Jednotvárný Antti Siirala ve Světové klavírní tvorbě FOK

Finský klavírista Antti Siirala patří ke generaci mladých klavíristů, jejichž hvězda stoupla díky mnoha oceněním na velkých mezinárodních klavírních soutěžích a několika záskokům za jiné umělce. V Praze se představil s neobvyklým repertoárem, v němž důstojnou část zastupovala díla finských skladatelů, která byla doplněna díly Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena. Antti Siiralu znám již řadu let ze soutěžního prostředí a pamatuji na jeho obdivuhodný výkon v semifinále a finále soutěže AXA Dublin International Piano Competition v roce 2003, kterou zaslouženě vyhrál. Jeho dalším a velmi výrazným úspěchem bylo vítězství v klavírní soutěži v Leedsu (2003) a na Internationaler Beethoven Klavierwettbewerbs Wien (1997).

Pražský recitál v cyklu Světová klavírní tvorba FOK Antti Siirala začal Bachovou méně hranou Suitou č. 6 d moll BWV 811, která bohužel vyzněla dynamicky ploše, uspěchaně a s malou charakterizací jednotlivých tanců. Obdivuhodná je klavíristova technická vybavenost a neomylnost, která byla velkým kontrastem k nedávnému vystoupení Pierra Laurenta Aimarda (recenzi z tohoto koncertu jsme přinesli zde), jehož výkon „špinily“ technické nedokonalosti, avšak nijak zvlášť neukázala polyfonní ani harmonické cítění, jak by si interpretace Bacha zasloužila. Siiralův tón byl často až příliš silný, akustika ne zcela zaplněného sálu často nestačila ukázat definici rychlých pasáží a v pomalejších částech suity jsem marně hledal klid a intimitu. Vrcholem byla Gavotte, která upoutala hezkou charakteristikou a hravostí. Bohužel suita celkově vyzněla až příliš přímě a jednotvárně, chyběl charakter, „prodýchanost“ a tvarovanost frází.

Ikony op. 6 Einojuhani Rautavaary byly zajímavým doplněním první části koncertu, kde klavírista demonstroval větší barevnost a dynamiku nástroje. Těchto šest skladeb, které jsou skoro debussyovsky zvukomalebné až atonální, v řadě momentů dramatické a vzápětí zbožně klidné, připravilo půdu pro výběr tří kompozic z opusu 58 Jeana Sibelia a pro následnou Romanci Des dur op. 24, č. 9. Pro posluchače v Rudolfinu bylo zařazení skladeb finských skladatelů zajisté repertoárovým oživením a též posloužilo jako malá oslava stého výročí nezávislosti Finska.

Antti Siirala ukončil koncert Beethovenovou Sonátou č. 31 As dur, op. 110, kterou podobně jako Bacha interpretoval emocionálně střídmě a stroze. Zaujal mě úvod první věty a rychlé, technicky náročné pasáže, které vyzněly hedvábně a briliantně. Skvěle vystavená a vygradovaná byla i fuga v poslední větě této sonáty, nicméně jsem toužil po větší hudební kreativitě, procítěnosti pomalých částí a orchestrálním zvuku klavíru. Zde je nutno podotknout, že nástroj Steinway v diskantech zněl tupě a celkově mi jeho charakter, zabarvení a dynamická škála vyzněly monotónně.

K Siiralově hře po technické a stylistické stránce není co vytknout – jeho technická zdatnost, virtuozita a flexibilita prstů, krystalická pedalizace a celková neomylnost je obdivuhodná a příkladná. Jeho výkon je profesionální a skvěle připravený. Co mi v jeho interpretaci chybělo, je osobní emoční prožitek, náhlá inspirace a větší představivost, občasná živelnost, zvýraznění různorodých nálad a temperament a pestrost zvuku. Jeho vystoupení se může do určité míry jevit jako výborně provedená rutina. S tím souvisí i Siiralova neschopnost pracovat s časem a tichem, které jsou mezi jednotlivými skladbami tak důležité. Pocitově nenechá posluchače připravit se na poslech hudby – několikrát začal hrát do ještě tleskajícího či hlučícího sálu a skladby řadil za sebou v rychlém sledu, skoro „attaca“. Jsem si vědom, že v některých cyklech či větách je tento efekt potřebný, avšak po celý večer jsem nedostal prostor doposlechnout poslední tóny, vydechnout a připravit se na další, často charakterově odlišnou skladbu. Celý večer mi tak splynul do dvou krátkých bloků, které byť byly svědomitě provedeny, bohužel neoslovily a nezanechaly větší hudební dojem.

Hodnocení autora recenze: 70%

 

Světová klavírní tvorba FOK
Antti Siirala (klavír)
9. prosince 2017 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Johann Sebastian Bach: Anglická suita č. 6 d moll BWV 811
Einojuhani Rautavaara: Ikony
Jean Sibelius: 10 skladeb pro klavír op. 58 (výběr)
Jean Sibelius: Romance op. 24 č. 9
Ludwig Van Beethoven: Sonáta č. 31 As dur, op. 110

www.fok.cz

Autor je klavírista a pedagog na Pražské konzervatoři a Universität für Musik und darstellende Kunst Graz v Rakousku