o sobě je tato skladba náročná technicky – ve svižném tempu se pohyb skladby vine nejen v manuálech, ale i v pedálové lince. I u tohoto dílka je evidentní vazba na francouzskou provenienci, jedná se totiž o Bachovo zpracování triové věty Françoise Couperina. Monika Melcová toto trio přednesla zcela bravurně, avšak zvláštní ocenění vyžaduje zvolená registrace, ve které všechny tři hlasy byly dokonale zřetelné, a přitom i harmonicky se prolínající. Výsledek byl po všech stránkách mimořádně zdařilý a poutavý.

Franckově Fantasii by lépe vyhovovalo pomalejší tempo

Těžištěm programu byla Franckova Fantasie A dur, jež poprvé zazněla při inauguraci velkých Cavaillé-Collových varhan v pařížském paláci Trocadero. Jedná se o dílo vcelku rozměrné a, jak je pro Francka typické, hluboce poetické. Bylo proto poněkud překvapivé docela svižné tempo, které interpretka zvolila již od samotného úvodu. Je možné, že volnější tempo by zde, i v kontextu celého programu působilo lépe. Ovšem i zde musím podtrhnout cit a mistrovství, které Melcová prokázala při volbě rejstříků a kterými podpořila přesvědčivý zvukový obraz Franckova díla.

Svěže a neotřele působily dvě varhanní transkripce z díla Maurice Ravela. Jednalo se o Předehru ze suity Náhrobek Couperinův a dále Menuet na jméno Haydn. Stejně jako originální verze i v tomto provedení byla zásadní nálada a barevnost, které interpretka dokonale vystihla.

V improvizaci předvedla Melcová mimořádně dobrou hráčskou techniku

Závěrečná improvizace si vzala za téma 2. žalm z Ženevského žaltáře. Ačkoliv v programu byly naznačeny tři části, které mohl posluchač očekávat oddělené, umělkyně se rozhodla spojit je do jedné plochy. Úvodní předehra byla charakteristická vzrušeným pohybem v pedálu a výraznou zvukovou gradací, jež připravila místo pro ústřední Meditaci, kde se v několika variacích nesla chorální melodie. Závěrečný Epilog, do kterého střední část plynule vstoupila byl jakousi reprízou úvodní části. Melcová předvedla improvizaci skvěle promyšlenou a vystavěnou, v níž pražskému publiku ukázala, jak sofistikované toto umění může být. Ještě jedna improvizace, stručnější a žertovná, jíž za téma posloužila slovenská lidová píseň, zazněla jako přídavek.

V sobotním koncertu ukázala Monika Melcová uměleckou úroveň a šíři, která není nijak samozřejmá. Byla to zejména improvizace, v níž předvedla svou jedinečnou hráčskou techniku. Dokázala využít na maximum jak možnosti manuálové hry, tak především hry pedálové, přičemž však zachovávala dojem, že tak činí jaksi mimochodem. A vlastně tomu tak bylo – posluchač mohl obdivovat virtuózní techniku, ale tím hlavním a zásadním byla hluboká a ryzí hudebnost. Vedle toho se celým programem jako jednotící linka táhl opravdu vytříbený cit umělkyně pro registraci – nikdy se neopakující, padnoucí a vtipná.

Bezprostředně působící interpretka přednesla nevšední, avšak posluchačsky velmi vděčný program. Celý byl promyšleně vystavený od začátku až do konce – nejen ve velkých plochách a velkém zvuku, ale i ve své až filigránské poloze v Bachovi a jeho ravelovském protějšku. Jarně optimistický koncert skvělé umělkyně – co víc si může posluchač přát!

Monika Melcová – Varhanní recitál
12. dubna 2025, 11:00 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha

Program:
Louis Marchand: Velký dialog C dur (z 3. varhanní knihy)
Johann Sebastian Bach: Aria F dur BWV 587 podle Françoise Couperina
César Franck: Fantazie A dur
Maurice Ravel: Předehra (Náhrobek Couperinův)
Maurice Ravel: Menuet na jméno Haydn
Monika Melcová: Improvizace: Předehra – Meditace – Epilog dle Ženevského žaltáře (žalm č. 2)

Účinkující:
Monika Melcová – varhany