Jaroslav Krček, osobnost více než renesanční

  1. 1
  2. 2
Není u nás mnoho umělců, kteří by se mohli pyšnit tak širokým záběrem múzických aktivit jako v případě Jaroslava Krčka. Profese, které však člověka napadnou jako první, když slyší toto jméno, jsou zřejmě skladatel, zakladatel a vedoucí souboru Musica Bohemica a spoluzakladatel souboru Chorea Bohemica. Krčkův život nicméně odráží i významné počiny dirigentské a sbormistrovské, sběratelské či spíše objevitelské, ale také kulturně-organizátorské. Neméně hodnotná a oceňovaná pak byla i jeho činnost na postu hudebního režiséra Československého rozhlasu v Plzni nebo vydavatelství Supraphon v Praze. Spolupracoval zde s uměleckými ikonami, jakými byly například Václav Neumann nebo Jiří Bělohlávek. Z mnoha dalšího je milovníkem folkloru, který se značnou měrou odráží v jeho tvorbě, a ve volném čase se věnuje výrobě historických a lidových hudebních nástrojů.
Jaroslav Krček (archiv umělce)

Je mi velkou ctí, že mohu vyzpovídat takovou osobnost, jakou je Jaroslav Krček, zvláště poté, co jsem měl možnost, byť na malý okamžik, stát v jeho příjemné společnosti na dvoře krásného obydlí v podkrkonoší, kterému má to štěstí říkat domov. Dodnes při sledování filmových pohádek číhám, nezahlédnu-li onu malebnou světničku s kamny, kde pan skladatel jistě rád sedává, nebo jím vlastnoručně stavěný roubený kostelík sloužící také k potěše publika při zde konaných kulturních akcích.

Pane Krčku, hned na úvod jedna obligátní žurnalistická otázka k současné situaci. Jak přečkáváte karanténní období a čím vyplňujete svůj čas?
Současnou situaci přežívám na chalupě v Podkrkonoší, a to velmi radostně a velmi pracovně. Snad postačí jen stručně vyjmenovat alespoň něco z toho, co zde dělám:

Samozřejmě komponování nových skladeb, ale také nový plot k zahrádce, zušlechťování stromů (mimo jiné ze silných větví vrby, které jsem nařezal a ošpicoval, moje paní Gábinka vyrobila, vypletla asi 17metrový plot, který po vydatných deštích celý obrazil). Dále probíhá výroba hudebních nástrojů – dva vozembouchy, dodělání malé harfičky a taky zvláštní nástroj do Trojanovy hudby k Trnkově filmu Sen noci svatojánské zvaný sobot, což je objednávka pro podzimní koncert k poctě Jiřího Trnky. Pořadatelé totiž věděli, že už jsem tento nástroj jednou vyrobil do nahrávky Trojanovy Zlaté brány, a protože se ztratil, tak mne požádali o znovuvytvoření. Jelikož je řezbařina mým dávným koníčkem, tak také vyrábím různé užitkové předměty jako dřevěné lžíce či vidličky. Jsou to dárky, neboť v tomto období má kromě mne narozeniny také moje žena, dcera, snacha a dvě vnučky.

Jak je vidět z mnoha pohledů, oblíbil jste si malebné prostředí kolem města Lomnice nad Popelkou, jehož jste i s Vaší ženou Gabrielou čestnými občany a které leží „co by kamenem dohodil“ od Českého ráje i krkonošských hor. Vnímáte toto místo jako zdroj inspirace? Je Lomnice pro Krčka něco jako Vysoká pro Dvořáka nebo Tři studně pro Martinů?
Ano, je to místo, které jsem si zamiloval nejen pro krásu přírody, ale hlavně pro klid a čistý vzduch. Samozřejmě je pro mne také místem, kde celá léta (už je to 53 let) tvořím. Dalo by se to srovnat s Antonínem Dvořákem a jeho Vysokou nejen kvůli místu, které inspiruje, ale také možná proto, že po mamince pocházím z rodu Dvořáků a narodil jsem se v Sukově ulici. Navíc místo, kde se naše chalupa nachází, je nedaleko tzv. Smetanovy vyhlídky. Tam prý Bedřich Smetana chodil nejen pozorovat Český ráj, ale také podle jedné kronikářské zprávy navštěvoval jednoho kutila, který údajně vyráběl hudební nástroje. Zvláštní shoda okolností.

V Lomnici nad Popelkou jste mimo jiné založil festival Lomnické kulturní léto, známý velice pestrou paletou uměleckých žánrů i tradiční přítomností významných hostů. Co Vás k tomuto činu vedlo? Pyšní se tento festival také premiérami některých Vašich skladeb, třeba i přímo věnovaných Lomnici?
Zde se odvolávám na citát Jana Wericha, který pronesl při svém posledním veřejném vystoupení v pražské Lucerně 1977, když se ho Jiří Suchý cosi ptal: „Ony jsou nejlepší věci, co jen tak napadnou…“

Mě napadlo vybudovat na chalupě dřevěný roubený kostelík jako jakousi kulturní dílnu. Stojí na místě bývalé kůlny, a tak jsme ji nazvali KUL-NA, což je složenina dvou slov – KULturní dílNA. A to byl impuls k založení festivalu, který jsem rozšířil po domluvě s místním Divadelním spolkem J. K. Tyl do města Lomnice nad Popelkou. Tak vznikl festival Lomnické kulturní léto, který má za sebou již 25 ročníků.

Znělo na něm mimo jiné i mnoho mých skladeb a premiér. Velká část z nich vznikla právě zde, jako např. „Mše č. 4 zvaná Lomnická“. Co se dramaturgie týká, snažím se, aby festival nepodlehl komerčnosti, ale aby návštěvníci měli možnost i v tomto nevelkém městě vidět a slyšet kvalitní slovesnou, hudební i pohybovou kulturu. Vystoupilo zde mnoho osobností počínaje Radovanem Lukavským, Zdeňkem Mahlerem, Hanou Maciuchovou, Hanou Kofránkovou, Jitkou Molavcovou, Alfredem Strejčkem a dalšími, které nelze všechny vyjmenovat.

V posledních letech přijali hostování třeba Eva Urbanová, David Švec, Dagmar Pecková, Ivan Ženatý, Pavel Šporcl a mnoho dalších vynikajících umělců. I pantomima v podání Borise Hybnera nebo pořad Aleše Cibulky, Spirituál kvintet, Musica Bohemica, Pardubická filharmonie, Jihočeská filharmonie byly na programu tohoto festivalu. Zaznělo zde pod mým dirigentským vedením např. Mozartovo Requiem, Händelův Mesiáš, také část mého oratoria Ten, který jest, premiéra Hobojového koncertuv interpretaci mé ženy a další. U každého ročníku je také výstava nějakého výtvarníka.

Jisté je, že si lidé z Lomnice a okolí zvykli na festival chodit a těšit se vždy na další ročník také proto, že místní ochotnický divadelní spolek vždy připraví svou premiéru, kterou se festival zahajuje.

Jaroslav Krček (archiv umělce)

Mezi velice širokým spektrem Vašich uměleckých aktivit lze nalézt i sběr a revitalizaci anonymních hudebních projevů v českém lidovém prostředí, což je zároveň důležitá repertoárová složka souboru Musica Bohemica. Láká Vás již jen samotné objevování neznámých či zapomenutých projevů, nebo je Vaší hlavní vášní jejich úprava a přetváření do konkrétní hudební podoby, kterou můžete se svým souborem představovat publiku?
Obojí. Objevování mne vede k obdivu nad bohatstvím a mnohdy hloubkou a kvalitou prostého uměleckého vyjádření ke všemu, co člověka v životě potkává. A jejich zpracování, ať už autorské či upravovatelské, je má veliká radost. Navíc mne tyto projevy celý život učí mnoha věcem. Například to, že člověk nemá tvořit pro nějaký prospěch, ale jen ze skutečné potřeby vyjádřit se k životu, hledat krásu, poezii, čistotu, objevovat hodnoty vedoucí k lásce. A to vše tvořit čistou myslí a srdcem. Alespoň já to tak vidím a cítím.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na