Karol Mossakowski ukázal svou suverénní techniku a virtuózní samozřejmost

Právě první větou z Widorovy 6. symfonie celý koncert zahájil. Skladbu předvedl Mossakowski zcela brilantně a se samozřejmostí, která ukázala jeho mimořádnou technickou i muzikální úroveň.

Svěže a neotřele zněla suita Pelléas a Mélisanda ze scénické hudby (ke stejnojmenné hře Maurice Maeterlincka), jejímž autorem je Gabriel Fauré. Autorem varhanní úpravy je francouzský varhaník Louis Robilliard, který maximálně využil zvukové možnosti svého nástroje, takže tato transkripce není o nic méně zajímavá než původní orchestrální verze. Samozřejmě je to za cenu vysokých nároků, které dílo na varhaníka klade. Publikum tak mohlo na promítacím plátně obdivovat pasáže vyžadující hru jednou rukou na dvou manuálech či náročné souzvuky v pedálu. S výjimkou vypjaté poslední části, Smrti Mélisandy, držel Mossakowski suitu v celkově jemném zvuku. Promyšlenou, často skutečně rafinovanou registrací ovšem v rámci toho dokázal z nástroje vytěžit množství zajímavých barev a kontrastů.

Následujícím číslem programu bylo Přijímání z Messiaenovy Svatodušní mše. Jak napovídá podtitul skladby – Ptáci a prameny – jedná se o jednu z těch Messiaenových skladeb, ve které může posluchač slyšet ptačí zpěv. Nebylo překvapení, že interpret dokázal dobře vystihnout styl skladby i Messiaenovy registrační požadavky. Posluchači tak zřetelně rozpoznávali zpěv ptáků i padající kapky vody. Zajímavé bylo místy nepatrně rychlejší tempo, než Messiaen předepisuje. Mossakowski tím dokázal nenápadně zvýraznit některé melodické linky, jež mohou být pro běžného posluchače jinak méně zřetelné.

Bezprostředně poté následovalo Varhanní sólo z Glagolské mše Leoše Janáčka. Vznikla tak dvojice přijímání – postludium, což je název, kterým je Janáčkova skladba často označována. I přes samozřejmou rozdílnost obou autorů působilo toto spojení zcela organicky. Janáčka předvedl Mossakowski opět se zcela suverénní technikou. Detailnější strukturu ostinata nechal poněkud ustoupit ve prospěch větších celků. Vystavěl tak skladbu strhujícím a pro českého posluchače možná i trochu neotřelým způsobem, což je u interpreta těchto schopností vždy jedinečným zážitkem.

Preludium a fugu na jméno Alain napsal Maurice Duruflé v reakci na tragickou smrt jedinečného a nezaměnitelného skladatele Jehana Alaina, který na počátku 2. světové války padl v bitvě o Francii. Skladba, která cituje i téma slavných Alainových Litanií, patří k mimořádně náročným dílům varhanní literatury. Ústřední téma jména Alain, jak ho Duruflé vytvořil, je charakteristické opakovanými tóny v rychlém tempu. Před závěrem koncertu již nikoho nemohla překvapit virtuózní samozřejmost, se kterou interpret obě části přednesl. Přes svěží tempo dokázal vše zahrát s dokonalou zřetelností ve všech hlasech a polohách. Znovu i zde dokázal vybrat odpovídající zvukové barvy, vystihující autorovy požadavky a charakter díla.

Textem k závěrečné improvizaci byl úryvek z Lukášova evangelia (Lk 9, 23-26), ve kterém Ježíš vyzývá ke svému následování. Text byl zvolen s ohledem na osmisté výročí stigmatizace sv. Františka z Assisi – zakladatele františkánského řádu, do kterého patří i pražský klášter minoritů při bazilice sv. Jakuba. Mossakowski vystavěl velice poutavou improvizaci, kterou propojoval motiv sestupných intervalů evokujících kroky Ježíšových následovníků. Začal ji v mírném zvuku fléten a přes střední část s hutnými akordy v plném zvuku se vrátil k úvodnímu charakteru. Výborně zde vystihl onu niternost následování Boha a v širším smyslu i odkaz sv. Františka z Assisi. V průběhu celé improvizace předvedl další řadu pozoruhodných barev s využitím celé šíře nástroje. Závěr v pianu dal vyniknout nejen improvizaci, ale i celému koncertu.

Jako přídavek zazněly Litanie Jehana Alaina – téma již posluchači slyšeli v Duruflého Preludiu a fuze. Karol Mossakowski ve svém programu předvedl skvělou techniku, která mu však slouží pouze jako nástroj. Skutečná síla jeho projevu spočívá v hluboké muzikalitě a vztazích, které dokáže provést a sdělit, nikoliv přes frázi či delší úsek, ale přes celé skladby, a nakonec i celý koncert, který se stal působivým závěrem letošního festivalu.

Mezinárodní varhanní festival: Barevný svět hudby
19. září 2024, 19:00 hodin
Bazilika sv. Jakuba, Praha

Program
Charles-Marie Widor: Allegro ze 6. symfonie g moll op. 42/2

Gabriel Fauré: Suita Pelleas a Melisanda op. 80
Prélude – Fileuse / Přadlena – Sicilienne – La Mort de Mélisande / Smrt Melisandy
(úprava pro varhany L. Robilliard)

Olivier Messiaen: Communion / Přijímání (Les oiseaux et les sources / Ptáci a prameny)
z cyklu Messe de la Pentecôte / Svatodušní mše

Leoš Janáček: Varhanní sólo z Glagolské mše

Maurice Duruflé: Prélude et Fugue sur le nom d’Alain op. 7 / Preludium a fuga na jméno Alain

Volná improvizace na daný text

Účinkující
Karol Mossakowski – varhany