José Cura ve Státní opeře: Otello bez kompromisů

  1. 1
  2. 2

Od chvíle, kdy se v médiích objevila zpráva, že v pražské Státní opeře vystoupí v roli Verdiho Otella José Cura, se daly k nadcházející události postřehnout v podstatě dva druhy názorů. Tím prvním bylo upřímné nadšení, že se tenorista, který patří ke světové interpretační špičce, konečně představí na jevišti i v našem hlavním městě. Ve druhém pak zaznívala jistá potměšilost. Nedávno se Cura objevil při různých příležitostech v Olomouci či Českých Budějovicích, leckdo o něm po dvojí sérii představení Komediantů na točně v Českém Krumlově hovořil rovnou jako o sólistovi Jihočeského divadla. Jako na starého známého se na Curu pohlíželo i v samotné Státní opeře: tenorista absolvoval před lety se souborem turné po Japonsku s Verdiho Aidou, takže ze spolupráce s ním už měli členové orchestru, sboru i pěveckého ansámblu poměrně intenzivní zkušenost. Názor číslo dvě tedy ústil do konstatování, že pěvcovo pražské hostování je takřka samozřejmostí. José Cura, to není jen ozdoba Met, Wiener Staatsoper nebo Covent Garden, ale i divadel v Linci, Karlsruhe, Varšavě či Bratislavě, takže co se naší metropole týče – už bylo na čase…Jak velkým svátkem se tedy stalo pro Prahu (kde Cura už v letech 2002 a 2003 zpíval i dirigoval na koncertech v Obecním domě) jeho aktuální verdiovské angažmá? Pokud mohu posoudit, tak rozhodně výjimečným. José Cura představuje sám o sobě mezi pěveckou elitou jakýsi solitér – není závislý na vlivných managementech ani nahrávacích společnostech. To ho na jednu stranu o řadu příležitostí připravuje, ale na druhou mu dává naprostou volnost v jeho uměleckých plánech. Činorodý zpěvák, dirigent, režisér či fotograf v jedné osobě si nepochybně může mezi nabídkami z celého světa stále vybírat. A jak vidno, řídí se spíše zajímavostí dané nabídky než věhlasem místa, z něhož přišla. Jistě, právě „solitér“ Curova typu je pro vedení Národního divadla v současnosti patrně dosažitelnější celebritou, než jsou ty, které zastupují špičkové agentury, ale přesto se jedná o událost, která má k nějaké samozřejmosti značně daleko.

Sama pěvcova ochota ztvárnit ve Státní opeře konkrétně Otella je hodná zvýšené pozornosti. Upřímně řečeno: od časů Plácida Dominga si tuto stěžejní Verdiho úlohu pro sebe nikdo nepřivlastnil v celosvětovém měřítku do té míry jako právě José Cura. Senzaci způsobil už jeho debut v roli v roce 1997 v Turíně – s Barbarou Frittoli, Ruggerem Raimondim po boku a Berlínskými filharmoniky s Claudiem Abbadem v čele ostatně nebylo divu. Jako Otello si následně Cura vydobyl na mnoha jevištích respekt, který ho provází až dodnes. Zkuste si odpovědět sami, kdo mezi současnými tenorovými hvězdami aspiruje na to, aby dnes dvaapadesátiletého Argentince z jeho trůnu „Benátského lva“ sesadil. Při vší úctě k respektuhodným výkonům Aleksandrse Antonenka či Johana Bothy se obávám, že si na dalšího Otella bez kompromisů budeme muset ještě nějaký čas počkat.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Otello (SOP/ND Praha)

[Celkem: 6    Průměr: 3.7/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na