Juan Diego Flórez je v Praze

redakce, 06.12.2012 0:01

Už jen hodiny zbývají do začátku nejnovějšího pražského recitálu peruánské tenorové hvězdy, devětatřicetiletého Juana Diega Flóreze. Poprvé jej Rudolfinum zažilo předloni při Pražském jaru, loni zase triumfoval v Bratislavě. Rodák z peruánské Limy se svého prvního velkého uměleckého úspěchu, který byl zároveň i jeho profesionálním debutem, dočkal jako třiadvacetiletý na Rossiniho operním festivalu v Pesaru roku 1996. Dnes už legendární záskok tehdy neznámého mladíka za renomovaného Bruce Forda v úloze Corradina v Rossiniho opeře Matilde de Shabran způsobil doslova senzaci a pro začínajícího tenoristu znamenal počátek strmého kariérního vzestupu. Využili jsme přítomnosti Juana Diega Flóreze v Praze ke krátkému rozhovoru.
Váhal jste v roce 1996 v Pesaru dlouho nad tím, zda máte jít zpívat za Bruce Forda?

Ne, byl jsem tehdy tak mladý …

Které divadlo patří k vašim nejoblíbenějším? Je to snad Teatro Rossini v Pesaru?

Je strašně moc divadel, ve kterých rád vystupuji. Pesaro je určitě jedním z nich, ale je to také Vídeň, Barcelona a Met.

Kterou za svých rolí máte nejraději?

Nemám nějakou zvlášť oblíbenou roli. Mám ale rád hodně takových, které jsou veselé – jako Lazebník, ale i takové, jako je třeba Orfeus, to zase kvůli muzice.

A která z vašich rolí je podle vás nejtěžší?

Zazpívat dobře jakoukoliv roli je obtížné. Například v Zelmíře je těžká tenorová role.

Míváte trému?

Ne nemám. Jedině pokud nejsem zdravý, bývám nesvůj.

Jakým směrem chcete dál postupovat při rozšiřování repertoáru?

Takovým směrem, jakým se bude vyvíjet můj hlas. A vždycky budu hledět na to, abych z hudby zpíval to nejlepší.

Máte raději tradiční inscenace nebo moderní režie?

Raději mluvím o dobrých režiích. Když je režisér inteligentní, odvede dobrou práci i v moderní režii.

Dostal jste už řadu ocenění. Kterého si vážíte nejvíc?

Toho posledního – Ambassador UNESCO, protože jsem jej dostal za práci pro Peru, v rámci projektu Sinfonia por el Peru, který podporuje tvorbu pro děti a mládež orchestrů a pěveckých sborů v Peru.

Je pro vás obtížnější zpívat v představení nebo na koncertě?

To je absolutně rozdílné. Na koncertním pódiu jste sám a musíte sám vystavět repertoár tak, aby byl přesvědčivý.

Jaké největší přání v životě máte?

Být dobrým tátou…

Děkujeme za vaše odpovědi a přejeme příjemný pobyt v Praze a hodně úspěchů!