Josef Špaček a Tomáš Jamník představí Janáčka v intimním prostředí Anežského kláštera

„O úpravu Janáčkova kvartetu pro dva nástroje jsme požádali našeho kamaráda Jiřího Kabáta, který i v tomto obsazení parádně vystihl všechny odstíny skladby. Po technické stránce se jedná o jedno z nejnáročnějších děl, některé prvky se zdály zprvu neproveditelné; je to na samotné hraně možností, a to nás ohromně baví,“ uvádějí Josef Špaček a Tomáš Jamník.

Svůj první kvartet napsal Leoš Janáček na objednávku Českého kvarteta. Původ hudebního materiálu však měl v klavírním triu, které dokončil kolem roku 1909, ale po premiéře bylo zničeno. Do jaké míry byl materiál tohoto tria přenesen do kvartetu a do jaké míry inovován, nelze přesně určit. Obě skladby však čerpaly inspiraci z novely Lva Nikolajeviče Tolstého Kreutzerova sonáta s příběhem o ztroskotaném manželství, vášni a nevěře – vrcholícím vraždou hrdinky žárlivým manželem – na pozadí slavné Beethovenovy houslové sonáty. Janáček se nesnaží sledovat děj doslovně. Prvky vyhrocených a konfliktních emocí jsou přítomny ve všech čtyřech částech – každá z nich tvoří mozaikovitou součást celku, který je sjednocen řadou motivů, jež mají v průběhu díla cyklickou funkci. Poprvé bylo toto mimořádné dílo provedeno 14. října 1924. Na koncertě FOK, který se koná téměř přesně 100 let po premiéře, zazní toto dílo v úpravě pro housle a violoncello.

Koncert se koná ve spolupráci s Národní galerií Praha, která poskytuje návštěvníkům koncertu slevu 50 % na expozici nebo výstavu, v níž je umístěno dílo, které je předmětem přednášky v úvodu koncertu.

Slovo dramaturga Martina Rudovského: Naše putování světem, hledání životního štěstí, upevňování mezilidských vztahů, objevování krás i prožívání těžkostí. To vše se dá jednoduše shrnout do jednoho slova. Cesty. A jsou to právě cesty, které se staly leitmotivem úžasného alba houslisty Josefa Špačka a violoncellisty Tomáše Jamníka. Tento večer v Anežském klášteře s námi budou sdílet hudbu Leoše Janáčka, Arthura Honeggera a Bohuslava Martinů. Autorů, jejichž životní cesty byly spletité a často přetěžké. I přesto nebo snad právě proto byli schopni zkomponovat nádherné instrumentální dialogy protkané záchrannou sítí optimismu a naděje v lepší zítřek. Jejich emotivní výpověď je připomínkou toho, jak silnou roli v našem životě může hrát hudba a umění jako takové.