K České filharmonii se vrací fenomenální klavírista Behzod Abduraimov

„Po svém odchodu z Ruska Sergej Rachmaninov napsal už jen šest skladeb. Aby zajistil rodinu, musel totiž místo komponování daleko více koncertovat. Navíc jeho Čtvrtý klavírní koncert, první opus napsaný v exilu, nedosáhl očekávaného úspěchu. Štěstí ho potkalo až poté, co se s rodinou usadil na břehu Lucernského jezera ve Švýcarsku, kde takřka jedním dechem vytvořil Rapsodii na Paganiniho téma,“ vysvětluje Behzod Abduraimov. „Rapsodie patří k mým nejoblíbenějším skladbám, protože obsahuje nepřeberné bohatství kompoziční a nástrojové techniky a zároveň úchvatný hudební program. Rychle se na ní pozná nejen to, jestli umíte hrát na klavír, ale především jaký jste muzikant,“ shrnuje Abduraimov, který v roce 2020 nahrál Rapsodii s Lucernským symfonickým orchestrem pro vydavatelství Sony Classical.

Česká filharmonie poprvé provedla Rapsodii na Paganiniho téma v roce 1953, devatenáct let po dokončení a deset let po Rachmaninově smrti, kdy také vznikla nahrávka pro Supraphon. Orchestr se ke skladbě znovu vrátil v letech 1975, 1981, 2006, 2015 a 2016. Rapsodie zazněla na celkem 21 koncertech, z toho devětkrát v Praze. Čtrnáct z nich řídil Jiří Bělohlávek, přičemž ke klavíru pod jeho taktovkou usedli Lang Lang, Alexander Melnikov, Kirill Gerstein a Khatia Buniatishvili.

Nynější sólista Behzod Abdurainov, narozený v roce 1990 v Taškentu, je oceňován pro svou nesmírně hlubokou muzikálnost, kterou kombinuje s fenomenální technikou a dechberoucí citovostí. Vystupuje s renomovanými orchestry po celém světě a s vynikajícími dirigenty, jako jsou Vasilij Petrenko, Lorenzo Viotti, James Gaffigan, Jakub Hrůša či Gustavo Dudamel.

S Českou filharmonií se Behzod Abduraimov poprvé setkal už v roce 2014. Po koncertech ve Veroně, Meranu a Bratislavě zahájil pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta a hudebního ředitele Jiřího Bělohlávka 119. sezonu České filharmonie, a to Třetím klavírním koncertem Sergeje Prokofjeva, tedy stejnou skladbou, s níž o pět let dříve zvítězil v Londýnské klavírní soutěži, jež stála na počátku jeho mezinárodní kariéry. K prvnímu českému orchestru se vrátil hned dvakrát v roce 2016. V dubnu v rámci jubilejní 120. sezony zahrál za řízení Jakuba Hrůši slavný První klavírní koncert Petra Iljiče Čajkovského a v říjnu, na začátku 121. sezony, opět s Jiřím Bělohlávkem Třetí klavírní koncert Sergeje Rachmaninova.

Druhou skladbou říjnových koncertů je Jedenáctá symfonie Dmitrije Šostakoviče, která byla inspirována ruskou revolucí roku 1905, respektive „krvavou nedělí“, která stála na jejím počátku. Její premiéra se uskutečnila 30. října 1957 v Moskvě, dirigentem byl Natal Rachlin. Skladba vyvolala zcela protichůdné reakce. Straničtí představitelé ji zařadili mezi příkladná díla socialistického realismu a vyznamenali skladatele Leninovou cenou, v kruzích, které již začaly setřásat demagogická pouta, a také některými západními kritiky však byla považována za oficiální úlitbu a umělecky spíše za filmovou hudbu. Dnes je symfonie vnímána v duchu, jaký Šostakovič sám naznačil, tedy jako projev podivně se otáčejícího kola osudu, které mnohé momenty vývoje vrací do výchozího bodu, z něhož se lidstvo pokaždé znovu vydává hledat oprávnění své existence.

Česká premiéra Šostakovičovy Jedenácté symfonie se konala na Pražském jaru už 21. května 1958, kdy Českou filharmonii ve Smetanově síni Obecního domu řídil Karel Šejna. Tentýž rok zazněla pod taktovkou Ladislava Slováka ještě dvakrát ve Dvořákově síni Rudolfina, kde ji znovu provedl až v roce 2010 Eliahu Inbal, který byl krátce v letech 2009 až 2011, tedy těsně před slavným návratem Jiřího Bělohlávka, šéfdirigentem České filharmonie. Současný šéfdirigent a hudební ředitel Semjon Byčkov ji poprvé se svým orchestrem zahraje tento týden.