Katia Ricciarelli má 70. Začínala jako Mimi, nevhodné role jí ale nakonec zničily hlas

Italská sopranistka Katia Ricciarelli, která 16. ledna oslaví sedmdesátiny, byla hvězdou světové operní scény od sedmdesátých do devadesátých let dvacátého století.

Repertoár půvabné pěvkyně se zářivým hlasem osobité, nezaměnitelné barvy a se silným emocionálním nábojem byl rozsáhlý – obsahoval okolo stovky oper, především italských z období romantismu a verismu, ale také díla Wagnera, Glucka či Mozarta.

Rodačka z benátského Roviga studovala zpěv v Benátkách. Mezinárodní kariéru odstartovala rolí Mimi v Pucciniho Bohémě v roce 1969 v Mantově. Držitelka několika pěveckých ocenění poté zpívala v největších operních domech světa, v La Scale debutovala v roce 1973, v Covent Garden o rok později a v Metropolitní opeře v roce 1975. Nejlépe se cítila v rolích z oper Verdiho, Rossiniho či Donizettiho.

Často vystupovala s Lucianem Pavarottim, Josém Carrerasem, Plácidem Domingem nebo Ruggerem Raimondim, v Bruselu i s vysněným Mariem del Monaco. Z dirigentů opakovaně spolupracovala s Herbertem von Karajan, Colinem Davisem či Claudiem Abbadem. Karajanovy nahrávky oper s Ricciarelli měly velký úspěch, slavný dirigent ji ale na druhou stranu také vedl k těžkým rolím, které poškodily její hlas.

Ten se v devadesátých letech zhoršil natolik, že se dočkala nejednou nepříznivého přijetí od kritiky i od publika, a postupně proto operní dráhu opustila. Věnovala se písňovému repertoáru nebo lehčím žánrům.

Zahrála si také v několika filmech, v roce 1991 založila Lyrickou akademii a od roku 2003 vede festival v Maceratě. V Česku koncertovala několikrát – v roce 1989 měla kupříkladu recitál na Pražském jaru a o sedm let později na Smetanově Litomyšli. České operní árie ani české písně ale kvůli neznalosti jazyka nikdy nezpívala.