Jiřímu Kyliánovi k 70. narozeninám

V polovině března slaví své sedmdesáté narozeniny pan Jiří Kylián. Vlastně by se slušelo začít takto: V polovině března slaví své sedmdesáté narozeniny jeden ze světově nejuznávanějších choreografů a našich nejúspěšnějších rodáků, pan Jiří Kylián, ale ani to by nebylo přesné, natož dostačující. Kdybychom opravdu chtěli být spravedliví, museli bychom dodat, že je a v mládí taktéž byl i akrobat, tanečník, herec, klavírista, scénograf, kostýmní výtvarník, světelný designer, skladatel, filmař a v poslední době též spisovatel a dramatik. Až doposud je všechno správně. Co na tom člověka zaráží, jsou ty „sedmdesáté narozeniny“, protože mi prostě připadá, že to nemůže být pravda. Takovéto život shrnující články se nepíší o člověku, který dílo nezavršil a podle všeho to ani učinit nehodlá. A přesto. Sedmdesáté narozeniny. To je číslo, které se oslavit prostě musí.

To správné datum je 21. března. Tedy, ve všech biografiích i v oficiálních dokumentech se jako datum narození Jiřího Kyliána uvádí 21. březen 1947. Ve skutečnosti se však zřejmě narodil až o den později, 22. března, a tento rozpor způsobil farář, který datum chybně zapsal do matriky, což mám přímo od jeho maminky. V každém případě přišel na svět jako druhorozený syn tanečnice a vysoce postaveného bankovního úředníka.

Umělecké nadání v Kyliánově genofondu bezesporu pochází ze strany jeho matky Markéty. Ta byla dcerou houslisty, klavíristy, skladatele a kapelníka Jana Pešty a jeho ženy Štěpánky a sama proslula jako Rita-Rita, zázračné dítě, když svou zářnou kariéru započala ve svých cirka deseti letech a ukončila ji ve chvíli, kdy se stala matkou. Její úloha v dějinách tance tím ale neskončila. Pro svého syna byla i nadále průvodkyní, velkou oporou, ale také drsným a nesmlouvavým kritikem po celý jeho život. Opustila nás až nedávno, ve věku sto čtyř let, poté, co v klidu a míru završila bohatý a úspěšný život. Chybí tu.

Jiřího dětským snem bylo stát se cirkusovým akrobatem a matka, která s ohledem na vlastní divadelní mládí synovi nikdy nebránila v lásce k pohybu, ho zavedla do gymnastiky na Fakultu tělesné výchovy a sportu k jednomu z tehdejších trenérů Jiřímu Krátkému. Chlapec měl očividně talent. Brzy poté, co začal pravidelně trénovat, se stal přeborníkem Prahy v kategorii mladších žáků. Nebylo mu však souzeno, aby se stal vycházející hvězdou naší sportovní gymnastiky, ani proslulou cirkusovou star.

Při tréninku si ho všiml Frank Towen, tanečník, choreograf a pedagog, který se tehdy na fakultě staral o taneční výchovu mladých sportovců, a pohybově nadaného chlapce nasměroval do baletní přípravky v Národním divadle. V roce 1962, ve svých patnácti letech, složil Kylián talentové zkoušky a byl přijat do prvního ročníku na Taneční oddělení při Konzervatoři v Praze do ročníku Zory Šemberové, nepřekonatelné Viktorky, první české Julie v Prokofjevově verzi Shakespearova dramatu v choreografii Ivo Váni Psoty. Ta se stala jednou z Kyliánových nejmilovanějších učitelek a inspirátorek a právě její zásluhou Jiří už na konzervatoři začal choreografovat. Další důležitou osobou na cestě mladého tanečníka byl choreograf a vedoucí tehdejšího Vysokoškolského uměleckého souboru František Pokorný.

Na konci studia se Jiřímu Kyliánovi řízením osudu (a maminky) podařilo vycestovat na rok do Londýna, kde studoval na Royal Ballet School. Absolvoval rolí prince Alberta v Giselle a moderní choreografií s názvem Modern Illusion. Při tomto představení seděla v hledišti také tehdejší hvězda Stuttgartského baletu, Marcia Haydée. Ještě ten večer telefonovala svému šéfovi, kterým byl John Cranko, aby mu sdělila, že „je tam kluk, který by mohl být zajímavý“. O několik dní později dostal Jiří Kylián pozvání na konkurz do Stuttgartu od Johna Cranka osobně.

John Cranko, jeden z tehdejších největších choreografů, se stal Jiřímu Kyliánovi nejen šéfem a učitelem, stali se i dobrými přáteli. Ve Stuttgartu Jiří nejen úspěšně dovršil taneční kariéru, ale začal i seriózní práci choreografickou. Jediné, co jednu z nejhezčích životních etap kazilo, bylo načasování. Do angažmá Jiří Kylián nastupoval koncem léta 1968 – v době, kdy Prahou projížděly tanky „spřátelených armád Varšavské smlouvy“. Přijetí stuttgartského angažmá ho tak na mnoho let postavilo do role nedobrovolného emigranta.

Stuttgartská éra byla násilně ukončena Crankovou nešťastnou smrtí cestou z triumfálního turné po Americe, v roce 1973. V jejím důsledku se soubor zásadně obměnil – Crankovi žáci se rozutekli do světa, aby začali vlastní velké kariéry a na dlouhá léta ovlivnili vývoj tanečního umění. Jiří Kylián přijal pozvání do nizozemského Haagu, aby pro Nederlands Dans Theater pohostinsky vytvořil choreografii. V roce 1974 se stal uměleckým vedoucím tohoto souboru a vedl jej až do roku 2000. Poslední choreografii pro něj postavil v roce 2009. Nesla název Mémories d’Oubliettes.

Za svou bohatou kariéru Jiří Kylián vytvořil ke stovce choreografií, drobnějších prací, tanečních filmů a dalších projektů. Většina z nich vznikla právě pro Nederlands Dans Theater. Neznám mezi choreografy jiného člověka, který by ušel tak dlouhou cestu, který by tolikrát ve svém životě dokázal radikálně změnit styl, přístup k práci, pohybový slovník. Kdybyste vedle sebe postavili jeho choreografie vzniklé v rozmezí zhruba osmi let, pokaždé uvidíte jiného člověka. Něco však zůstává pokaždé stejné – poetický rukopis, dynamika pohybu, jemný humor, dojem nikdy nekončícího pohybu, neuvěřitelná invence, která mu dovoluje v každé práci přijít s něčím novým, jedinečným.

Rozpětí sahá od lyrických choreografií, obklopených scénografií a oděných do kostýmů, jako je například Janáčkova Sinfonietta (1978), přes díla takzvaného „černobílého období“, oděná jen do světla a využívající nápadité hudební koláže, jako například No More Play (1988), nebo Petite Mort (1991) až po pozdější kompletně autorská díla, ve kterých kromě pohybu a výtvarné stránky vytvořil i světla, hudební koncept a napsal mluvené slovo jako třeba Claude Pascal (2002). Další kapitolou jsou například filmové projekty typu Birth-Day (2001) nebo Between Entrance & Exit (2015). Těch radikálních změn v tvorbě by se dalo najít ještě mnoho.

Kyliánův význam se ale naplno projevil i jinde než jen v choreografické tvorbě. V Nederlands Dans Theater například jako šéf souboru vybudoval jedinečnou organizační strukturu, v rámci které tento nizozemský baletní soubor získal dvě nové dimenze. Světoznámé Nederlands Dans Theater I bylo rozšířeno o Nederlands Dans Theater II, mladý soubor tanečníků – juniorů ve věku od sedmnácti do dvaadvaceti let, výjimečný i tím, že zde směli působit nejvýše tři roky, čímž těleso získalo na dynamice, a Nederlands Dans Theater III, který tvořili tanečníci – senioři starší čtyřiceti let, vyzrálé osobnosti s naprosto jinou životní a interpretační zkušeností, přičemž každý soubor měl výrazně individuální repertoár. Tento model byl svého času ve světě často kopírován.

Další úspěšnou a záslužnou práci odvádí Kylián na poli podpory mladých začínajících tvůrců. Proto v roce 1989 založil Kylián Foundation v Haagu, proto v roce 1992 vznikla nejprve Kyliánova nadace, později Kyliánova videotéka na půdě Institutu umění – Divadelního ústavu, která se v roce 2013 přerodila v Kyliánovo taneční centrum a knihovnu (KDCL) sídlící na HAMU, která poskytuje širokou škálu možností bádání o tanci a pohybovém umění. Proto právě vzniká další důležitý projekt –Kyliánův nadační fond v Praze. Mezinárodní podporu mladým choreografům nabízí například Kylián Ring, přímo podporující tvorbu mladých umělců.

Vlastní tanečníky Jiří Kylián podporoval nejen jako interprety, ale mnohým z nich otevřel cestu k choreografii, tak jak ji Zora Šemberová a John Cranko otevřeli jemu. Na workshopech pořádaných v Nederlands Dans Theater kariéru započala řada dnes již uznávaných autorů (Nacho Duato, Paul Lightfoot, Johan Inger, ale třeba i Patrick Marin, Mário Radačovský nebo Václav Kuneš). Navíc, Nederlands Dans Theater nikdy nebylo souborem jediného choreografa. Evropě se díky hostování zde představila mnohá, dnes již legendární jména (Christopher Bruce, Mats Ek, Ohad Naharin).

Práce, kterou za sebou Jiří Kylián zanechal, nezůstala nepovšimnuta. Výčet medailí, řádů a cen, které (někdy i opakovaně) v minulosti obdržel, se na jednu stranu textu už nevejde. Je nositelem francouzského Řádu čestné legie, Dánského královského řádu Oranje-Nassau, získal polskou Cenu prezidenta za kulturní zásluhy, má mnoho cen kritiků a světových choreografických cen. Za celoživotní dílo získal Zvláštní cenu kolegia pro udělování Cen Thálie, je čestným profesorem Juilliard School v New Yorku a doctorem honoris causa pražské HAMU.

Ten výčet je ohromující. Tady to ale rozhodně ještě nekončí. Kyliánova invence se zastavit nedá. Příkladem je jeho poslední projekt Kylián: Narozen v cizině, který vytvořil v loňském roce pro pražskou Violu spolu s Jiřím Lábusem.

Jestli je Jiří Kylián opravdu po matce, pak je jeho životní dráha teprve „lehce za polovinou“, naštěstí pro nás pro všechny, kterým jeho dílo dává radost. Přeji mu proto hodně sil, hodně nápadů a hodně nadšených a kreativních lidí na další cestě. A všechno nejlepší k těm sedmdesátým narozeninám!

 

www.jirikylian.com