Kabaret Pot a Lesk zahájil provoz šapitó Azyl78

Nazvete-li přestavení Kabaret, chystáte si půdu na to, že pod titul schováte v podstatě cokoliv. Divadelní kabaret, jakožto přehlídka výstupů, unese hodně, ale přeci jen, má to své hranice. I kabaretní večer by měl mít dramaturgii a představit čísla, která jsou výjimečná jedno vedle druhého. Pot a Lesk je přehlídkou spíše běžného standardu, který se Rosťa Novák, principál Cirku La Putyka, snaží překrýt emocemi a velkými slovy. Kabaret Pot a Lesk je trochu více marketingovým nástrojem než uměním.

Úvod kabaretu se nese v duchu odkazu k prehistorickým rituálům. Na scéně se objevuje houslistka a nejprve jeden tanečník. Postupně přibývají další umělci a hemží se v prostoru, jehož scénografii tvoří hromádky kamínků a shluk čehosi, co by snad mohlo být ohniště. V zadním plánu je pomalu odkrývána kapela, tanečník bere do ruky kámen a pokračuje v hemžení po aréně. Ve středním plánu prochází nevýrazná artistka na slacklině. Je to opravdu takový malý Cirque du Soleil, jenže famózní výkony neprobíhají jen tak mimochodem, jak jsme zvyklí, ale zatím spíše neprobíhají. Situaci trochu vylepší pánské duo na čínské tyči. Svaly hrají, živá hudba sahá k dramatičtějším tónům, ale ani známý prvek, kdy se artista v horní části tyče drží pouze rukama a tělo vyrovná na bok rovnoběžně s podlahou, není tak zcela dotažené. Provazochodkyně v pozadí stále chodí sem a tam a tanečníci zatím rozvíří hromádky kamínků po celém jevišti. Po pár minutách celý mumraj končí a publikum málem zboří stan. Na jevišti se objevují Rosťa Novák s Jiřím Kohoutem a ujímají se slova. Davy šílí.

„Zatleskejte si, že jste tady.“
Konferenciéři mluví a na jevišti probíhá úklid. Demontáž čínské tyče nepřekáží tolik jako nekonečné zametání kamínků. Stand-up výstup je velmi emotivní, v dané situaci to ani nejde jinak, humor ale lehce pokulhává. „Je to osobní, tak to nikomu neříkejte,“ je největší kalibr, který dvojice vytahuje. Jinak jsou slova dojemná a dávají divákům pocit výjimečnosti.

Následuje celkem povedený komický výstup s teeterboardem, aby byl vystřídám výstupem seriózním, artistickým, výstupem, který byl uváděn jako první highlight večera. Bratrské duo na „houpačce“ odvádí slušnou bezchybnou práci, létá vzduchem, točí se, ale velké vzrušení nepřichází.

Akrobaty na teeterboardu pravidelně střídá snaživý žonglér. Stejně jako létající bratři předvádí solidní, avšak ničím šokující výkon.

„Nekoukejte na nás, koukejte do telefonů.“
A znovu nastává propagační okénko. Rosťa Novák vypočítává, na co všechno se na jejich letní scéně můžeme těšit a už zve na jeviště dva „influencery“, kteří nabádají diváky k zapnutí „instáče“. Většina lidí opravdu nelení, vytahuje telefony a míří na instagramový profil Cirku La Putyka. Poslušný divák už tedy zase kouká na display. Jako bychom se od té kultury online nemohli oprostit.

Následující minuty jsou rozpačité. Dva kluci s telefony namířenými na sebe pobíhají po šapitó, aby vytvořili mentální prostor pro uvedení komerční přestávky. Na sérii pláten se odehrává něco jako reportáž o začátku pandemie a celé to vrcholí reklamním blokem, jenž pečlivě ukazuje vše, co Cirk La Putyka zrealizoval během lockdownu. Večer, jako je tento, by mohl být velkou oslavou umění, ale je to z velké části oslava propagace.

Po padesáti minutách se konečně dostavuje zatajení dechu. Na velké trampolíně na jeviště „přijíždí“ skákač. Jeho výkon, ač ničím převratný, vyzařuje tolik kýženou poetiku, lehkost a hravost. Jeho pobyt na scéně je možná až příliš krátký. Místo něj už sledujeme pár na cyr wheelech. Laťka trochu padá a hlavně, nelze se ubránit vlezlé otázce, proč si jenom artistka vzala do světlých tenisek, sladěných s lesklým kostýmem, černé kotníkové ponožky? Jak je člověk jednou zahlédne, už se od nich nemůže odtrhnout.

„Potřebujeme jeviště a vás, diváky.“
Přestavbu opětovně doprovází principál a pečlivý přehled aktivit jeho souboru v dobách kultury v karanténě. Hlediště šumí očekáváním, protože se chystá něco jistě fascinujícího, když jsou tentokrát teeterboardy dva a žíněnky tak vysoké. Cirk La Putyka ukazuje svoje nejbrilantnější dovednosti, koneckonců, Rosťa Novák se nejednou nechal slyšet, že teeterboard je nejtěžší cirkusové náčiní. V celé té show je ale jakási disproporce, jako by byly žíněnky větší než zážitek diváků.

Atmosféra napovídá, že se večer chýlí k závěru. Je tak potřeba vyčerpat ještě poslední zaručený recept na úspěch – interakci s publikem. V hledáčku konferenciérů jsou osoby do 165 centimetrů a 65 kilo. Hlásí se zejména děti. Nakonec jsou přeci jen dvě dámy vybrané a přichází na jeviště. Na obou stranách scény sjíždí zavěšená židlička, dámy jsou opatřeny bezpečnostním pásem, usazeny na židličku a za doprovodu ohraných vtipů o nezaklapnuté karabině jsou sedíce vytahovány několik metrů nad zem. Kabaret vrcholí.

Poslední číslo je celkem rozsáhlá ukázka z připravovaného představení Cesty. Znovu tedy trochu upoutávka, tentokrát ale dobrá. Ve vzdušné akrobacii se vznáší průběžně až 8 akrobatek a tak 4 z nich předvádí opravdu špičkové výkony. Zavěšena na trapézovém kruhu drží jedna artistka druhou, stále se něco děje, divák poprvé zažívá příjemný stres z toho, že nestíhá sledovat vše. Zejména artisticky útlounká blondýnka v centru scény, která střídá trapézový kruh se dvěma zavěšenými strapsy (popruhy zakončenými okem), působí, že by mohla být hvězdou mezinárodní úrovně. Představení Cesty by mohlo být novocirkusovým zážitkem na evropské úrovni.

„A my pokračujeme dál.“
Moment. Než půjdeme dál. Ptáte se, co bylo s dámami na židličkách? Nebo jste na ně spíše zapomněli? Zapomněli na ně asi všichni, protože se s nimi dělo naprosté a omračující nic. Během klaněčky je prostě jen spustili dolů a v tichosti nechali odejít. Dámy si to však ze své perspektivy jistě užily.

„K cirkusu patří risk.“
Co je možné nejvíce vyzdvihnout, je živá hudba a její propojení s děním na scéně. Muzikanti byli schopni velmi pečlivě sledovat artisty a v jejich výkonu je podpořit. Živá kapela na jevišti celý dojem zásadně pozdvihla a dodala skvělou šťávu.

Výkony jednotlivých aktérů by nebyly vůbec špatné, kdyby se jim dostalo pečlivějšího režijního a dramaturgického vedení. Doba pandemie je pro umělce velmi složitá a na propracovanost scénáře Kabaretu Pot a Lesk tak jistě nebylo dostatek klidu. Nejvíc rušivá je ale všudypřítomná rekapitulace toho, co všechno soubor Cirk La Putyka pro lidi během pandemie udělal a na co všechno si mají příště koupit vstupenku. Soubor Rosti Nováka tentokrát příliš neriskuje, nýbrž spíš dokazuje, že je vážně dobrý producent.

Série uvedení Kabaret Pot a Lesk, představení speciálně připraveného na slavnostní otevírání, skončila sobotní reprízou. Věřme, že už nebude dalších lockdownů a divadlo bude normálně hrát. Pak se budeme moci těšit na klasický repertoár a třeba i novou premiéru představení Cesty, které slibuje pěknou podívanou.

Kabaret Pot a Lesk
Režie: Rostislav Novák, ml.
Dramaturgie: Jana Stárková
Kostýmy: Kristina Záveská, Simona Drábová
Zvuk: Jan Středa
Živá hudba: Jan Balcar, Andrej Rády, Veronika Linhartová, Adam Novotný, Matouš Holienčin
Účinkující: Mirek Kosík, Bára Halčáková, Šárka Říhová; Jiří Kohout, Dan Komarov, Jiří Weissmann, Michakĺ Boltnar, Šárka Bočková, Saša Volný, Filip Zahradnický, Adéla Míšková, Naim Ashab, Adam Joura, Jana Smolíková, Helena Nováčková; Pavlína Podzimková, Viktorie Georgievová, Filip Mašek, Tomáš Brt, Katrin Cvinerová; Nancy a Dimitri Stauberti, David a Richard Wolf
Psáno z představení 28. května 2021.