Jaroslav Kyzlink byl jako učebnicový příklad profesionálního dirigování
Po prvotním výstřelu ostrých tónů se dílo Jana Klusáka Variace na téma Gustava Mahlera ponořilo do táhlé melodie, jejíž hřejivost chvílemi připomínala Variace Enigma Edwarda Elgara. Klusák variuje dílo v různých podobách s kontrastujícími kompozičními přístupy. Orchestr Slovenské filharmonie ukázal své největší kvality v širších zvukových plochách. I dlouho se nesoucí disonantní souzvuky byly zadostiučiněním pro uši. Avšak pozdější pointilisticko-hoquetovské pasáže v druhé polovině měly jistý nádech neautentičnosti, jako by byl orchestr mimo svůj žánr a pouze se chtěl probít do pasáže, kde by se opět cítil jako doma. Dirigent Jaroslav Kyzlink od začátku působil jako učebnicový příklad profesionálního dirigování. Nota po notě, každý jeho pohyb byl jasně a rozlišitelně věnován danému konkrétnímu momentu.
Pavol Kubáň do symfonického milostného vlnění pronikl jako jeden z nástrojů orchestru
Pět písní podle básní Friedricha Rückerta je výraznou prezentací emočního světa Gustava Mahlera. Barytonista Pavol Kubáň s tímto světem citelně koreloval. Jeho citové naladění se s textem bylo čitelné ještě předtím, než píseň vůbec začala. Do symfonického milostného vlnění tak pronikl jako jeden z nástrojů orchestru. Jeho artikulovaná němčina přidává dílu jistý deklamační charakter. Ale stejně jako hráči orchestru, tak i on se plně podřídil textu básně a jejímu významu. Jeho projev měl v sobě pokoru a nevyzařoval potřebou se nějakým způsobem předvádět. V podobném stylu byla radost poslouchat smyčcovou sekci, která jako tónové pilíře vždy výrazně a pevně podržela jeho slova.
Orchestr diváky vtáhl do snového světa Bohuslava Martinů
Symfonie č. 4, H. 305 je jednou z nejhranějších symfonií Bohuslava Martinů. Konec druhé světové války a touha po domově se spojily do velmi oslavného a energického díla. První věta Poco moderato téměř jako ouvertura představuje hudební svět Bohuslava Martinů. Charakteristické strojové úseky dechových nástrojů se křišťálově vyjímaly v pomalejším houpání smyčců, které větu zakončily zvukem dobře organizovaného včelího úlu. V druhé větě Scherzo orchestr věděl, jak zdrženlivě vybudovat napětí, které později efektně kontrastovalo s krátkou lyrickou, zpěvnější pasáží. Ve třetí větě Largo si mohl divák oddechnout od pochodových rytmů a ponořit se do skladatelova snového světa. Své výsluní zde opět dostatečně využily smyčcové nástroje. Na konci věty mírně uvolnily místo klavíru a dřevěným dechovým nástrojům. Orchestr tak dokázal působit dynamicky, vyváženě a pružně.
Poslední věta byla opět plná oslav a radosti. Poco allegro už tradičně střídá motivy z předchozích částí. A tak se z láskyplně tragické melodie vynořila valící se oslavná mašina s nekompromisním záměrem oznámit světu konec války. Jaroslav Kyzlink se v prvních dvou dílech prezentoval jako dirigent, jehož ani bouřlivost hudby nestrhne do větší expresivity, ale u Bohuslava Martinů ukázal opak. I díky tomuto rozšíření výrazového spektra byl orchestr tlačen do svých limitů. Výrazným a zároveň nerušivým prvkem byly perkusní nástroje. Jejich důležitost a zároveň neprůraznost byly lahodným podbarvením dramatických pasáží.
Slovenská filharmonie: Klusák Mahler Martinů
7. února 2025, 19:00 hodin
Koncertní síň Slovenské filharmonie
Program
Jan Klusák: Variace na téma Gustava Mahlera
Gustav Mahler: Pět písní podle básní Friedricha Rückerta
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 4, H. 305
Účinkující
Orchestr Slovenské filharmonie
Jaroslav Kyzlink – dirigent
Pavol Kubáň – baryton
