K Beethovenovi se dobře střílí

Hudba k počítačovým hrám a videohrám už dnes dohnala filmovou hudbu. Jak se chová k hudbě minulosti?
(Die Presse – 19. 4. 2015 – Anne-Catherine Simon)

Agentka Jill Valentine se vyzná ve střelných zbraních, výbušninách a umí páčit zámky, a také dobře hraje na klavír. V děsivé vile výrobce biologických zbraní Oswella E. Spencera se jí to hodí. Jedině když mu zahraje jeho oblíbenou Měsíční sonátu, dostane se do krypty, v níž je zazděný nebohý architekt.Hudbu nemiluje jen Spencer v japonské videohře Resident Evil, také v mnoha hollywoodských filmech je dost hudbymilovných psychopatů, hlavně mezi nacisty. Snad proto je hudba od Beethovena po Wagnera (ta přece ilustrovala nacistické filmové týdeníky) tak častým doprovodem thrillerů – k favoritům patří Jízda valkýr, viz například Apocalypse Now Francise Forda Coppoly. Brutální hrdina filmu A Clockwork Orange Stanleye Kubricka je zblázněný do Beethovena, násilí udává takt také Carl Orff, třeba v Natural Born Killers Olivera Stonea. Děsivé scény často doprovází i Bachova Toccata d moll, už roku 1931 v Dr. Jekyll and Mr. Hyde, a v naší době například v Sunset Boulevard nebo v The Meaning of Life Monty Pythonů.

Filmovou hudbu dvacátého století formovali evropští emigranti, hluboce zakořenění v klasické hudbě. Jejich vliv přešel z filmové hudby k počítačovým hrám a videohrám, a tradice žije nepřerušeně dál – prozrazuje to už výběr. Když vraždí za zvuků Měsíční sonáty jakási žížala v kosmickém obleku v Earthworm Jim 2, je to ironická výjimka. V traileru Velvet Assassin zní tato skladba, použitá v nesčetných filmech, k pochodu wehrmachtu a vyřvávání „vůdce“. Hrdinové dnes už staré akční hry Battlezone zabíjeli v rytmu Čajkovského předehry 1812, stejně jako vzbouřenec ve filmu V for vendeta.

Adagio pro smyčce Samuela Barbera se neozývá jen ve chvílích, kdy se ve filmu předvádí nesmyslné umírání vojáků (Platoon Olivera Stonea), ve hře Homeworld se z něj stane mystický zvuk kosmu.

Nepoužívá se však jen hotová hudba. Řada proslulých skladatelů filmové hudby dnes píše pro výrobce videoher přímo, například Hans Zimmer, který se tak výrazně podílel na hollywoodském action-sound (Rain Man, The Lion King, Gladiator, Sherlock Holmes aj.) je spoluautorem hudby k „ego-shooteru“ Call of Duty: Modern Warfare. Náladu udává hned na začátku zádumčivě znějící violoncello a ustrašeně chvějivý hlas houslí a pak přijdou dechy s epickým tématem hrdiny; vynikající blockbuster-sound. Roku 2011 ho zařadil Royal Symphony Orchestra do svého alba Greatest Video Game Music. Nedá se přeslechnout, že tato hudba už je na úrovni hudby k filmům. Stále víc filmových sekvencí ve hrách umožňuje tvorbu prokomponovaných úseků. S rozvojem vizuální techniky stoupají také nároky na doprovodnou hudební atmosféru. Interaktivní charakter her sice přináší určité problémy (hráči nejsou ve stejnou dobu na stejném místě a nechovají se všichni stejně), avšak technika řešení stále vylepšuje. A protože hráči netráví u hry jen dvě hodiny jako v kině, nýbrž hrají mnohem déle a noří se přitom po delší dobu do virtuálního světa emocí, vryje se jim hudba víc do paměti.

Tělesa s filmovými zkušenostmi jako London Symphony Orchestra nebo Royal Symphony Orchestra nahrávají už dávno v Abbey Road hudbu ke hrám. A stoupenci klasické hudby ji vyhledávájí stále častěji, jak ukazuje přednedávnem publikovaný žebříček „Hall of Fame“ britské stanice Radiosender Classic, která ročně vyhlašuje nejoblíbenější „klasické“ hudební skladby na základě hlasování posluchačů. Mezi první dvacítkou byly tentokrát tři skladby videoher, resp. počítačových her, také monumentální soundtrack k sérii The Elder Scrolls Jeremyho Soulea, jenž jako své „učitele“ s oblibou uvádí Debussyho, Wagnera a Mozarta.

Umělecky zajímavější je pekelná hudba Garryho Schymana v Dante’s Inferno. Virtuózně si pohrává se stylem avantgardistů 20. století à la Penderecki, a strach a hrůzu tak proměňuje v hudbu. V chmurném thrilleru BioShock vzdává čest filmovému skladateli Bernardu Hermannovi, autorovi hudby k Hitchcockovým filmům Psycho nebo North by Northwest. Šílený skladatel Sander Cohen nutí v Bio-Shock vyděšeného klavíristu, aby hrál jakési rachmaninovské scherzo. Když ubohý pianista na jeho „Allegro! Allegro! Presto!“ uspokojivě nereaguje, vyhodí jednoduše klavír i s klavíristou do vzduchu.

Je to vlastně citát, také ve filmu Hangover Square Johna Brahma z roku 1945 jde o střet skladatele a psychopata, který v závěru hraje svůj vlastní klavírní koncert (Concerto Macabre Bernarda Hermanna), zatímco kolem něj všechno stravuje požár.

V oboru kompozice pro hry dominují skladatelé USA a za nimi se řadí Japonci, kteří mají zvláštní zálibu v klasické evropské hudbě, a navíc už v raných dobách zvukově primitivních her obsadili mnoho chráněných značek. V puzzle hře Echochrome vzniká haydnovský, avšak nově zkomponovaný smyčcový kvartet. V Eternal Sonata dokonce vystupuje Fryderyk Chopin – nebo vlastně odstupuje, neboť umírá, zatímco v jeho hlavě probíhá hra. Chopina doprovází přítelkyně Polka, setkává se s několika Andantiny, kteří pod vedením mladého buřiče Jazza bojují proti tyranii hraběte Valčíka. Hráči nacházejí v krajině fragmenty Chopinových skladeb a spolu je pak dávají dohromady.

První místo v „Hall od Fame“ obsadil soundtrack k sérii Final Fantasy od Nobuo Usmatsu. Znějí zde romantikové Brahms a Schumann, ale také Orff. Wagnerovu techniku leitmotivů využil už Erich Wolfgang Korngold a v Lord of the Ring žije tradice dál, avšak tak výrazně jako ve Final Fantasy a podobných hrách ještě využita nebyla; každá postava nebo skupina má vlastní motiv.

Hudba k Final Fantasy je tak oblíbená, že London Symphony Orchestra pořádá po celém světě koncerty pod názvem Final Symphony. A dochází ke kuriózním setkáním, když v publiku sedí vedle sebe večerní róby a ležérní trička majitelů nintendo konzolí.

Ani v Německu nejsou koncerty s hudbou počítačových her výjimkou, v Mnichově například provedl v těchto dnech devadesátičlenný orchestr program z další, už legendární japonské hry The Legend of Zelda. Nesčetní fanoušci si na YouTube přehrávají přístupné melodie Kojiho Kondo, který napsal hudbu také ke hře Super Mario. A k některým skladbám už se dají koupit i noty.

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv