Již dramaturgie koncertu podle programu zaujala. Umělec totiž jako první číslo programu zvolil drobnější Introitus z pera Franze Liszta, který je tvořen jediným dynamickým obloukem od úvodního pianissima k závěrečnému fortissimu nástroje. V této skladbě, stejně jako v následujících, prokázal interpret vytříbený vkus ve volbě registrací, když skutečně hledal a nacházel barvy charakteristické a zcela se vyhýbal jakékoliv šablonovitosti.
Druhou skladbou byla Toccata a fuga F dur BWV 540 Johanna Sebastiana Bacha. Zajímavým způsobem zde pojal registraci. Toccata je tvořena v podstatě homogenním proudem hudby od začátku do konce, avšak interpret první třetinu toccaty, ve němž se střídá pohyb v manuálech nad prodlevou v pedálu a pohyblivá pedálová sóla přednesl v plénu spíše zdrženlivém a na zvuku přidal až v místech, kde je téma toccaty dále rozpracováno. Vzhledem k enormnímu rozsahu této Toccaty hodnotím tento přístup jako velmi zdařilý a ku prospěchu. Fugu navázal bezprostředně na toccatu a zvolil pro ni barevnější registraci, obzvláště u druhého tématu. Celkově bylo Kaposiho pojetí tohoto Bachova díla virtuózní a mladistvé. Snad jen vzhledem k druhu nástroje a prostoru baziliky – a ve prospěch srozumitelnosti – by bylo vhodnější volit tempo přeci jen o vlas mírnější. I přes tuto drobnou výhradu však vyznění bylo přesvědčivé a není pochyb o umělcových vysokých kvalitách.
Následovaly dvě skladby maďarských autorů pozdního romantismu, s nimiž se český posluchač sotva kdy může setkat. Právě při takových koncertech můžeme docenit význam svatojakubského festivalu, který přímo ze své podstaty přivádí do Prahy věci nové a neslyšené. První z této dvojice byla skladba Plující mraky, jejímž autorem je Dezsö Antalffy-Zsiross. Skladba sama je nesmírně půvabná – jedná se charakteristický obraz plný barev již v samotné hudební sazbě, typický pro období pozdního romantismu a rané moderny. Jak jsem zmínil v úvodu, umělec registroval opravdu s vytříbeným citem a vkusem. V tomto smyslu byly právě Plující mraky vrcholem koncertu a skutečnou hostinou, pokud jde o barevnost a zvukové bohatství. Dalším autorem na programu byl Lajos Schmidthauer, rodák ze slovenského Komárna, a jeho Scherzo. Bylo zřetelné, že skladba je interpretovi blízká a provedl ji v padnoucím, žertovném duchu. I zde byla registrace vybrána mimořádně trefně.
Poté přišly na řadu dvě improvizace, které svým rozsahem pokryly téměř polovinu celého programu. První z nich byla barokní partita, za jejíž téma dostal umělec známý staročeský nápěv Jezu Kriste, štědrý kněže. Téma v tříčtvrťovém taktu obohatil již od počátku přidáním echa na jiném manuálu. Vytvořil řadu zajímavých variací, v nichž suverénně předvedl všechny sazby obvyklé pro tuto formu – posluchači tak slyšeli triové věty, zdobený chorál i formy imitační.
Druhá improvizace byla zadána jako improvizace v symfonickém slohu a jejím tématem byla rovněž píseň. Tentokrát však šlo o píseň soudobou, Plamen naděje v nás oživ, jež je hymnou Jubilejního roku, který v tomto roce katolická církev slaví. Umělec téma rozpracoval v pozdně romantickém duchu. Velmi poutavá a v jistém smyslu osvěžující byla skutečnost, že interpret studoval v Německu a jak prozradil, je nadšeným interpretem díla Maxe Regera. A tak i jazyk, kterým promlouval prozrazoval jeho hlubokou erudici právě hudbě romantismu německého. Ani v této improvizaci se nezdráhal rozvíjet téma i v náročných imitačních pasážích a v jásavém závěru uzavřel i celý koncert.
Přídavek, kterým nakonec ještě publikum odměnil, byl rovněž improvizací. Po zcela seriózním výkonu vysoké umělecké úrovně poněkud odlehčil, když zaimprovizoval asi tak, jako může improvizovat maďarský varhaník, který s radostí přijel do Prahy – tématy mu totiž byla Vltava Bedřicha Smetany a 5. Uherský tanec Johannese Brahmse.
Brúnó Kaposi předvedl pražskému obecenstvu vynikající výkon a připravil mu nezapomenutelný umělecký zážitek. Vedle toho, že je hráčem skutečně vysoké technické úrovně je také obdařen muzikalitou, invencí a schopností zřetelně vyjádřit svůj umělecký názor. Připočtěme k tomu jeho registrační umění a cit pro barevnost a je nepochybné, že před ním leží kariéra žádaného koncertního umělce.
Dar improvizace: Hommage à Elisabeth Roloff
18. září 2025, 19:00 hodin
bazilika sv. Jakuba v Praze
Program:
Franz Liszt: Introitus
Johann Sebastian Bach: Toccata a fuga F dur BWV 540
Deszö Antalffy-Zsiross: Plující mraky
Lajos Schmidthauer: Scherzo
Improvizace barokní partity na téma české duchovní písně
Improvizace na téma jubilejního roku v symfonickém slohu
Brúnó Kaposi – varhany
