Festival, jehož hlavní část se odehraje létě, slavnostně zahájilo Jihočeské divadlo ve dnech 1.–3. května víkendem Festivalových jednohubek. Diváci mohli ochutnat pestrou nabídku programu i doprovodných akcí. Otevírací víkend festivalu se odehrál napříč městem, hlavními ohnisky dění byly tři festivalové zóny – Stejskalka (ulice u Jihočeského divadla), Stromovka a Žižkárna. Představení však diváky letos dovedla i na hlavní vlakové nádraží, do fitka Heaven Gym nebo rajské zahrady Dominikánského kláštera. Počasí zahájení Jižního Svérázu mimořádně přálo, atmosféra celého víkendu tak velmi připomínala příjemné letní festivaly, které pohltí celé město. Můj festivalový talíř obsahoval vyváženou kombinaci pikantních, fitness i baby friendly kousků. A v menu byly ještě desítky dalších pokrmů…
Nádražní jednohubka
Vlakové nádraží se zdá být ideálním pro výzkum teatrality každodennosti. Toto specifické místo, které je neodmyslitelnou součástí každého města, sdružuje různé věkové skupiny a sociální vrstvy, které jsou nuceny spolu strávit nějaký čas čekáním, a když vlakový dopravce dá, tak i společnou cestou z bodu A do bodu B.
Connecting/Stations kolektivů Tanečno a MOVE Ostrava našel potenciál ve vestibulech vlakových nádraží, kde se performance odehrává. Projekt, jehož hlavním choreografem je slovenský tvůrce Andrej Štepita, vznikl z potřeby zpřístupnit současný tanec širší veřejnosti, která takové taneční projekty obvykle nevyhledává. Hlavními tématy performance jsou každodennost, všednost, touha po zastavení a přítomnosti. Do každodennosti nádražního ruchu vstupují tanečníci na začátku Connecting/Stations v jednoduchých civilních kostýmech, které jim dovolují splynutí s davem. Při soustředěnější pozornosti je ale lze vystopovat. Prochází kolem, přidávají se do různých skupinek, které ale opět vzápětí opouští. Lehce a neinvazivním způsobem zkoumají prostor a interagují s diváky/náhodnými kolemjdoucími.
Velmi výrazným prvkem, který rozbíjí civilnost tanečníků, je hudební interpretace na vibrafon. Tóny, které se rozléhají po nádražní hale, jako by svolávaly tanečníky ke společnému „začátku“. Performeři se přestávají zaměřovat pouze na okolní prostor, ale i na sebe navzájem. Za zvuků vibrafonu tvoří jednoduché skupinové choreografie, které čitelným způsobem znázorňují zmíněná hlavní témata projektu. Modelují známé a často viděné nádražní situace – loučení, spěch, zmatek, shledání. Tím upírají pozornost na všední okamžiky, které v jejich interpretaci dostávají mimořádnou důležitost. Diváci mohou na vlastní oči vidět, že současný tanec nachází inspiraci i v neobyčejnějších situacích, a že zároveň není nevyzpytatelným žánrem odtrženým od reality. Naopak je každodennímu životu blíž, než by se zdálo.
Kromě výkonů performerů (Michaela Králiková, Jana Ryšlavá, Viktorie Szalóczi, Zuzana Burianová, Miriam Budzáková a Andrej Štepita) nelze nezmínit reakce okolí, které přitáhly mou pozornost podobně jako samotná taneční akce. Pro tuto chvíli pominu pozitivní nebo nečitelné reakce diváků, kteří přišli záměrně. Díky různorodému publiku na sebe nenechaly čekat také projevy rozpaků těch, kdo podobný typ vystoupení ve veřejném prostoru zažili poprvé, touha nepozorovaně projít kolem, ale i posměšky a snaha strhnout pozornost na sebe. Ve výsledku se nejedná o nic šokujícího či překvapivého. Zmiňuji to proto, že se na tomto místě a díky těmto reakcím krystalizuje hlavní cíl a záměr performance a vlastně celého festivalu Jižní Svéráz. Oslovit i potenciální diváky, nabídnout jim skrze umění jiný pohled na jejich město a možná je trochu provokovat k vykročení z vlastních zajetých kolejí.
Jednohubka zabydluje veřejný prostor
S cílem objevit potenciál veřejného prostoru a nahlédnout na něj z jiné perspektivy, přichází i soubor CreWcollective s projektem Moving Orchestra. Jedná se o tanečně-hudební improvizaci, která se udává na cestě městem. Krátké intervence tanečníků a hudebníků (pozoun, kontrabas, perkuse, bicí, …) se volně přemisťují a přeskupují, inspirují se prostorem a jeho atmosférou. Divák tak má šanci zažít místa, kolem kterých chodí pravidelně, v úplně jiném kontextu a vytvořit si tak k nim vztah a vzpomínky. Já jsem poprvé průvod potkala ve festivalovém centru Stejskalka.
Ulice Dr. Stejskala v běžném provozu slouží spíše jako tranzitní prostor mezi řekou a náměstím. Jihočeské divadlo z ní v rámci festivalu udělalo místo, kde se kolemjdoucí má chuť zastavit. V ulici rozmístili hlavní scénografické prvky ze své slavné inscenace Egon Schiele – Autoportrét. Diváky tak vítala obrovská židle či několik dveří v otevřeném prostoru. Vedle nich mohli návštěvníci odpočívat na lehátkách či židlích, a občerstvit se nápoji a jídlem ze spřátelených podniků, které v rámci festivalu nabídli své pohoštění ven.
Nejzajímavějším místem, kam diváky Moving Orchestra zavedl, byl ale prostor před nově zrekonstruovaným kulturním domem Slavie. Tento projekt, patřící rovněž do programu Evropské hlavní město kultury 2028, vzbuzuje v Budějčácích dlouhodobě rozporuplné a silné emoce. Diskuze kolem KD Slavie se již několik let objevují napříč online zpravodaji, dohady plní facebooková vlákna, o rozhovory na toto téma také není nouze. Jen témata se mění – jestli dům vůbec rekonstruovat, kolik to bude stát, jestli se to dotyčným líbí nebo ne, co v domě bude za kulturní program a pro koho…
Moving Orchestra do prostoru vstupuje zcela s novou energií a jakoby svým tancem a hudební improvizací kulturní dům rituálně očistil. Světlé dlaždice, schody i svítivá fasáda nově opraveného domu najednou dostaly jeden z prvních kulturních programů, které si toto místo zaslouží a které mu sluší. Nezbývá než si přát, aby kulturních intervencí bylo v budoucnu kolem a ve Slavii co nejvíc.
Multisenzorická jednohubka
Dramaturgie festivalu myslí i na zcela jiné chuťové preference svých návštěvníků. Projekt Spoonfed tvorby Nitish Jain a kol. je intimní představení určené pouze třem divákům. Ti jsou pozváni do prostor rajské zahrady Dominikánského kláštera, kde se jim věnují tři performeři. Každý z diváků je usazen ke svému stolu, kde probíhá ústřední část. Po snězení zrnka z granátového jablka (které podle pověsti má moc přenést strávníka do jiného světa), jsou hostům nabídnuty škrabošky na oči a sluchátka.
V naprosté tmě a se sluchátky na uších se diváci ponoří do příběhů o narození různých zvířat. Vyslechnou tak například povídání o tom, jak přicházejí na svět tučňáci, a následně dostanou strážit do dlaní jejich teplé vajíčko. Nebo se jejich ruce ponoří do akvária plného rostlin, aby se v mysli mohli lépe přiblížit vodním tvorům. Další příběhy popisovat nebudu, byl by to zbytečný spoiler pro případné diváky. Vtahující projekt totiž rozhodně stojí za pozornost.
Aktivistická fitness jednohubka
Zážitek, který si z mnou navštívených jednohubek vyžádal nejvíce participace, byl rozhodně projekt s názvemLekce s Jane Lucie Tomsa & Divadlo 3+kk. Performance se odehrávala v Heaven gymu, nebo přesněji na terase s názvem Střecha Budějc. Účastníci performance byli předem požádáni, aby dorazili v cvičebním oděvu, na místě je již čekaly podložky. Po nervózním čekání, jaká „lekce“ je pro účastníky přichystána, přichází Lucie Tomsa aka Jane Fonda. Oblečena je v retro fitness body, ve kterých Fonda kdysi předcvičovala své lekce. Velmi motivovaně pouští hudbu a ve svižném tempu sama demonstruje zadání. Po pár cvicích ale performerce dochází dech a odhaluje nám pravý princip performance.
Jedná se z velké části o biografický formát na počest inspirativní osobnosti Jane Fonda. Tvůrci si vybrali tuto herečku, spisovatelku, fitness trenérku, ale také politickou aktivistku, aby skrze ni jako symbol vytvořili rámec pro svůj apel o krizích současného světa. A je to velmi dobrý tah. Díky rámci fitness lekce a zapojení diváků do velmi jednoduchých cviků vyznívají fakta o klimatické krizi, o válkách a dalších globálních katastrofách zcela absurdně. Dřepujete a do toho vám s širokým úsměvem performerka předkládá statistiky o úmrtích, krizích a nedostatku vody. Ale možná právě proto informace diváky zasáhnou intenzivněji, než když jsou podobnými zprávami obklopeni všudypřítomným zpravodajstvím, které většinu času ani nevnímáme. Nebo mu v rámci udržení duševního zdraví nevěnujeme takovou pozornost.
Cílem performance je ale aktivovat, aktivizovat a povzbudit k akčním krokům. Možná je to totiž právě lhostejnost, která našemu psychickému zdraví ubližuje ještě víc než katastrofické zprávy.
Jednohubka pro batolata
Jižní Svéráz myslí i na své budoucí pravidelné diváky, které vtahuje do dění již od prvního roku života. Jedním takovým projektem, který se zaměřuje na batolata, je Neényi souboru Ostružina. Představení se odehrálo v KD Metropol, nicméně s výraznou změnou. Hlediště je zrušeno, všechno dění se přesunulo na jeviště. Před vstupem do společného prostoru jsou stanovena základní pravidla společného času. Děti i dospělí se mohou volně dotýkat všeho, co je zaujme, přemisťovat se podle potřeby, odcházet a přicházet. Jediné omezení je v mluvení a komentování děje. Malí i velcí diváci jsou pobídnuti ke vstupu do prostoru, který rámují velké oranžové listy.
Výrazným prvkem performance je hra na housle, přičemž hudebnice je celou dobu přítomná v prostoru a zaujímá stejně důležité místo jako ostatní performerky. Rekvizity jsou zaměřené na podporu imaginace, mají podněcovat hru a nepřehlcovat. Jedná se o velmi jednoduché objekty (chrastící vajíčka, modelína, minimalistické kolotoče, kusy látek…), se kterými performerky vytváří mikropříběhy a situace, do kterých se může každý zapojit. Tato fragmentárnost zároveň udrží pozornost většiny dětí, které samovolně a podle svého tempa prozkoumávají prostor.
A dospělí zkoumají spolu s nimi. Bez spěchu a tlaku, bez telefonů, v plné pozornosti. V tom vnímám také největší přínos tohoto projektu. Podařilo se mu vytvořit svět, který je na Ne(é)n(y)i pro všechny.
(Perma)kulturní Evropské hlavní město kultury 2028
České Budějovice a celý Jihočeský kraj se v roce 2028 stávají součástí jedinečného evropského projektu, který se v České republice odehrává pouze jednou za třináct let. Získání titulu Evropské hlavní město kultury (EHMK) představuje mimořádnou příležitost posílit místní kulturní ekosystém, podpořit umělce a pořadatele, zvýšit kvalitu života obyvatel napříč generacemi a otevřít město novým návštěvníkům z Česka i zahraničí.
EHMK však není jen oslavou kultury – je to investice do budoucnosti města, jeho kulturní politiky, infrastruktury, kreativity a komunitního života. Jeho přínosy přetrvají i daleko za horizont roku 2028. Zásadní roli v programu hraje kreativní vzdělávání, které dlouhodobě posiluje kreativitu, kompetence i spolupráci v regionu. Stejně jako celý projekt EHMK 2028 stojí i tyto aktivity na principech (perma)kultury – péči o místo, komunitu a prostředí, které podporuje vznik nápadů, sdílení a dlouhodobé pozitivní změny.
Rok 2028 přinese rozsáhlý celoroční program, který oživí divadla, galerie a muzea, ale také veřejná prostranství – od historického centra Českých Budějovic po městské části, v kulturních centrech v rámci celého Jihočeského kraje i v krajině. Během roku se uskuteční více než 100 projektů a přibližně 1500 akcí – koncerty, výstavy, performance, workshopy, filmové projekce, diskuse i site-specific instalace.
Jižní Svéráz 2026
1. – 3. května 2026
České Budějovice – různé lokace
Connecting Stations
Koncept: Andrej Štepita
Účinkují: Michaela Králiková, Jana Ryšlavá, Viktorie Szalóczi, Zuzana Burianová, Matúš Szeghö, Andrej Štepita
Hudební interpretace: Jakub Turác
Moving Orchestra
Produkce: Jan Bárta
Pozoun: Václav Kalivoda
Kontrabas: George Cremaschi
Perkuse, bicí: Elia Moretti
Různé nástroje: Pasi Mäkelä
Tanec: Jana Novorytová, Martina Hajdyla Lacová, Mish Rais, Mirka Eliášová, Tomáš Janypka
Spoonfed
Autorský tým: Nitish Jain a kolektiv
Průvodci smysly: Katja Vaghi, Lara Hereu, Nitish Jain
Storytelling: Petra Hauerová
Dramaturgie: Ran Jiao
Zvukový design: Daniel Valášek, Martin Alačam
Lekce s Jane
Scénář a performance: Lucie Tomsa
Dramaturgicko-režijní spolupráce: Libor Brzobohatý
Výprava: Jüdisch Fräulein
Hudba: Hana Foss
Pohybová konzultace: Dominika Černá
Neényi
Autorský tým: Lenka Jabůrková, Barbora Látalová, Anna Línová, Anna Romanovská, Marika Smreková, Pasi Mäkelä
Světelný design: Katarína Morávek Ďuricová
