John Eliot Gardiner se vrací k České filharmonii s Koželuhem, Sukem a Dvořákem

„Stejně jako při svých minulých návštěvách bych rád potvrdil nejen svůj blízký vztah k české hudbě, ale také svoje přesvědčení o jejím pevném místě v dějinách světové hudby. Po uvedení skvělé Voříškovy Symfonie D dur se tentokrát s kolegy z České filharmonie chystáme zahrát vynikající Symfonii g moll Leopolda Koželuha, která vznikala v těsném časovém sousedství Mozartovy ‚Pražské‘. Dílo je výjimečné nejen zasazením do mollové tóniny, ale také svým formálním a tematickým mistrovstvím, díky nimž se podle mého názoru řadí mezi vrcholné symfonické skladby klasicistního období,“ vysvětluje John Eliot Gardiner, který Českou filharmonii naposledy řídil na konci listopadu 2020. Tehdy se ovšem koncert, při němž zazněla i zmíněná symfonie Jana Václava Huga Voříška z roku 1821, uskutečnil z důvodu pandemických opatření bez publika v sále.

Leopold Koželuh patřil na konci 18. století mezi nejvýznamnější osobnosti vídeňského hudebního světa. Po Mozartově smrti se i přes protesty Salieriho stal dvorním skladatelem a komorním kapelníkem. Šest let také vyučoval hře na klavír Marii Luisu, nejstarší dceru císaře Františka II. a pozdější Napoleonovu manželku. Z pera Leopolda Koželuha se dochovalo na 250 skladeb, mezi nimi tři desítky symfonií, z nichž Česká filharmonie zatím uvedla pouze jednu. V roce 1936 zazněla pod taktovkou Františka Stupky Symfonie C dur. Nyní uváděnou Symfonii g moll zahrál v roce 2005 ve Dvořákově síni Rudolfina Český komorní orchestr za řízení Ondřeje Kukala, který ji už v roce 1993 nahrál s dalšími dvěma Koželuhovými symfoniemi s Jihočeským komorním orchestrem.

Na rozdíl od Koželuhových skladeb patří Dvořákovy symfonie ke zjevným repertoárovým stálicím České filharmonie. Jeho Pátou symfonii první český orchestr hrál více než stokrát. Silný vztah ke Dvořákovu dílu má i John Eliot Gardiner. „Antonín Dvořák patří k mým celoživotním láskám a vážím si možnosti provést tentokrát jeho přelomovou Pátou symfonii, jíž se přihlásil k hlavnímu symfonickému proudu své doby,“ říká Gardiner. „Dvořák ji napsal za necelých šest týdnů a jako by se v ní potkávalo nadšení jeho raných skladeb s mistrovstvím Dvořákovy vrcholné tvorby. Slyšíme tu Dvořáka mladistvého, nadšeného, plného života a touhy po hudebním objevování a zároveň už ve způsobu kompozice a jejím zpracování pozorujeme hotového mistra. Z čistě hudebního hlediska i z pohledu Dvořákova života je pro mne Pátá symfonie dílem zcela jedinečným a doufám, že se nám spolu s filharmoniky podaří tento výjimečný hudební zážitek z ní zprostředkovat i posluchačům.“

Mezi oběma pátými symfoniemi, Koželuhovou a Dvořákovou, zazní Sukova Fantasie g moll. Tuto skladbu premiérovala Česká filharmonie pod taktovkou Oskara Nedbala 9. ledna 1904. Sólového partu se chopil primárius Českého kvarteta Karel Hoffmann. Nyní se v roli sólisty představí jedenatřicetiletý virtuos a koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček, který již během studií nasbíral mnoho významných ocenění. Mezi jeho největší úspěchy patří první místo v Soutěži konzervatoří v roce 2008 a vítězství na Mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec v roce 2009. V roce 2010 se stal nejmladším laureátem Mezinárodní soutěže Pražského jara, v roce 2014 získal první cenu v Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera a v roce 2021 mu byla udělena Cena Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let. Jako sólista vystoupil s mnoha světovými a téměř všemi českými orchestry. Jiří Bělohlávek ho přivedl k České filharmonii na post koncertního mistra. Od ledna 2008 je členem Lobkowicz Tria, s nímž v roce 2014 získal třetí cenu na Mezinárodní soutěži komorní hudby Antonína Dvořáka a v září téhož roku první cenu a cenu publika na Mezinárodní hudební soutěži Johannesa Brahmse v rakouském Pörtschachu. V roce 2016 vydal kritiky oceňované CD s kompletním houslovým dílem Antonína Dvořáka pro švýcarské vydavatelství Onyx s Českým národním symfonickým orchestrem pod taktovkou Jamese Judda a s klavíristou Lukášem Klánským. Jan Mráček hraje na housle italského houslaře Carla Fernanda Landolfiho vyrobené v Miláně roku 1758, které mu zapůjčil Peter Biddulph.