Jitka Hosprová, první dáma violy

Na konzervatoř se hlásila na obor houslí. V tom roce ale byla u přijímaček konkurence tak silná a početná, že se mezi vyvolené nedostala. Přemýšleli pak sice, zda ji taky mezi ně nepřibrat, ale nakonec ji začali přemlouvat na violu. Nechala se přemluvit. A udělala dobře. První dáma violy u nás –  Jitka Hosprová.
Ve Wikipedii se o vás píše, že jste historicky první českou sólovou violistkou. Opravdu? Pokud to tak opravdu je, jste na to pyšná?

Pokud vím, doposud na violu v Česku hráli sólově muži a i tak většinou byli členy smyčcových kvartet či orchestrů. V mém případě jsem po ukončení studií v žádném stálém hudebním tělese nepůsobila a živila jsem se rovnou violou. Pyšná nejsem – pýcha předchází pád, ale je to určitá zajímavost, vybudovat si v mužském světě své místo a respekt. Úspěch je o práci, píli, trpělivosti, pokoře a dobrém zdraví.

Je to tedy tak, že příliš silnou konkurenci u nás nepociťujete?

Soutěžit jsem přestala v období studií. Každý má šanci uspět, viola není jednoduchý obor, a tak celá řada skvělých violistů místo let strávených o vodě a kůrce dala přednost jistotě hudebního tělesa, hlavně z existenčních důvodů. Já jsem tím prošla bez kompromisu a vždy dovedla věřit, že to, co dělám a jak to dělám, má smysl, a že energie vložená do violy se jednou vrátí. I když koncerty nebyly, stále jsem cvičila a vymýšlela projekty, učila se nové skladby pro budoucnost. Prostě jsem se nikdy nezastavila.

Možná zdánlivě banální, s výše řečeným související otázka: Jaký je zájem o vaše vystoupení? Poměr mezi vašimi představami a skutečnou poptávkou? Kolik vystoupení míváte a co v nich převažuje?

Již se dostávám do fáze, že více koncertů by bylo těžko zvladatelné na špičkové interpretační úrovni. Deset koncertů za měsíc je maximum, a vzhledem k tomu, že pokaždé mám jiný program, je to téměř extrémní.  Průměr je pět až šest. Zájem o má vystoupení je, díky bohu, koncerty, na kterých vystupuji, jsou většinou plné, což je i díky skvělé organizaci a propagaci festivalů, na které jsem zvána.

Podle čeho si vybíráte partnery pro svoje koncerty? Co se komorních sestav týče, ale i orchestrů? V jaké společnosti se cítíte nejlépe?

Cítím se dobře v dobré společnosti – samozřejmě. Mám ráda interprety s podobným stupněm zapálení pro hudbu, umění a kolegialitu. Léta prověří, jaká ta spojení jsou. Mám ráda neobvyklé kombinace violy s harfou, cembalem, kytarou nebo varhany. S každým nástrojem mám dva až tři programy a také dva kolegy. Samozřejmě klavírista je velmi důležitý, letos jsem začala spolupracovat s Jitkou Čechovou a jsem nadšená. Mám ráda inspirativní kolegy, je to pak jedna velká hudební radost.

Repertoár, ke kterému máte nejblíž? Často uvádíte soudobou českou hudbu, opravdu si s každou takovou skladbou rozumíte?

Je to jako s lidmi, s někým po delším čase společnou řeč najdete, s někým hned a s někým nikdy. Nejblíže však mám k českému repertoáru, je to hudba, kterou máme v krvi.

Nějaký profesní sen? Máte?

Mám spoustu nápadů, které bych ráda zrealizovala, ale ty opravdu neřeknu. Nechte se překvapit! Sním o tom, co vytvořit, ne tolik o tom, co dosáhnout, to často nelze ovlivnit…Řada muzikantů u nás si stěžuje na poměry v kultuře: na nedostatek financí, na upadající kulturní vyspělost českého publika, na nezájem médií o dění v kultuře. Možná nelehká otázka: jak to vidíte vy?

Dobře, vidím situaci dobře. Když si nebudeme pořád jen stěžovat a čekat, že nás někdo spasí, nebude problém. Publikum musíme umět zaujmout a vychovávat, být zajímaví, vstřícní a maximálně profesionální. Hlavně si pořád nestěžovat. Kultura se podporuje, jak je možné, více to nejde, vím, jaká je situace, a sama jsem si prošla dosti hubenými lety. Každá mince má však dvě strany. Je potřeba nasazení, sama se snažím vytvářet projekty, motivovat lidi, komunikovat s médii, hovořit nejen o věcech odborných, ale i zajímavých ze života umělců. 

Podle rozhovorů s vámi, které jsem měl možnost číst, mám o vás představu, že jste velmi cílevědomá, ctižádostivá. Je to tak?

Od dětství prý jsem byla vždy zabraná maximálně do činnosti, které jsem se právě věnovala. To mi zůstalo. Nemám ráda kompromisy a jsem odmalička zvyklá hodně pracovat. Mám pocit, že je škoda život jen tak prolelkovat, mám ráda, když cítím dřeň…

Jak hodně obětujete profesi svoje soukromí?

Nemám pocit velkého obětování. Jsem rodinný typ, a když mám čas, věnuji ho rodině. Nebýt podpory a pochopení svých nejbližších, bylo by vše složitější. Je pravda, že na aktivity s přáteli moc času nezbývá a soukromí si obecně velmi hájím. 

Teď vás čeká mimo jiné také vystoupení na českokrumlovském festivalu. Co nabídnete? A jak se vám hraje v podobných prostorách, jako je Maškarní sál českokrumlovského zámku?

Miluji koncerty v historických sálech, kostelích, na zámcích. Na člověka dýchne duch všech krásných událostí, slavností anebo duchovních zážitků, modliteb. V okamžiku hraní na pódiu jste součástí toho všeho, je to pro mě veliká inspirace. Do Maškarniho sálu se velmi těším a zahraji spolu s Collegiem Symfonického orchestru Českého rozhlasu hned dva violové koncerty. Jeden z prvních pro violu napsaných je koncert Georga Philippa Telemanna a druhý je od slavného manheimského skladatele českého původu Karla Stamice.

Jak budou vypadat vaše letošní prázdniny? Ctíte letní volno? Nebo pravidelně pracujete i v téhle době?

Samozřejmě nectím volno. Letos jsem na severním Plzeňsku založila vlastní letní festival Procházky uměním a dopřávám sobě i místním obyvatelům ten nádherný zážitek z propojení hudby, historie a umění. Zároveň chystám nové CD Hindemith, které se bude natáčet u společnosti Supraphon počátkem října a vyjde po Novém roce. Ale na týden k moři určitě vyrazím a přípravy na všechny aktivity budu směrovat na venkov, což jsou vlastně krásné prázdniny!

Děkuji za rozhovor, krásné léto!

Vizitka:
Jitka Hosprová (1975)
Česká violová virtuoska Jitka Hosprová je absolventkou plzeňské konzervatoře a Hudební fakulty AMU (u prof. Jana Pěrušky). Spolupracovala s legendárním violistou Luigim Albertem Bianchim. Je sólistkou řady českých a světových špičkových orchestrů (Vídeňský rozhlasový orchestr ORF, Orchestre National de Lorraine, FOK, Belgická filharmonie, Orchestre de Pau a další), jako sólistka se představila na řadě světových hudebních festivalů (Présences, Kulturtage Dresden, Rheingau Sommer, Pražské jaro, Pražský podzim, Moravský podzim, festival Andrés Bello Santiago de Chile a další). Na svém kontě má desítky světových a českých hudebních premiér. Na svých CD prezentuje klenoty české violové literatury a světové klasické moderny, pravidelně natáčí pro Český rozhlas a spolupracuje s nahrávacími společnostmi Supraphon, Arco Diva a řadou dalších. Mnoho skladatelů inspirovala k novým kompozicím pro violu.

www.jitkahosprova.com