Jevištní dílo Vítězslava Nováka

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

V pátek 18. července jsme si připomenuli pětašedesáté výročí úmrtí Vítězslava Nováka, skladatele, kterého známe především jako vynikajícího autora skladeb symfonických, komorních či písňových. Mnohem méně je známý jako autor operní. A přitom vznik a historie jeho operního odkazu je svým způsobem velmi charakteristická pro určité období vývoje české opery a mám za to, že by nemuselo být zcela zbytečné věnovat Novákově jevištní tvorbě určitou pozornost. V horkých a občas bouřlivých dnech druhé poloviny letošního července jsem se při svých výletech do české operní minulosti začal trochu více Novákovým dílem zabývat.Vítězslav Novák se o kompozici opery zajímal už v devadesátých letech devatenáctého století. Již tehdy ho zaujala velmi populární jednoaktová komedie Ladislava Stroupežnického, v níž reálná historická postava, pan Mikuláš Dačický z Heslova prožívá dobrodružství na hradě Zvíkově. Požádal tehdy populárního humoristu a autora libret Kovařovicových oper Karla Šípka o spolupráci, ten ale odmítl. A tak se stalo, že Vítězslav Novák se ke komponování své první opery dostal až po své čtyřicítce, v době, kdy už byl vážený a ctěný autor symfonické fantazie Bouře na slova Svatopluka Čecha, symfonické básně V Tatrách, Slovácké suity či klavírní skladby Pan a mnoha dalších.

Zvíkovský rarášek
O tom, co vedlo Vítězslava Nováka k tomu, že se rozhodl operu zkomponovat, se můžeme jen dohadovat. Dirigent druhého brněnského provedení Zvíkovského raráška (1937), výborný operní praktik a velice poučený teoretik, napsal do brněnského Divadelního listu u příležitosti premiéry: „Rozený a velký symfonik na vrcholu své technické virtuozity, chtěl prokázat svou svéráznost i v komické opeře, tedy v oboru, který zdánlivě ležel celému jeho naturelu nejdále. Zvíkovský rarášek je po mnohé stránce nejen nejlepším jevištním dílem Novákovým, ale i jedním z nejzajímavějších operních projevů české hudby vůbec.“ Iša Krejčí v roce 1931 zhodnotil Novákovo rozhodnutí takto: „Nováka zlákala forma opery, a to proto, že cítil, jak jeho technika nabyla již nejen vší možné virtuozity, ale i velká schopnost akomodační, a vábilo vyzkoušet ji na něčem, podstatě Novákova tvoření tak protilehlém, jako je opera.“

Vítězslav Novák prožíval v době komponování šťastné období svého života. O svém vztahu k dílu, k jehož libretu použil původní text Vrchlického veselohry pouze s dílčími úpravami, napsal: „Nabyl jsem zatím mnoha zkušeností a zejména nalezl jsem humor, jehož člověk nabývá teprve po mnoha životních zkouškách a bolestech.“ Zvíkovský rarášek se stal po Její pastorkyni a Ostrčilově aktovce Poupě (podle činohry Františka Xavera Svobody) třetí českou operou, jejíž libreto je v próze.

Osobně si dovolím poznamenat, že svou roli mohla sehrát (i podvědomě) touha prosadit se na divadle, což tehdy vzhledem k významu, který představovalo Národní divadlo při formování české národní emancipace, mělo mimořádný společenský význam a dopad.

Premiéra Zvíkovského raráška se konala 10. října 1915 pod taktovkou šéfa opery Karla Kovařovice v režii Roberta Poláka. Titulní roli zpívala a hrála Ema Miřiovská, v dalších hlavních rolích vystoupili Jiří Huml jako pan Kryštof ze Švamberka, Gabriela Horváthová jako jeho choť Eliška a tenorista Antonín Lebeda jako Mikuláš Dačický z Heslova. Opera byla uvedena v jednom večeru s Lortzingovou jednoaktovkou Zkouška na operu.

Přijetí u publika bylo spontánní. V kritikách se objevily výhrady, nejostřeji se proti dílu vymezil Zdeněk Nejedlý, který dílo poměřoval svým nedostižným ideálem smetanovské komické opery.

Zvíkovský rarášek se objevil v Národním divadle poté ještě ve třech dalších inscenacích. Divácky mimořádně úspěšná byla ta zatím poslední z roku 1945, jež byla dílem dirigenta Františka Škvora a režiséra Ferdinanda Pujmana. Hrála se téměř čtrnáct let a dosáhla více než devadesáti představení. V tom posledním, v listopadu 1958 zpívala titulní roli Maria Tauberová. Zajímavostí je, že roli Mikuláše Dačického z Heslova zpíval ve všech představeních jediný představitel, Josef Otakar Masák.

Vídeňská Universal Edition vydala klavírní výtah opery a o její provedení dokonce byl ve Vídni projeven zájem. Ve vypjatých okamžicích válečných let Vítězslav Novák k tomu odmítl dát souhlas. Ve Vídni se nakonec Zvíkovský rarášek hrál při vídeňském zájezdu bratislavské opery v roce 1929. Dirigentem představení byl Karel Nedbal.

Po Praze se dostavil rarášek Petřík v roce 1920 do Brna, kam jej přivedl nový brněnský šéf opery, propagátor nové české operní tvorby, František Neumann. V Brně si jej pak zopakovali v roce 1937. K této inscenaci se vážou dvě zajímavosti. Výpravu navrhl skladatelův syn Jaroslav Novák a role Petříka byla jedním z prvních vystoupení budoucí znamenité brněnské koloraturní sopranistky Míly Ledererové, jež přišla do Brna z Olomouce, ale předtím měla za sebou výtečnou divadelní zkušenost z Osvobozeného divadla. Následovaly inscenace v Olomouci, Ostravě a v Plzni.

Po roce 1945 se Rarášek hrál na většině českých operních scén, naposledy, pokud je mi známo, v Liberci v roce 1962. Hrál se v roce 1951 i v Horáckém divadle v Jihlavě. Tehdejší ředitel tohoto divadla, vynikající režisér, ale také velmi erudovaný muzikant Miloš Hynšt usiloval o vznik opery a baletu v Jihlavě. Ambiciózní pokus sice po jedné sezoně ztroskotal, ale jednou z několika jihlavských inscenací v té době byl právě Zvíkovský rarášek uvedený ve společném večeru s Novákovou baletní pantomimou Nikotina.

Československý rozhlas pořídil dvě nahrávky této opery. První je z roku 1950. Symfonický orchestr Československého rozhlasu dirigoval František Dyk. Titulní roli zpívala Maria Tauberová, pana Kryštofa Karel Kalaš, paní Elišku Marie Podvalová a Mikuláše Dačického Beno Blachut. V roce 1962 vznikla nová nahrávka pod taktovkou Josefa Hrnčíře a kvartet hlavních rolí zpívali Helena Tattermuschová, Karel Berman, Milada Šubrtová a opět Beno Blachut.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Děkuji za zajímavý článek. Osobně věřím, že by stálo za to nějakou z Novákových oper tzv. “oprášit” a uvést v Národním divadle. Zvláště když pan Burian, jak je uvedeno v článku, má z Plzně zkušenosti s operou Lucerna.