V úvodu koncertu zazněla Symfonie č. 94 G dur Josepha Haydna, který tuto skladbu premiéroval 23. března 1792 v Londýně. Patří tedy do skupiny tzv. Londýnských symfonií, které Haydn psal během svých cest do Anglie, a postupem času se stala právě jednou z jeho nejznámějších a nejhranějších skladeb. Dirigent Marek Šedivý již od prvních tónů skladby jakoby splynul s orchestrem a svým uměřeným působením, prostým jakýchkoliv nadbytečných okázalostí, dokázal udržet jasný rytmický ráz skladby, ale zároveň i připravit půdu kontrastním jemným pasážím.
Haydnova 94. symfonie ne nadarmo získala přízvisko “S úderem kotlů”, to především díky překvapivému úderu tympánů ve druhé větě Andante, pro který se v Německu vžilo označení “Paukenschlag” a v Anglii pak “The Surprise”. Pro publikum Jihočeské filharmonie přítomné 21. ledna 2026 v českobudějovickém kostele sv. Anny ovšem přinesla tato druhá věta ještě jeden možná daleko zásadnější moment, který sice žádným výrazným překvapením nebyl, nicméně vnesl do auditoria příjemnou, chtělo by se říci až familiární atmosféru. Tím důvodem byla zpěvná, až rozverná melodie, jež budějovičtí denně slýchávají v ulicích města, když rozeznívá zvonkohru místní radnice.
Třetí věta pak nastolila skutečně majestátní náladu, orchestr přednesl energický, rázný menuet, který se opět střídal s jemným kantabilním triem, ve kterém nutno vyzdvihnout nádherný zvuk fagotu a smyčců. Závěrečná věta Finale. Allegro molto ještě vystupňovala příval energie, o což se velkou měrou zasloužily právě i zmiňované kotle, které svým jednoduchým, ale důrazným rytmem představovaly neochvějné pilíře celé skladby. Orchestr si pod vedením Marka Šedivého připravil půdu pro další skladbu a zanechal publikum během přestávky v pozitivně naladěném očekávání.
Druhá polovina večera sestávala z Koncertu pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73 Ludwiga van Beethovena, který díky svému slavnostnímu rázu časem získal přívlastek “Císařský”. Koncert působí heroicky, slavnostně a optimisticky, ale zároveň má hluboké lyrické a kontemplativní momenty.
Klavír tu není „soupeřem“ orchestru, ale vládnoucí postavou, která s orchestrem spolupracuje jako rovnocenný partner. A to se podařilo vyjádřit i samotnému sólistovi Janu Bartošovi, který se díky svému skromnému působení jakoby mimochodem stal přirozenou součástí celého orchestru. Se svými kolegy udržoval stálý oční kontakt a celý koncert tak mnohdy působil jako příjemný dialog mezi klavírem a orchestrem.
Tento koncert je napsán ve stejné tónině jako Beethovenova 3. symfonie Eroica a sdílí s ní mimo to i oslavný charakter. Klavír vstupuje na scénu hned ze začátku bez delší orchestrální expozice a během celé skladby se pyšní brilantními běhy a arpeggii, která často reagují jako odpověď na kontrastní mohutné akordy v orchestru. V rámci tohoto provedení se interpretům podařilo docílit kýženého kontrastu, přičemž celá skladba díky hudebnímu cítění sólisty a dirigenta působila kompaktně.
Jan Bartoš svou velice kultivovanou hrou mistrně ovládl svůj nástroj a často i podpořil orchestr, který pak například v tichých volnějších částech druhé věty Adagio un poco mosso hrál poněkud opatrně. Tyto jemné kolébavé části pak nakonec vystřídal velkolepý rychlý závěr, na jehož samotném konci zaznělo z publika několikeré “bravo”. Posluchači odcházeli nadšeni a v jakémsi svátečním pocitu evokujícím ještě nedávno všudypřítomné novoroční koncerty.
Jan Bartoš & Jihočeská filharmonie
21 ledna 2026, 19:00 hodin
Kostel sv. Anny, České Budějovice
Program
Ludwig van Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73 „Císařský“
Joseph Haydn: Symfonie č. 94 G dur „S úderem kotlů“
Účinkující
Jan Bartoš – klavír
Jihočeská filharmonie
Marek Šedivý – dirigent
