Jonas Kaufmann zahájil českokrumlovský festival

Již třiadvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov byl zahájen dne 18. července 2014 a představil publiku velkou superstar soudobého světa opery – Jonase Kaufmanna. Vystoupil za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou Jochena Riedera.Jonas Kaufmann zazářil v roce 2006 na velké scéně Met a stal se od tohoto okamžiku nejen oblíbencem staroslavné scény, ale světovou hvězdou první velikosti. Každá doba má své velké hlasy. Jonas Kaufmann je právem srovnáván s velkými dramatickými tenory minulosti – Francem Corellim i Mario Del Monacem, byť jistě každé srovnání těchto velkých hvězd je jen přibližné, tudíž symbolické. Každý z velikých operních interpretů éry neobelcanta je osobností originální, svébytnou. Od Enrica Carusa, Beniamina Gigliho, Aureliana Pertileho, Maria Del Monaca, Carla Bergonziho, přes mnoho velikánů, až po Jonase Kaufmanna, se jedná vždy o originální profil osobnosti… To, co je ovšem u těchto hvězd podobné, je belcantová hlasová technika, která má své pevné zakotvení v rezonanci, v maximálním rozeznění takzvané masky a v plném propojení rezonancí. Včetně bezešvého spojení obou rejstříků, hlavového i prsního. A samozřejmě umění odvíjení hladké, dlouhodeché kantilény, na níž styl neobelcanta pevně stojí. Zvládat světový repertoár neobelcantové epochy má své zákonitosti, bez nichž nelze účinkovat na předních scénách světa v tomto vyhraněném pěveckém stylu. Proto repertoár koncertů těchto operních superstar je velmi podobný. Taktéž podobný je na profilových recitálech těchto pěvců, na jejich CD. Árie z tvorby Giuseppe Verdiho, Giacoma Pucciniho, Georgese Bizeta, Charlese Gounoda, Julese Masseneta, Rugera Leoncavalla či Pietra Mascagniho nikdy nemohou chybět. Jsou to prubířské kameny pěveckého mistrovství.

Jonas Kaufmann je nádherný, temný a objemný hlas s dokonale vypracovanou hlasovou technikou, kterou racionálně zdokonalil, když překonával hlasovou krizi. Vyšel z ní vítězně a patří dnes k těm pěvcům, kteří ví velmi přesně, jak hlas tvoří. A z jeho projevu to je znát. Jediné nemůže posluchač koncertu v Českém Krumlově zjistit. Totiž, objem, velikost, prostorovou nosnost jeho fondu, to nelze zjistit ani z nahrávek. Tento obraz lze získat jen v divadle nebo například na koncertě v Obecním domě v Praze, kde naposledy letos v dubnu Kaufmann vystoupil s programem písňového cyklu Franze Schuberta Zimní cesta. Prostě megaprostor open air scény, obdobně jako u Pivovarské zahrady, je podmíněn větší amplifikací zvuku. U populárních žánrů je to běžné, u opery nikoli. Hlasy se v divadle, alespoň zatím, zaplať bůh, nezesilují. Natož orchestr! Na velkých kolbištích, jako je zmíněná Met, ale jistě i La Scala, Wiener Staatsoper či Bayerische Staatsoper, je stavovskou ctí obsáhnout prostor jen a pouze vlastní rozvinutou rezonancí hlasu. Uspět v těchto arénách proto může jen určitý rozměr hlasu. Mnoho hlasů je též výborných, ale uspějí jen v menších prostorech, na tom velikém by již jejich hlasy zanikaly. V tomto punktu je právě ona Achillova pata operního zpěvu, kterou si obvykle laik vůbec neuvědomuje. A pokud náhle musíme tento typ velkého hlasu slyšet uměle zesilovaný, je to ze samé podstaty oboru contradictio in adjecto, jak by nám pravili latiníci. Včetně hry symfonického orchestru, jehož amplifikace vede ke zkreslování zvuku, nevyrovnanosti jednotlivých skupin, nepřirozenému vytažení jedné skupiny, která adoruje nad těmi ostatními. Zesílení zvuku, navíc značné, nikoli jen decentní, je společným jmenovatelem na otevřených akcích v Českém Krumlově. Ne ale těch, konaných v uzavřených sálech zámku, které mám proto nepoměrně raději.

S tímto handicapem se musí posluchač této mega akce, typické show ve volném stylu, prostě vyrovnat. Kdo je opravdu typickým operním fanouškem, potažmo návštěvníkem divadel a koncertních sálů, bude takto zesilovaný zvuk přijímat s většími výhradami než účastník akce, preferující spíše společenská hlediska daného koncertu.Jonas Kaufmann se představil v Českém Krumlově výběrem árií z neobelcantové epochy, což zahrnuje tvorbu italskou, ale i francouzskou. Naopak nezařadil do svého koncertu tvorbu německou. Svůj koncert zahájil vstupní árií Cavaradossiho z opery Tosca Giacoma Pucciniho, na kterou hned navázala árie des Grieux z prvního dějství opery Manon Lescaut (z hlediska jeho barytonálního fondu by byla zajímavá ona dramatická árie ze třetího dějství). Prvou část večera ukončila velká árie dona Alvara z Verdiho Síly osudu, kde pěvec uplatnil řadu dynamických odstínů v podobě pěkných pian a mezza voce, závěrečné vrcholové bé pak efektně rozvinul nasazením v pianu a jeho dechovým zesílením až po piena forte imponující tónové šíře. Tuto techniku pian, kterou jsem velmi kvitoval, přinesl Jonas Kaufmann rovněž v Bizetově květinové árii dona Josého z opery Carmen. Závěrečné vysoké bé, na které se zde pěvec dostane po stupnici (také proto ji uzpívají i vyšší typy barytonů), interpretoval v dokonalém pianu. Pravda ne lesklém, zářivém pianu à la Giuseppe Di Stefano či Luciano Pavarotti, jeho typ pian má blíže k pojmu sotto voce. Ale Georges Bizet v partituře dokonce třemi piany (ppp!) prosí tenoristy o ztišení vrcholu, které je vyústěním vyznání lásky (v překladu Tobě náleží duše má)… Takže Kaufmannovo inteligentní odstínění závěru árie jsem velmi ocenil. Bravo! V těchto aspektech častého užívání pian, mezza voce, crescend a decrescend mi připomněl slavné předchůdce, klasiky této dynamicky odstíněné interpretace, jimiž byli Miguel Fleta a Giuseppe Di Stefano. Jonas Kaufmann si racionálně (vždyť je přece vystudovaný matematik) drží perfektní falzetovou strukturu hlasu, o kterou se technicky zjevně opírá. Ta mu zajišťuje bezvadnou funkci, nasazuje vždy přechodové tóny důsledně pocitem „zhora“.

Zatímco až do interpretace Bizetovy Carmen představil koncert Jonase Kaufmanna jako pěvce velmi koncentrovaného na techniku hlasu, výrazově byl ale trochu jednostrunný. Změna nastala u slavné árie Werthera – Pourquoi me réveiller – ze stejnojmenné opery Julese Masseneta. Jako by se ve tváři, která zrcadlí vždy u pěvců obsah, výraz textů, zcela proměnil. A zřejmě tato větší výrazová účast intuitivně zapůsobila i na publikum. Potlesk po Wertherovi, který pěvci báječně „leží“, znatelně zesílil. Také v posledním operním výstupu, jímž byla Turiddova árie – Mamma, quel vino è generoso – našel pěvec přesně výraz této scény. Kaufmann tuto obtížnou árii promyšleně tektonicky vystupňoval, vůbec nepodlehl předčasné dramatizaci plochy, na kterou mnozí interpreti právě zde doplatí problémy na vrcholovém bé (Kaufmann vyšší polohy ve večeru nevolil). Pěvec si pragmaticky rozvrhl síly, takže mu obtížný vrchol árie vyšel opravdu výborně!Publikum, které bylo celkem odměřené, jakoby distinguované, si přesto vynutilo pět přídavků, které byly poskytnuty interprety s velkou ochotou. Upřímně, očekával jsem v přídavcích více vynalézavosti, ba jsem se i těšil na avizované klasické operety. Ne, nestalo se tak. Sérii přídavků zahájila přípitková scéna z Verdiho Traviaty spolu se sopranistkou – hostem večera – Korejkou Soo Yeon Kim. Druhým přídavkem byla árie Cavaradossiho ze třetího dějství Tosky E lucevan le stelle, s krásnými piany a decrescendy uvnitř árie. Poté přidala sopranistka Soo Yeon Kim lyrickou romanci Lauretty z aktovky Gianni Schicchi  Giacoma Pucciniho. Závěr vytvořily písně. Nejprve díky Pavarottimu slavná Catari, Catari (po Pavarottim je opravdu těžké ji zpívat), ale především slavný song legendárního Richarda Taubera – Du bist die Welt für mich. Ten byl opravdu perfektní jako příjemná finální tečka! A náhle při mých reminiscencích, koho by mi Jonas Kaufmann nejvíce z plejády velikých tenorů minulosti připomínal, se mi vybavil právě Richard Tauber. Ano, veliký Rakušan Richard Tauber je mu témbrem i projevem blízký. Také proto se finální tečka jeho songu – Du bist die Welt für mich – zdál být ideální volbou pro pozdní zakončení večera. Rovněž početní němečtí a rakouští návštěvníci koncertu mu byli zřetelně vděčni za němčinu, která alespoň v závěru koncertu zazněla.Jonas Kaufmann se ve svých pětačtyřiceti letech představil jako charismatický pěvec, který je více introvertní než například Rolando Villazón nebo Marcello Giordani, ti jsou borci v šarmantním pódiovém projevu. Kaufmann je jiný, ale i tím originální, velmi sympatický a charismatický interpret. Škoda, že nechtěl dramaturgicky vybočit ze stylu, takže tím nemohl zařadit nic z díla Richarda Wagnera, který je mu velmi blízký.

Jonase Kaufmanna doprovázel Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze s dirigentem Jochenem Riederem. Jako vždy v těchto akcích orchestr nejen doprovázel pěvce, ale účinkoval v samostatných vstupech. Hodnotit amplifikovaný, a tím ne zcela vyrovnaný zvuk, je nesnadné, lépe se bude hodnotit zvuk ze záznamu rozhlasové stanice Vltava. Volba ouvertury k Verdiho Liuse Miller (u nás premiérované až roku 1963 v Plzni), ale také obě symfonická intermezza z oper Thaïs (Jules Massenet) a Sedlák kavalír (Pietro Mascagni), vyzněla v tektonice skladeb velmi přesvědčivě. Ve večeru účinkovala mladá lyrická sopranistka Soo Yeon Kim, která se prezentovala klíčovou árií z Pucciniho Madam Butterfly a Dvořákovou Rusalkou, nejlépe jí ale pěvecky slušel jeden z přídavků, který jsem již výše zmiňoval (Pucciniho Lauretta).Vstupní večer byl mimořádně silně navštíven a jistě tak splnil očekávání pořadatelů. Z hlediska zmíněného problému ozvučení koncertu nemohu věrohodně vyjadřovat procenta hodnocení, což jsem výše vysvětlil. To jistě nic neubírá na velkém lesku koncertu a jeho hlavním protagonistovi.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2014
Zahajovací operní galakoncert
Dirigent: Jochen Rieder
Jonas Kaufmann (tenor)
Soo Yeon Kim (soprán)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
18. července 2014 Letní scéna P2 Český Krumlov

program:
Giuseppe Verdi:
– Předehra z opery Luisa Millerová

Giacomo Puccini:
– Recondita amonia (árie Cavaradossiho z 1. dějství opery Tosca)
– Intermezzo z opery Manon Lescaut
– Donna non vidi mai (árie Des Grieuxe z 1. dějství opery Manon Lescaut)
– Un bel di vedremo (árie Butterfly z 2. dějství opery Madame Butterfly)

Amilcare Ponchielli:
– Cielo e mar! (árie Enza Grimalda z 2. dějství opery La Gioconda)

Giuseppe Verdi:
– Předehra z opery Síla osudu
– La vita è un inferno all‘infelice…. O tu, che in seno agli angeli (árie Dona Alvara z 3. dějství opery Síla osudu)

=přestávka=

Camille Saint-Saëns:
– Bakchanálie z 3. dějství opery Samson a Dalila

Georges Bizet:
– La fleur que tu m‘avais jetée (květinová árie Dona José z 2. dějství opery Carmen)

Jules Massenet:
– Meditace, symfonické intermezzo z opery Thaïs
– Pourquoi me réveiller (árie Werthera z 3. dějství opery Werther)

Antonín Dvořák:
– Měsíčku na nebi hlubokém (árie Rusalky z 1. dějství opery Rusalka)

Pietro Mascagni:
– Intermezzo z opery Sedlák kavalír
– Mamma, quel vino è generoso (árie Turiddy z opery Sedlák kavalír)

přídavky:
– Giuseppe Verdi: La traviata (přípitková scéna)
– Giacomo Puccini: E lucevan le stelle (árie Cavaradossiho ze 3. dějství opery Tosca)
– Giacomo Puccini: Gianni Schicchi (romance Lauretty)
– Salvatore Caldiro: Catari
– Richard Tauber: Du bist die Welt für mich

www.festivalkrumlov.cz

Foto Libor Sváček