Inspiraci pro svoji Koncertantní symfonii pro housle, violu a orchestr Es dur našel Mozart během pobytu v Paříži, kde tento žánr objevil a natolik se mu zalíbil, že napsal koncertantní symfonii pro čtyři dechové nástroje. Nicméně toto dílo nebylo v Paříži provedeno. Jakmile se roku 1779 vrátil do Salcburku, zkomponoval Koncertantní symfonii pro housle a violu Es dur, kde se naplno projevuje jeho hudební invence a zralost.
Vstup do první věty začal orchestr lehce ve svěžím tempu výraznými sforzaty a následným subito pianem. Sólové nástroje nastoupily unisono, nejprve hrály společně s tutti nástroji, poté se jejich melodická linka osamostatnila a tím vystoupily do popředí. Oba interpreti hráli velmi kultivovaným zvukem, hudební fráze vyzpívávali a výstup působil energicky s notnou dávkou elegance. Zajímavé bylo také sledovat práci se sólovými hlasy – nejprve zazněly rychlé pasáže za sebou, poté nastoupila mezihra sólových houslí, do které se Julian Rachlin ponořil. Další rychlé pasáže byly zkomponovány v unisonu, což je náročné především na souhru. Třpytivé tóny houslí společně se sametovým zvukem violy tvořily libozvučnou kombinaci a své velké nasazení přenesly na orchestr, který v mezihře zaburácel. Sólisté se těšili ze svého výstupu, nicméně jim na některých místech chyběla ve zvuku určitá vřelost a emoce. Náznak vřelosti mohl však divák zaznamenat ve druhé větě, kdy sólové housle hrály v pianissimu a tóny tak přešly do jiného témbru. Následovala třetí věta, která se nesla v duchu technické dokonalosti a uzavřela tak celou Koncertantní symfonii.
Symfonie č. 8 h moll „Nedokončená“ Franze Schuberta vznikla v roce 1822. Vzhledem k nálezu skicy Scherza měla být pravděpodobně třívětá. Její premiéra se konala až v roce 1865 (po skladatelově skonu) a i tomuto koncertu dodala kýžený romantický nádech. Zvuk violoncell a kontrabasů zahalil sál do tajemna, do kterého ševelily housle a sólový klarinet společně s hobojem přednášely kouzelnou melodii. Orchestr reagoval pohotově na každé dirigentovo gesto, dynamika byla v průběhu skladby plastická. Celkově byly sekce orchestru velmi dobře sehrané a využívaly široké palety barev zvuku.
Ve finále koncertu zazněla efektní Mozartova Symfonie č. 41 C dur „Jupiter“, kde zvuk nabýval plnosti, hudební fráze byly jasně artikulované a diminuenda dech beroucí. Julian Rachlin je jako dirigent velmi precizní a během představení byla tato skutečnost znát. Tempa prvních tří vět byla standardní, nicméně tempo poslední věty bylo vyhnané až do úplného tempového limitu a diváky tento vítězoslavný konec velice nadchl. Ozval se dlouhý bouřlivý potlesk a diváci se v dobré náladě rozešli do mrazivé zimní noci.
Mozart. Schubert
9. ledna 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň
Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr Es dur KV 364/320d
Franz Schubert: Symfonie č. 8 h moll D 759 „Nedokončená“
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 41 C dur KV 551 „Jupiter“
Účinkující:
Julian Rachlin – housle, dirigent
Sarah McElravy – viola
PKF – Prague Philharmonia
