Nutno uznat, že na úvodním tvrzení něco opravdu je. Hudba v baroku – a mohli bychom jít až do starověku – byla sestrou matematiky a vyžadovala přesné vyjádření. Varhany s jejich systémem programování lze považovat za předchůdce počítačů a polyfonie si hraje s několika řadami hudebních postupů, které jsou matematicky přesné a vzájemně se sledují a doplňují. Je zde příčina návratu obliby barokní hudby v dnešní době?
Těžko tyto spekulace prokázat, nic to ale nemění na faktu, že večery paní Willi jsou vždy vyprodané a výkony jsou vždy odměňované nadšením posluchačů. Nebylo tomu jinak i na tomto posledním koncertě. Collegium Marianum je špičkový soubor, velmi zběhlý jak po stránce interpretační, tak výrazové. Duší souboru je Jana Semerádová, jejíž hra na traverso (barokní příčnou flétnu) je obdivuhodně barevně vyrovnaná a tvárná po stránce vyjádření dynamiky i výrazu. Její mírně zastřený tón dává tónu melancholický ráz, přesto je nosný a ohebný.
Souhra souboru je příznačná, barevné sladění houslí Lenky Torgersen s traversem je obdivuhodné a ostatní nástroje – viola, violoncello a kontrabas – jsou jednolitým zvukovým prvkem a v neposlední řadě zaujme čistá a jistá intonace. Výjimečnou roli zde hraje cemballo. Je v obou pozicích, jak sólové, tak i doprovodné a poskytuje skladbám pevnou oporu tempovou a je spojovacím článkem celého souboru. Vyplňuje harmonickou strukturu velmi decentně a v případě sóla se dokáže razantně prosadit, i když logicky jeho dynamické možnosti jsou omezené.
Na programu byly skladby, které dávají souboru prostor předvést jak profesionalitu technickou, tak radost z hudby. Orchestrální suita č.2 h moll, BWV 1067 Johanna Sebastiana Bacha dala večeru náboj a navodila atmosféru. Ouverturu zahájilo přísné téma, které se postupně rozvinulo do tanečně rozpustilé atmosféry. Střídání dalších šesti tanečních částí si neslo sebou noblesu, nadhled a půvab. Závěrečná Badinerie je jiskřivá a soubor nasadil ostré tempo, které bralo dech.
Po přestávce zazněla skladba Johanna Bernharda Bacha, který byl vzdáleným bratrancem Johanna Sebastiana a působil v Eisenachu. Jeho Ouvertura g moll uvedli interpreti jako ukázku protikladného přístupu, neboť dílo je zcela pod vlivem francouzské hudební tradice. Ouvertura a následujících pět francouzských tanců je prodchnutých emocemi. Soubor je hrál s chutí a uvolněností výrazu, který rozjasňoval atmosféru.
Jako poslední zazněl Braniborský koncert č.5 D dur, BWV 1050 Johanna Sebastiana Bacha. Je to interpretační výzva nejen pro celý soubor, ale především pro cembalo a také flétnu a housle, které spolu vytvářely kouzelný souzvuk. Skvělá interpretační technika, niterná souhra a přesvědčivý výraz dodaly hudebnímu večeru punc exkluzivity.
Hodnocení autorky: 100%
Čtvrtek 14. března 2019 od 19:30 hodin – Brno, Konvent Milosrdných bratří
COLLEGIUM MARIANUM
Lenka Torgersen, Vojtěch Semerád – housle
Andreas Torgersen – viola
Helena Matyášová – violoncello
Ondřej Balcar – kontrabas
Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí
Barbara Maria Willi – cembalo
Johann Sebastian Bach (1685–1750): Orchestrální suita č. 2 h moll, BWV 1067 /
Johann Bernhard Bach (1676–1749): Ouvertura g moll / Johann Sebastian Bach:
Braniborský koncert č. 5 D dur, BWV 1050
