Interprety spojila nejen Vídeň
Tento večer jsme měli možnost slyšet hráče, kteří působí převážně jako sólisté. Dalibor Karvay se etabloval jako jeden z nejvýznamnějších slovenských umělců své generace. Hudební veřejnost jej oceňuje především pro virtuozitu, preciznost a hlubokou hudební zralost. Jako sólista vystupoval s řadou renomovaných orchestrů, včetně Vídeňských symfoniků. Zde v letech 2020 až 2025 působil jako první koncertní mistr. Je profesorem hry na housle na Univerzitě hudby a múzických umění ve Vídni.
Julia Hagen pochází ze Salcburku, ale v současné době žije ve Vídni. Představila se s významnými orchestry, například City of Birmingham Symphony Orchestra pod taktovkou Mirgy Gražinytė-Tyla nebo s Vídeňským rozhlasovým symfonickým orchestrem. Je stejně přesvědčivá jako sólistka i jako členka v různých komorních souborech. Pravidelně spolupracuje s bratry Capuçonovými.
Julia Turnovsky se narodila ve Vídni a studovala hru na housle. Viole se věnuje několik posledních let na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Její otec, Štěpán Turnovský, byl dlouholetým prvním fagotistou Vídeňských filharmoniků, nyní působí jako pedagog na vídeňské univerzitě a vede řadu mistrovských kurzů po celém světě.
V nedávném rozhovoru Julia Turnovsky prozradila, že program koncertu chtěla vystavět jako koncept – dialog. Dialog nástrojů, který se z malého obsazení rozroste do většího. Zároveň se svěřila, že ráda hraje se svými přáteli, přestože netvoří žádný stálý komorní ansámbl. Baví ji práce, kdy je potřeba rychle reagovat, být flexibilní, najít cestu, jak se rychle přizpůsobit. A právě v tom byla jejich interpretace jiná, pokud ji porovnáme třeba se zavedenými smyčcovými kvartety. Členové stálých komorních ansámblů jsou spolu prakticky „srostlí“. Tady šlo o něco jiného. Sešli se špičkoví hráči a v daném repertoáru na sebe reagovali, vnímali se, snažili se vytvořit harmonický celek.
Přirozené sepětí hráčů
V prvním provedeném triu od Franze Schuberta, které je vlastně jen jednovětým fragmentem, dominovala linka houslí. Dalibor Karvay prezentoval kultivovanost a čistotu tónu, salónní charakter dodávala hudbě dlouhá portamenta.
Následovalo Duo pro housle a violu od Wolfganga Amadea Mozarta, údajně složené proto, aby vypomohl Michaelu Haydnovi, když nestihl dokončit zadanou kompozici. První větě s klenutou kantilénou by možná slušelo méně fragmentované frázování. Naopak tok melodie a práce se smyčcem ve druhé větě byla obdivuhodná. Nejvíce mozartovského vtipného charakteru přinesla závěrečná věta. Pokud vše, co jsme dosud slyšeli, bylo technicky dokonalé, ale trochu chladné, tady začalo přihořívat. Sepětí hráčů bylo mnohem přirozenější.
Zajímavé nástrojové obsazení jsme slyšeli v kvartetu od Françoise Devienna, francouzského flétnisty, fagotisty a skladatele působícího v Paříži na sklonku 18. století. Byl též autorem slavných oper a po vzniku Pařížské konzervatoře profesorem flétny. V kvartetu g moll má fagot vedoucí úlohu, melodii po něm zpravidla přebírají housle. Velice hezky se smyčce projevovaly v doprovodných pasážích, podpořily sólový hlas, pracovaly s dynamikou tam, kde bylo třeba. Ve druhé větě se občas stalo, že silou zvuku fagot překryly. Ve třetí větě už bylo vše v pořádku. Housle vynikaly energií a fagotista Štěpán Turnovský s přehledem a lehkostí přednesl rychlé běhy.
Umělci potvrdili technické mistrovství
Po přestávce zaznělo opět Schubertovo trio, ovšem již kompletní, čtyřvěté z roku 1817. Zde poprvé více vynikla i linka violoncella. Nápaditá byla interpretace hlavního tématu houslí ve druhé větě, na což pohotově reagovala viola i violoncello. Půvabný menuet dal vyniknout drobným obměnám výrazu melodie v místech, kde se objevila echa. Viola přebírala materiál prvního hlasu s lehkostí houslí. Výborně si hráči poradili s opakujícím se prostým hudebním materiálem ronda. Brilantně pak provedli všechny obtížné variace.
Vrcholem večera byl jednoznačně Beethoven. Trio G dur má čtyři věty, přičemž první věty mají sonátovou formu. Beethoven svá tria rozhodně nezamýšlel jako lehká komorní díla. Dokládá to i fakt, že po vydání prvních kvartet (op. 18) v roce 1801 Beethoven již žádná další tria nesložil. Hudební materiál trií tedy jednoznačně směřuje k prokomponovanosti a náročnosti. Hudební látka se vyznačuje tematickou bohatostí rychlých vět a téměř symfonickými rozvinutími, zejména v první větě nadepsané Adagio. Allegro con brio. Adagio v E dur se svou krásou a melancholickou atmosférou podobá dalším pomalým větám, které Beethoven v té době složil. Trio končí brilantním a virtuózním Presto.
Už počáteční Adagio bylo nabité energií, která se přelila i do rychlé části. Precizní souhry bylo dosaženo v unisonu. Ve druhé větě, přestože plynula klidně, byla znatelná její pravidelná pulzace. Scherzo nebylo ostré, ale naopak lehoučké, a postupně dosáhlo mohutnosti, kdy viola a violoncello nebyly odsouzeny jen do role doprovodných nástrojů. Závěrečné Presto klade vysoké nároky na přesný nástup a precizní souhru. Vše se podařilo a publikum zůstalo ohromeno nekonečnými jiskřivými běhy, kde interpreti naplno potvrdili svoje technické mistrovství.
Koncert nabídl něco jiného než tradiční repertoár komorní hudby. Skladby zkomponované v podobném časovém rozmezí, pro jiné obsazení než nám dobře známé smyčcové kvarteto, v provedení mladých muzikantů, kteří spolu hrají jen občas, ale pojí je silné přátelství. Nemohlo to vypadat podobně i v některém z vídeňských salónů na přelomu 18. a 19. století?
Smetanovské dny: Karvay & Hagen & Turnovští
30. března 2026, 19:00 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program
Franz Schubert: Smyčcové trio B dur, D. 471
Wolfgang Amadeus Mozart: Duo pro housle a violu č. 1 G dur, KV 423
François Devienne: Kvartet pro fagot, housle, violu a violoncello č. 3 g moll, op. 73
Franz Schubert: Smyčcové trio B dur, D. 581
Ludwig van Beethoven: Smyčcové trio G dur, op. 9, č. 1
Účinkující
Dalibor Karvay – housle
Julia Turnovsky – viola
Julia Hagen – violoncello
Štěpán Turnovský – fagot
