Jedinečný zážitek ze souboru Williama Forsytha: A Quiet Evening of Dance

Neslyšitelnost dokonale zformulovaného tanečního pohybu působí jako nadpřirozené plynutí hmoty. Emoce nejsou podstatné. Dynamika a energie tance vychází z prostorové struktury tanečního dění. Čas určuje vnitřně upoutaný rytmus akcentovaný ve vznikajících liniích a tvarech. Prostřednictvím konkrétní imaginace a v různých úrovních tančícího těla se fixně i improvizovaně generují tvary s měkkými či ostrými hranami. Přímky vznikají i mizejí v direktivním či reverzním vedení pohybu jako neviditelné vertikály, horizontály, diagonály, kruhy, spirály. Sekvenční repetitivnost, fragmentace detailu či kontrastní nehybnost narušují unylost geometrické struktury takto vzniklé taneční abstrakce. Její poetika vychází z čistoty linií v tanečním pohybu a vizuálního kontextu scénického designu, což je další charakteristické specifikum choreografického rukopisu Williama Fortsytha, jehož dílo přímo v interpretaci jeho kmenových tanečníků mohli diváci v České republice na vlastní oči spatřit 11. září 2021 v Hudebním divadle Karlín v rámci podzimní části letošního festivalu Tanec Praha.
William Forsythe – A Quiet Evening of Dance (foto Bill Cooper)

Tento americký choreograf představuje světovou špičku současného tanečního umění a respektovanou autoritu v oblasti inovací a výzkumu pohybového projevu. Na choreografické scéně působí více než čtyři desetiletí a jeho práce je uznávána nejen pro transformaci klasické taneční techniky do progresivního stylu současného tance. Předefinoval syntaxi a praxi svého oboru a vytvořil rozsáhlý repertoár průkopnických baletních choreografií, experimentálních děl a instalací mimo divadelní prostory či v rámci filmu. Rozvíjí digitální platformu s otevřeným přístupem pro taneční analýzu, notaci a improvizaci. Jeho díla jsou uváděna v repertoáru mnoha významných světových divadelních scén a baletních společností.

A Quiet Evening of Dance je dílo, které vzniklo v roce 2018 a v jeho dvou částech akcentuje Forsythe svou inspiraci baletem jako formou. Nespokojuje se s odkazy k technice a estetice, ale čerpá z baletního světa jako takového, z jeho tradic, hodnot, nešvarů i paradoxů. Vzdává poctu jeho ikonickým symbolům, pózám i vnitřním motivacím, jeho nerozdělitelnosti s hudbou, ale i scénické svébytnosti a formativní uhlazenosti, která do dynamického světa tance přináší tolik potřebný jasně daný řád a pořádek. Prostřednictvím této choreografie jeho diváci dostávají nepopisně jasné indicie odkazující nejen k baletním dějinám, ale k internímu dění uvnitř baletních souborů či k vnitřnímu světu tanečníků baletu.

William Forsythe – A Quiet Evening of Dance (foto Bill Cooper)

První část večera je rozdělena na čtyři segmenty: Prologue, Catalogue, Epilog, DUO2015. Potvrzuje název večera a odehrává se téměř bez hudby pouze za občasného doprovodu dechové rytmizace civilně oblečených tanečníků. Nutí publikum k zostřené pozornosti, ale zároveň mu nechává prostor pro jeho vlastní vnímání tanečního pohybu, fyzických detailů, kontextu, plynulosti, aniž by divácké smysly dráždil jinými vjemy. Snad kdyby volnost v myšlenkách přihlížejících odešla mimo soustředění na jevištní akci, připomene se na chvilku jemnou klavírní nahrávkou od Mortona Feldmana (Nature Pieces for Piano No. 1), aby se po chvíli zase vrátil do zvukového ticha zaplněného dokonale se rozvíjejícím tancem, plynoucím v prostoru i čase jako nehmotná a čistá energie v různých prostorových úrovních. Není důležité tento tanec chápat, je důležité se dívat a nechat jej na sebe působit. Obrazy v jednotlivých částech do sebe postupně zapadávají a záleží jen na divácké zkušenosti, jak hluboce se konkretizují do nahého odrazu dogmatické formy klasické baletní inscenace či se rozplynou do abstraktního pohybového preludia.

William Forsythe – A Quiet Evening of Dance (foto Bill Cooper)

Rozklíčování přichází v druhé části titulu. Pod názvem Seventeen / Twenty One se odehrává naprosté propojení tanečního a hudebního umění. Skladba Jeana‐Philippa Rameaua doprovází taneční obrazy, které jako by prezentovaly vývoj baletu v odkazech k výběru ze slavných scén baletní historie. Jako by hudba dala tanci ústa, kterými najednou mluví jasně a spolu s decentností barevné symboliky kostýmových detailů (především rukavice a nohavice) prozrazuje arkánum utajovaných souvislostí z prvního dějství. Jak časová linka postupuje, přidávají se k vertikalitě pohybové virtuozity lineárně vytvářených shluků i horizontálně formované akrobatické prvky z breakdance, což se samozřejmě setkává s velkým ohlasem publika.

A tak i přes jemnost a tichý inscenační minimalismus tohoto Forsythova díla je dojem, který v návštěvnících po tomto představení zůstává, silně hedonistický. Nakonec u tanečního génia, jakým William Forsythe je, se není čemu divit. Skutečné taneční umění totiž člověka neslyšně povznáší. A to neslyšně je zde myšleno doslova.

A Quiet Evening of Dance
Choreografie:
William Forsythe
Vytvořeno s: Brigel Gjoka, Jill Johnson, Christopher Roman, Parvaneh Scharafali, Riley Watts, Rauf „RubberLegz“ Yasit a Ander Zabala
Performeři: Cyril Baldy, Roderick George, Brigel Gjoka, Jill Johnson, Brit Rodemund, Riley Watts, Rauf “RubberLegz“ Yasit
Hudba:
Morton Feldman, Nature Pieces for Piano No. 1, First Recordings (1950s) – The Turfan Ensemble, Philipp Vandré © Mode (for Epilogue)
Jean‐Philippe Rameau, Hippolyte et Aricie: Ritournelle, from Une Symphonie Imaginaire, Marc Minkowski & Les Musiciens du Louvre © 2005 Deutsche Grammophon GmbH, Berlin (for Seventeen/Twenty One)
Světelný design: Tanja Rühl, William Forsythe
Sound design: Niels Lanz
Kostýmy: Dorothee Merg, William Forsythe
Premiéra: 4. 10. 2018, Londýn
Uvedeno na Tanci Praha: 11. 9. 2021, Hudební divadlo Karlín

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments