Jean-Efflam Bavouzet na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného čtyřikrát přidával
Setkání s prostředím barev a kouzel
Jean-Efflam Bavouzet, francouzský pianista střední generace, prezentoval mimořádné schopnosti a dovednosti v oblasti klavírní koloristiky a poezie. Večer byl naplněn především výběrem Schumannových a Debussyho skladeb, a tak jeho obsahem bylo setkání s prostředím barev a kouzel pozitivně laděného světa. Pianista získal světový věhlas jako mistr impresionistických klavírních valér. S tímto kreditem však nakládá velmi promyšleně. V první polovině pražského koncertu postavil Debussyho hudbu do vztahu k tvorbě Schumannově, ve druhé dokonce s tvorbou Karlheinze Stockhausena. S oběma autory pak Debussyho skladby našly společné jmenovatele. V mém pohledu – ve výsledku nad nimi dominovaly svojí bezprecedentní kombinací sdělnosti a originality.
Specifikem části koncertu před přestávkou se staly plynulé přechody mezi skladbami, tedy fakt, že pianista dělal jen minimální odmlky mezi větami, natož mezi skladbami různých autorů. Na Opeře PLUS jsem již o tomto přístupu vedl polemiku v recenzi klavírního recitálu Anny Geniušene. Bohužel i v případě Bavouzeta došlo ke ztížení orientace mezi skladbami. Byla to újma, kterou zřetelně pocítili posluchači v sále, protože zařazené cykly a jejich části přinášely mimohudební program. Konfrontace názvu a hudebního vyjádření je jednou z oblíbených poslechových činností, takto byla bohužel téměř znemožněna. V první polovině večera zazněl Schumannův cyklus Dětské scény (1838), do jehož průběhu pianista vložil Debussyho Arabesku č. 2 (1891). K ní pak jako pendant přiřadil Schumannovu Arabesku C dur. První polovinu večera poté završil Debussyho cyklus Dětský koutek (1906–1908). Realizovaný sled skladeb se odlišoval od pořadí uvedeném v bulletinu festivalu. Klavíristovy zásahy museli organizátoři festivalu řešit narychlo připraveným programovým lístkem. Umělec Bavouzetova formátu má však na úpravy v duchu momentálních inspirací nárok. Realizovaná dramaturgie poukázala na neoklasické tendence některých Debussyho děl a epizodickou kompoziční progresi Schumannovy hudby. Zachytili jsme ji například v harmonicky a stylisticky odvážném závěru Arabesky C dur.
Věnujme se však Bavouzetově interpretaci. Jeho Schumann byl věcný a plastický při uplatňování preferencí v duchu skladatelovy faktury. Při poslechu jsem došel k zajímavému zjištění, že pianista užívá způsob zvýraznění hlavního hlasu tím, že jej v akordické faktuře nepatrně zpožďuje či předsazuje před ostatními hlasy v rámci vertikály. V interpretační praxi se užívá především předsazení (hovoří o něm Jaroslav Zich v kánonech o teorii interpretace). Jean-Efflam Bavouzet ukázal již v úvodní části Schumannových Dětských scén O cizích zemích a lidech, jak velkou estetickou účinnost přináší rozhodnutí hlavní hlas naopak zpožďovat vůči společně znějícímu syrytmickému basu. Aby bylo mému popisu dobře rozuměno – ony nesouhry se odehrávají na úrovni milisekund, kdy při poslechu vnímáme jen preferenci hlasu.
Konfrontace Debussyho a Stockhausenovy tvorby
Druhá polovina programu přinesla konfrontaci tvorby Clauda Debussyho a Karlheinze Stockhausena. Jestli první část koncertu byla prezentována se ztíženou možností orientace pro posluchače, druhá pak plynula v jasném plánu. O formě a obsahu Stockhausenovy skladby Klavírní kus IX (1950) pianista pronesl kompetentní výklad. Jedná se o promyšlenou barevně i materiálově centralizovanou skladbu pracující se skvrnami a výtrysky atonálních tónových sestav bez zpevnělé tradiční melodické kresby. Dramaturgický průběh všech částí je oddělován návratem jediného akordu, který zazněl v mnoha fakturálních podobách – od zafixované vertikály až po arpeggiové stavy. Velkou pozornost zaujaly též akordy ozývající se z ostrunění při lehkém stisku pravého pedálu. Po pianistově úhozově pestrém provedení, a tím se generujících barevných efektech, propuklo v sále nadšení, které u soudobých skladeb tohoto typu neslýcháme často. Výsledný ohlas skladby zapříčinila i její uměřená časová délka a přesvědčivá ujednocená forma.
Ze skladeb Clauda Debussyho zazněla ve druhé polovině Hrdinská ukolébavka (1914) a Etudy, II. kniha (1915). Jak vidno, nebyly od Stockhausenovy kompozice tak hluboko časově vzdáleny. Girlandy zvukových barev realizující obrazivé inspirace, valéry plynoucí z pasáží a rozkladů akordů specifické stavby či akordů stojících v nekadenčním vztahu – to jsou sféry, které jsou u Debussyho očekávány a obecně milovány. Jean-Efflam Bavouzet jimi ohromil a zcela elektrizoval publikum v Etudách. Nebyl jsem výjimkou. Vedle toho však na mne zapůsobila i Hrdinská ukolébavka. Autor ji napsal na začátku první světové války a je společně s několika dalšími uměleckými díly věnována belgickému králi Albertu I. (Ten prosazoval navzdory složité době neutralitu Belgie.) Umnou kombinací rytmické, dynamické, fakturální i souzvukové složky Debussy dokázal skloubit heroický a osobní faktor hudby. Její zvláštní poezii plasticky vystihla i pianistova interpretace.
Páteří koncertu byly však interpretační kreace typicky impresionistických Debussyho skladeb. Nacházely se nejenom v cyklu Dětský koutek (například v části Tančící sníh), ale zaplnily především Etudy. Bavouzetova umělecká síla v této sféře plyne ze schopnosti tvořit impresionistické barvy ve trojdimenzionálním formátu. Bereme totiž obecně v úvahu, že hudba nepracuje jen s délkou a výškou, ale také s dynamikou a fakturou (instrumentací), které ve 3D prostoru přináší neopominutelný parametr. Vše probíhá paralelně v čase. V Bavouzetově interpretaci impresionistických výrazových prostředků slyšíme nejenom děje v první rovině, ale zachycujeme i plasticitu ve vztazích dějů průvodních – protihlasů, doprovodných figurací apod. Vše má navíc specifickou barvu konvenující s nastaveným obsahem.
Ovace publika po skončení koncertu nebraly konce. Umělec čtyřikrát přidával (Maurice Ravel: Náhrobek Couperinův – Toccata, Maurice Ravel: Prélude, Pierre Sancan: Mouvement, Maurice Ravel: Vodotrysky). Posluchači si z koncertu odnesli pocit, že poezie v hudbě stále žije.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného: Jean-Efflam Bavouzet
9. listopadu 2024, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Robert Schumann: Dětské scény op. 15
Claude Debussy: Rêverie
Claude Debussy: Arabeska č. 2
Robert Schumann: Arabeska C dur op. 18
Claude Debussy: Dětský koutek
Claude Debussy: Berceuse héroïque
Karlheinz Stockhausen: Klavierstück IX
Claude Debussy: Etudy, II. kniha
Účinkující
Jean-Efflam Bavouzet – klavír
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
