Sonáta pro violoncello a klavír L. 135 Clauda Debussyho, která vznikla v roce 1915, byla první ze série tří komorních děl v „čistém francouzském stylu“. Následovat bude Sonáta pro klavír a violoncello A dur Césara Francka z roku 1886, skladba byla původně určená pro housle a klavír. V transkripci pro violoncello se stala jednou z nejvýznamnějších komorních skladeb vůbec. Franckovu sonátu vystřídá Elegie pro violoncello a klavír op. 24 Gabriela Faurého z roku 1883. Na závěr zazní Sonáta pro violoncello a klavír, FP 134 Francise Poulenca. Její první náčrty vznikly na začátku druhé světové války, skladatel ji dokončil až v roce 1948. Věnoval ji violoncellistovi Pierrovi Fournierovi, s nímž ji společně uvedli v premiéře v roce 1949 v Salle Gaveau v Paříži.
Violoncellista Jonathan Swensen byl časopisem Musical America vyhlášen za hvězdu měsíce a Gramophone Magazine jej zařadil do žebříčku One to Watch. Jonathan Swensen je držitelem stipendia Avery Fisher Career Grant za rok 2022, vítězem Mezinárodní smyčcové soutěže ve Windsoru 2019, Chačaturjanovy Mezinárodní violoncellové soutěže 2018, laureátem Young Concert Artists Auditions 2018 a vítězem Naumburg International Cello Competition 2024.
Klavírista Filip Štrauch se dlouhodobě věnuje komorní hudbě. Je členem různých komorních souborů. V roce 2015 nahrál svoje první sólové album pro Supraphon. Nedávno, ve spolupráci s Jonathanem Swensenem, dokončil další CD s violoncellovými sonátami France Schuberta a Sergeje Rachmaninova. Od roku 2017 působí na Královské dánské hudební akademii.
