Jindřich Feld: Mistr flétnových melodií by oslavil 100 let

Jindřich Feld se narodil 19. února 1925 v Praze. Jeho otec, Jindřich Feld starší, byl houslista a hudební pedagog vyučoval na Pražské konzervatoři, matka byla také houslistkou.

Nejprve se věnoval hře na housle a violu pod vedením svého otce, než se naplno ponořil do světa skladby, kterou studoval na Pražské konzervatoři u Emila Hlobila a poté u Jaroslava Řídkého na Akademii múzických umění, kde v roce 1952 úspěšně absolvoval. V témže roce získal také doktorát na Karlově univerzitě v oboru hudební vědy, estetiky a filozofie.

Od samého začátku profesionální skladatelské dráhy se jeho díla těšila velké oblibě nejen u domácích, ale u zahraničních interpretů, jako francouzský flétnista Jean-Pierre Rampal, severoirský flétnista James Galway, americký saxofonista Eugene Rousseau, dánský akordeonista Mogens Ellegaard, Smetanovo kvarteto a další.

V počátcích své tvorby se zabýval především tradicí evropské a převážně české hudby, inspiraci čerpal například z tvorby Bohuslava Martinů. Feldova absolventská práce, Koncert pro komorní orchestr in C (1951), již vykazuje charakteristické rysy jeho tvorby – tonální základy harmonie, jasnost formy, smysl pro nástrojovou virtuozitu a rytmickou živost.

Postupně si vypiloval cit pro pevně vystavěná a dokonale vyváženou kompozici. Uměl propojit dramaticky vypjaté momenty s pulzující energií virtuózních pasáží. Vždy mu šlo o to, aby skladba nejen odrážela jeho autorský záměr, ale zároveň inspirovala interprety k nadšenému výkonu. Jeho skladby proto vychází z hluboké znalosti možností jednotlivých nástrojů.

Jedním z jeho nejvýraznějších děl se stal Koncert pro flétnu a orchestr (1954), který skvěle vystihuje jeho typický skladatelský rukopis (skladbu poprvé uvedl francouzský flétnista Jean-Pierre Rampal). Podobně silný ohlas měl i Koncert pro violoncello a orchestr (1958). V roce 1956 Feld rozšířil svůj záběr a vytvořil své jediné scénické dílo – dětskou operu Pošťácká pohádka na námět Karla Čapka.

V 60. letech si Feld originálním způsobem osvojoval tehdejší moderní kompoziční techniky, jako byla dodekafonie, seriální hudba či aleatorika. Tyto prvky postupně formovaly jeho jedinečný hudební styl a dodaly jeho tvorbě ještě výraznější charakter.

K nejvýznamnějším dílům tohoto období patří 4. smyčcový kvartet (1965), který často interpretovalo Smetanovo kvarteto, a také 1. symfonie (1967), provedení se ujala Česká filharmonie pod taktovkou Antonia de Almeidy.

Mezi další významná díla tohoto období, která odrážejí Feldův cit pro vyváženou kompozici, působivou instrumentaci a výraznou rytmickou energii, patří Suita pro smyčcový komorní orchestr (1961), uvedená v roce 1963 jako balet v Hannoveru v choreografii Yvonne Georgi, či Tři fresky pro orchestr (1963), které nastudovala Česká filharmonie. Silně angažovaným dílem je Dramatická fantasie pro symfonický orchestr “Srpnové dny”, napsaná na přelomu let 1968 a 1969 jako protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Její premiéra se odehrála v srpnu 1969 v jihoaustralském Adelaide, kde ji uvedl Adelaidský symfonický orchestr pod vedením Henryho Kripse.

V období 70. a 80. let pak Feld výrazově i obsahově prohluboval svůj osobní sloh syntézou dosavadních směrů své tvůrčí činnosti. V tomto období vznikly koncerty pro sólový nástroj a orchestr (klavírní, houslový, saxofonový, harfový a další), Smyčcový kvartet č. 5 (1978–1979), Saxofonový kvartet (1981), 2. symfonie (1983) nebo “Laus Cantus” pro sopránový hlas a smyčcový kvartet (1985), věnovaný památce J. S. Bacha (1985). Nejzávažnějším a nejrozsáhlejším dílem je však kantáta-oratorium Cosmae Chronica Boemorum (1988), líčící počátky českých dějin podle Kosmovy kroniky.

V 70. a 80. letech Feld dále rozvíjel svůj osobitý styl, v němž syntetizoval různé hudební směry své dosavadní tvorby. V tomto období vznikla řada koncertů pro sólové nástroje a orchestr – klavír, housle, saxofon, harfu a další. Mezi významná díla patří Smyčcový kvartet č. 5 (1978–1979), Saxofonový kvartet (1981), 2. symfonie (1983) nebo Laus Cantus pro soprán a smyčcový kvartet (1985) věnovaný památce J. S. Bacha. Jeho nejrozsáhlejším a nejambicióznějším dílem této éry je však kantáta-oratorium Cosmae Chronica Boemorum (1988), líčící počátky českých dějin podle Kosmovy kroniky.

Jindřich Feld vytvořil mnoho dalších rozmanitých skladeb. Vedle skladeb pro flétnu komponoval také pro další dechové nástroje, akordeony, bicí či nejrůznější komorní soubory. Jeho tvorba zahrnuje i vokální skladby, instruktivní kompozice a drobná instrumentální díla, která dokazují jeho mimořádnou všestrannost.

Skládat nepřestal ani po revoluci, uveďme například Smyčcový kvartet č. 6 (1993) věnovaný Pražákovu kvartetu, Quintetto capriccioso pro flétnu, housle, violu, violoncello a harfu (1995) psané pro Instrumental Quintet of London, skladby pro dechový orchestr, Symfonii č. 3 Fin de siècle (1994–98), po níž pak následovala Sinfonietta Pour les temps dʼharmonie (2001) vytvořená na objednávku francouzského rozhlasu.

V roce 1968 a 1969 působil jako hostující profesor kompozice v Austrálii na universitě v Adelaide. Jeho zájem o pedagogickou činnost se projevil i později v Československu, kde vyučoval skladbu od roku 1972 až do roku 1986 na Pražské konzervatoři. Jako host přednášel v roce 1981 a 1984 na Indiana University v Bloomingtonu v USA a několika dalších amerických univerzitách, v Dánsku, Norsku, Německé spolkové republice, Francii, Anglii či v Japonsku.

Za své skladby obdržel řadu cen v různých skladatelských soutěžích v Československu i v zahraničí. Nejvíce ocenění získala jeho tvorba pro flétnu, mezi níž kromě proslulého Flétnového koncertu najdeme kupříkladu také Koncertní fantazii pro flétnu a smyčcový orchestr, napsanou pro Mezinárodní soutěž Jeana-Pierre Rampala v Paříži 1980 či Sonátu pro flétnu a smyčcový orchestr (1965), která byla v roce 2000 na konferenci Mezinárodní flétnové společnosti prohlášena za nejlepší flétnovou skladbu 20. století.

Po roce 1989 byl členem v různých výborech a organizacích (např. v Asociaci hudebních umělců a vědců). V létech 1990 až 1992 převzal funkci šéfredaktora hudebního vysílání Československého rozhlasu.

Jindřich Feld zemřel 8. července 2007 v Praze.