Rozhovor vzniká u příležitosti koncertu, který je uveden jako „průřez současnou českou písňovou tvorbou“. Moje první otázka tak směřuje ke spolupráci se skladateli – vyhledáváte nové skladby sám, nebo se naopak skladatelé ozývají vám?
Soudobou tvorbu interpretuji už od dob studií na konzervatoři, oslovil mne tenkrát flétnista Jan Riedlbauch, zda bych s ním nenastudoval recitál ze soudobých britských skladeb pro flétnu a klavír. Rád jsem se toho ujal a tehdy jsem zjistil, že mne tato práce velmi baví. Během dalších let jsem se pochopitelně osobně seznámil s mnoha soudobými autory napříč generacemi. Co se týče spolupráce se skladateli, je to spíše tak, že autoři o mně vědí, že rád nastuduji jejich díla, obracejí se na mne tedy většinou oni sami. Může to být však i naopak, v souboru In modo camerale, jehož jsem členem, se obracíme na autory, zda by pro nás nenapsali novou kompozici a řada nových skladeb pro nás vznikla.
Jak jste si s panem Romanem Janálem rozdělili úkoly, sestavovali jste dramaturgii koncertu společně?S dramaturgií koncertu přišel pan Roman Janál. Již v minulosti jsme společně nastudovali a nahráli pro Český rozhlas skladby Jana Klusáka a Luboše Sluky, naopak písňové cykly Jiřího Gemrota a Miloše Štědroně vznikly na popud Romana Janála a na koncertě tedy půjde o premiéru těchto děl.
Mimo jiné by měly zaznít premiéry písňových cyklů Jiřího Gemrota a Miloše Orsona Štědroně. Mohl byste o skladbách prozradit něco víc?
S Jiřím Gemrotem se znám již velkou řadu let a interpretoval jsem mnoho jeho skladeb včetně Koncertu pro klavír a orchestr. Znám tedy již jeho kompoziční rukopis, což mi na jednu stranu trochu usnadňuje práci v tom, že vím, jaký druh hudby budu studovat a co mne asi čeká. Na druhou stranu ale musím k této práci přistupovat s velkou pečlivostí, Jiřího hudba je harmonicky velmi bohatá a první etapa studia, tedy přečtení a postupné osvojení notového textu vyžaduje hodně času, navíc Jiří píše většinou své skladby rukou, což vyžaduje pak při čtení také trochu aktivnější přístup. Nicméně Jiřího hudba je emocionálně a výrazově velmi zajímavá a bohatá, pokud tedy toto vše zvládnu, můžu si pak užívat při interpretaci všech krás a rafinovaností Jiřího hudby. Skladba Miloše Orsona Štědroně není pro první přečtení tak komplikovaná, skladba je navíc napsaná na počítači, takže první „přelouskání“ šlo poměrně dobře. U těchto písní se mi velmi líbí, jak jsou vzájemně kontrastní a opět také harmonicky rafinované, velmi se těším na první veřejné provedení.
S oběma skladateli spolupracujete častěji. Jak byste charakterizoval jejich hudbu pro posluchače neznalé jejich skladeb?
Na tuto otázku jsem už částečně odpověděl výše. Myslím si, že například pro posluchače, který nechodí pravidelně na koncerty soudobé hudby, bude příjemné, že obě skladby, ač napsané moderním způsobem, jsou velmi sdělné a posluchačsky vstřícné. Navíc je vše umocněné silnými texty, v případě Jiřího se jedná o texty Paula Verleina, Miloš Orson pak zhudebnil texty různých slovanských autorů.
Při uvedení nových skladeb bývá nejzajímavější možnost slyšet poznámky přímo od skladatele. Jak se Jiří Gemrot a Miloš Orson Štědroň staví k nastudování svých kompozic, jak velkou interpretační volnost vám ponechávají?
Do koncertu zbývá ještě nějaký čas, je teprve před námi, abychom pozvali autory na některou z našich zkoušek. Našim úkolem je v této chvíli vtisknout písním jakýsi tvar, úkolem autorů je poté naši interpretaci případně korigovat, aby se naše pojetí příliš nerozcházelo od jejich původní představy.
Na koncertě by měly zaznít také kompozice Jana Klusáka a Luboše Sluky. O jaké skladby konkrétně půjde?
Ještě bych chtěl zmínit dalšího autora, který bude uvedený na koncertě a sice skladatele Jiřího Temla. Jedná se konkrétně o cyklus Hořkosti Jana Klusáka, písňový cyklus Sapientiae I. Jiřího Temla a dále výběr písní z cyklu Kladské písně a balady Luboše Sluky a cyklus Renesanční písně stejného autora.
Věnujete se převážně současné hudbě a především české, dokonce jste obdržel Cenu České hudební rady za propagaci české tvorby. Co vám na nové české hudbě jako interpretovi připadá nejzajímavější?
U starších děl, která se stala trvalou součástí koncertních pódií, je dána interpretační tradice, tj. hudebník je již ovlivněn zažitým způsobem interpretace jednotlivého díla. U nové skladby vnímám větší možnost přinést do díla něco osobního, svůj pohled na skladbu.
Neomezujete se pouze na české skladby. Zaujal mě například koncert pro klavír a orchestr Dietera Ammanna, který jste nastudoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Nejenže je technicky nesmírně náročný, ale také stylově velmi specifický. A tak by mě zajímalo, v jakém z mnoha směrů současné hudby se vám interpretačně dýchá nejlépe.
Klavírní koncert Dietera Ammanna patří určitě k tomu nejobtížnějšímu, co jsem ve svém hudebním životě nastudoval. Vnímám takovouto práci jako výzvu, každé nastudování nové kompozice člověka někam posouvá, rozšiřuje jeho obzor. Nedovedu si představit, že by člověk nastudoval v určitém věku nějaké penzum repertoáru, a to pak hrál ve zbytku kariéry. Je nutné studovat nové věci a pracovat na sobě, jen tak se člověk může posouvat dál.
Existuje kompoziční styl, který vám nepřirostl k srdci?
Ano, řeknu to bez obalu. Rád se ujímám nastudování klavírních kompozic jakékoliv obtížnosti, ale nelíbí se mi, když autoři chtějí vkládat do klavírní mechaniky jakékoliv cizí předměty s tvrzením, že chtějí hledat nové zvuky. Toto považuji za nešetrné k hudebním nástrojům, klavíry se rychleji opotřebovávají a na mechaniku je to větší zátěž. Navíc v dnešní době jsou již na velmi vysoké úrovní elektronické klávesové nástroje, kde lze hledat nové zvuky s použitím elektroniky a to mnohem účinněji než u klasického klavíru.
Navzdory poměrně hojným koncertům soudobé hudby stále vyvstává problém jisté rezervovanosti posluchačů vůči novým skladbám, možná i díky tomu, že soudobá hudba se od „klasické klasiky“ často odděluje jako něco mimořádného. Čím byste doporučil začít posluchačům, kteří by si rádi rozšířili obzor o nové skladby?
Myslím si, že prapůvod averze vůči soudobé hudbě vznikl v období socialismu, kdy měli interpreti a orchestry povinnost zařadit do programu koncertu jednu soudobou kompozici. Nemusím zde říkat, že zdaleka ne každá skladba měla svou kvalitu, mnozí autoři byli také přednostně zařazováni díky svému členství v KSČ. Po roce 1989 se situace změnila, existují koncerty a festivaly soudobé hudby, které si získaly svoje věrné posluchače, mají dramaturgii s jasnou vizí a často také přinášejí možnost slyšet u nás naživo oceňované soudobé skladby ze všech možných koutů světa. A co se týče koncertů pro posluchače, kteří si poslechnou raději hudbu starší, i zde se daří zařazovat skladby soudobé, záleží vždy na dobré dramaturgii, aby zařazené skladby byly posluchačsky sdělné a měly vysokou hudební kvalitu.
Poslední otázka se týká vašich plánů na rok 2026. Na co se nejvíc těšíte, jako interpret, nebo i posluchač?
Tak teď pochopitelně nejvíc na náš nadcházející koncert s Romanem Janálem, ale i na další aktivity, pro Český rozhlas bych měl nahrávat písně Miroslava Kubičky, v Plzni mne čeká mé již druhé provedení druhého klavírního koncertu Nikolaje Kapustina, ale také mne třeba čeká klavírní spolupráce na Soutěži Pražského Jara, letos je obor flétna. K tomu musím připočíst svoje pravidelné spolupráce a účinkování, např. na Melodramfestu, Dnech soudobé hudby nebo na Jihočeském festivalu Concertino Praga.
Děkuji za rozhovor.
