„Jdi a tvoř…“ Hindemithův Malíř Mathis v Divadle Na Vídeňce

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Místo úvodu: Zbývají dvě představení, 23. a 28. prosince, kdo chce, může to ještě stihnout. Na otevřené scéně stojí osamělý muž s rozpřaženými pažemi, světlo se zaměřuje na pootevřenou dlaň nad ním, proklátou hřebem. Pozvolna se objevuje paže, patřící k té dlani, trnová koruna, muž na scéně maluje během „andělského koncertu“ předehry po podlaze to, co se proměňuje v jeho dílo. Je jaro, všechno se probouzí k novému životu a malíř zápasí s pochybnostmi, zda dokáže naplnit, čím je zavázán Bohu: „Splnil jsi, co ti Bůh uložil? Je to, co tvoříš a maluješ, dost? Nemyslíš jen na svůj prospěch?“ Do jeho úvah vpadá raněný muž s dcerkou, hledají úkryt. Malíř se uchýlil do kláštera v Mohuči, aby mohl v klidu tvořit, a náhle je konfrontován s rebelií sedláků, dostává se do ohniska sporů mezi přívrženci papeže a luterány a zároveň prodělává svůj soukromý boj o lásku a práci. V šestém obraze se všechny motivy spojují, konkrétní postavy Mathisova života se prolnou s postavami jeho největšího díla.Paul Hindemith, skladatel opery Malíř Mathis, zacházel s historickými fakty, týkajícími se doby a života Matthiase Grünewalda, volně. Podřídil je ústřední myšlence, jíž je právo umělce na svobodnou tvorbu. Tak se z mohučského arcibiskupa kardinála Albrechta stává v závěru ten, jenž sám prohlédl a Mathisovi v jeho vizi říká: „Tvořivost zaplatit svým tělem, je to těžké? Cos hledal, vytrpěl, kéž dá tvému konání požehnání nesmrtelnosti. Jdi a tvoř.“ Když Mathis dílo dokončí, odchází – ze života, z dějin… „Dělí nás moc, kterou nezvládáme. Dílo bude navždy o tobě svědčit, až tvé tělo pomine, tvé jméno vyhasne,“ říká Albrecht Mathisovi před samým závěrem.

Ve stínu nacismu
Paul Hindemith si napsal libreto k opeře sám. Je naplněno tím, čím v době jeho vzniku procházel sám. Po trojici „skandálních“ aktovek, Cardillacovi, grotesce Tam a zpět, satiře Novinky dne a spolupráci s Bertoltem Brechtem a Kurtem Weillem (Lindberghův let) se roku 1933 zabýval přípravou nového libreta spolu se spisovatelem, sochařem, malířem a karikaturistou Ernstem Penzoldtem: „Nejdřív musí být jasný děj a Penzoldt musí pak scénu za scénou přizpůsobit hudbě. Budou tam staré vojenské písně a ještě jiné, také nějaký ruská národní tanec a foukací i tahací harmonika,“ psal Hindemith začátkem ledna toho roku vydavatelství Schott. „Žádná sentimentalita, takže zaplaťpámbu ani žádný milostný duet. Protože tam bude hodně starých písní a pochodů, bude to doufám zajímavé i pro nehudebníky.“ Během následující korespondence s vydavatelstvím (které se chytlo hlavně poznámky, že Hindemith zavrhuje milostné duety) se skladatel dostával do ráže: „Mám za to, že zkrátka skladatel ví lépe, co má lidem předložit. Vždyť koneckonců leccos na první kousnutí nezachutná, ale zasytí to. A já nejsem jen pro to, co dobře chutná.“

Za několik dnů po této výměně názprů se stal Adolf Hitler říšským kancléřem. Hindemith byl přesvědčen, že se jedná o chvilkovou záležitost a brzy dojde k další změně. Novou operu slibuje na jaro následujícího roku. Nedělá si starosti ani tehdy, když mu v dubnu 1933 nakladatelství sdělí, že polovina z jeho děl je označena jako „kulturní bolševismus“ a je problém s jejich uváděním. Hindemith stále ještě tvrdí, že je třeba „jen několik týdnů počkat“. Smyčcové trio, v němž hrál spolu se Samuelem Goldbergem a Emanuelem Feuermannem (oba byli židovského původu), nemůže náhle v Německu vystupovat. Hindemith se od nich však neodtrhne a vystupují v zahraničí. Nacisté tedy znemožní Hindemithova sólistická vystoupení – samozřejmě bez jakéhokoli oficiálního zákazu. A 10. května 1933 hoří v Berlíně „zakázané knihy“.

Někdy tehdy došlo ke změně ideje plánované opery, Penzoldt ze spolupráce vypadl. V červnu 1933 píše Hindemith: „Velmi se zabývám Grünewaldem a začínám doufat, že z toho něco udělám.“ Scéna pálení knih se dostane do libreta opery. O některých detailech jsme opět informováni z korespondence, tentokrát mezi bratry Streckerovými z nakladatelství Schott: „Je do toho námětu úplně zabraný, bude to paralela tehdejší doby a naší a především o osudu osamělého umělce, […] Píše text ke své hudbě a ne naopak a celý koncept je podle toho a tak očekávám něco velmi potěšujícího.“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hindemith: Mathis der Maler (Theater an der Wien)

[yasr_visitor_votes postid="35854" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments