Ke každému novému nástroji přistupuji bez předsudků, říká Michael Tsalka

Na začátku února přijíždíte do Prahy odehrát Vaňhalův Klavírní koncert A dur s Musicou Floreou. V e-mailu, který jste mi poslal před naším rozhovorem, jste zmínil, že jste zrovna v Amsterdamu, kde tento koncert cvičíte na fortepiana vyrobená v Čechách na počátku 19. století. Jak se tyto nástroje liší od jiných fortepian vyrobených přibližně ve stejné době v jiných zemích?
Předně chci poděkovat Opeře PLUS, že jste mě oslovili, jsem moc rád, že můžu zodpovědět pár otázek před naším pražským koncertem s Musicou Floreou, na který se ohromně těším. Představíme moderní světovou premiéru Vaňhalova Klavírního koncertu A dur, IIa: A1. V rámci přípravy na tuto událost jsem strávil několik krásných dní v dílně Gijse Wilderoma v nizozemském Bergenu. Gijs vlastní dvě originální, vzácná fortepiana od českých výrobců: Michaela Weisse (Praha, 1800–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1805) a Johanna Zahlera (Brno, 1805–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1810). Oba tyto nástroje jsou nádherné, ale zároveň hodně rozdílné. Weissovo fortepiano má sladší charakter a je vhodnější spíše pro hraní haydnovského či mozartovského repertoáru. Naopak Zahlerův nástroj zní dramaticky – pro jeho burácející basy i expresivní horní rejstříky bych si ho vybral třeba pro Beethovenovy skladby z jeho raného a středního období tvorby.

Velké rozdíly ve fortepianech z té doby nejsou ojedinělé. Například ve Vídni bylo kolem let 1785–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1790 nejméně padesát výrobců fortepian. Každý z nich měl pro tento rychle se vyvíjející nástroj svou vlastní zvukovou představu a při jeho konstrukci se nebáli experimentovat. Cembalo nadále zůstávalo v tomto období oblíbené, bylo však také ovlivněno zvukovými možnostmi fortepiana. Například takzvané benátské vlny (Venetian swells) cembal rodiny Kirkmanů – velké dřevěné kusy schované uvnitř nástroje, které se otevírají při sešlápnutí pedálu, umožňovaly interpretům vytvářet jakýsi crescendový efekt. Bylo to vylepšení, kterým běžná cembala před rokem 1780 nedisponovala. A to je jen jeden z příkladů. Mnoho z těchto původních nástrojů obsahuje nejrůznější podivné a fascinující vychytávky, které z nich vytvářejí jedinečný poklad.

Mimochodem, v první polovině roku 2025 mi vyjdou dvě nová CD, na kterých hraji na zmíněné Zahlerovo fortepiano a také na nové cembalo postavené Thomasem Powerem: Aurora Borealis pro mexického vydavatele Tempus Clásico, představující raná klavírní díla současného mexického skladatele Leonarda Corala, a Bachian Elegies u vídeňského vydavatele Paladino Music, nabízející repertoár Johanna Sebastiana Bacha a Carla Philippa Emauela Bacha.

Jak dobře znáte soubor Musica Florea? Jsou ve Vaňhalově Klavírním koncertu A dur nějaká interpretační úskalí, která možná budete muset na zkouškách vyřešit?
Musicu Floreu samozřejmě dobře znám, je to naprosto úžasný soubor. Jejich nahrávky Jana Dismase Zelenky, Antonína Rejchy, Jana Václava Huga Voříška a Johanna Sebastiana Bacha (konkrétně nahrávka Erbarme dich, mein Gott z Matoušových pašijí, BWV 244, s Magdalenou Koženou) pro mě byly zdrojem útěchy a inspirace během covidových let. Na spolupráci s Musicou Floreou pod taktovkou Marka Štryncla se proto moc těším, navíc vystoupíme v jednom z nejkrásnějších evropských měst – v Praze!

V posledních čtyřiceti letech význační muzikologové, jako například Allan Badley, Paul Bryan či Alexander Weinmann rozšířili povědomí o tom, jak důležitou osobností byl Jan Křtitel Vaňhal pro rozvoj vídeňského klasicistního stylu. Vaňhal strávil většinu svého dospělého života ve Vídni a byl spolu s Haydnem, Gluckem, Dittersdorfem a Hoffmannem klíčovou postavou ve stylistickém vývoji světských žánrů: smyčcového kvarteta, symfonie, koncertu a sonáty.

O jeho symfonickém stylu toho dnes víme již hodně, mnoho z jeho symfonií bylo v posledních deseti letech nahráno a vydáno vydavatelstvími jako jsou Naxos a Chandos. Byl také velmi plodným skladatelem duchovní hudby, vytvořil přibližně padesát mší, četné žalmy, kantáty a moteta.

Vaňhalovy koncerty jsou však méně známé. Ačkoli Vaňhal začal v 80. letech 18. století publikovat různé koncerty pro fortepiano a housle, mnoho jeho nejranějších koncertů pro housle, flétnu, cembalo, varhany, violoncello a fagot, složených pro mecenáše, jako byli například hrabě Clam Gallas či hrabě Ladislav Erdödy, je dnes ztraceno nebo dochováno jen zčásti. Je známo, že složil více než padesát koncertů, ale dosud nebyly kompletně vydány. I když je zřejmé, že jeho koncerty byly prováděny po celé Evropě a obdivovali je skladatelé jako Haydn či Mozart, nemáme reálně mnoho důkazů o tom, že se díla opravdu uváděla. To je, jak poznamenává muzikolog Allan Badley, spíše důsledek našeho omezeného chápání té doby, a nikoli odrazem popularity skladatele za jeho života, u Vaňhala zejména po roce 1775.

Klavírní koncert A dur, IIa: A1 byl poprvé vydán ve Vídni v roce 1785 Franzem Antonem Hoffmeisterem, pravděpodobně po jeho prvním úspěšném provedení. Jeho tři věty vykazují mnoho stylových rysů, které charakterizovaly Vaňhalovy koncerty zhruba v polovině jeho kariéry. První věta je v rozvinuté sonátové/ritornelové formě, následuje lyrická, téměř rapsodická pomalá věta a dílo uzavírá rychlé, živé finální rondo alla Boema. Podobně jako Mozart se svými klavírními koncerty, které Vaňhal nepochybně znal a obdivoval, dokázal díky své jednoduché melodické bezprostřednosti oslovit nejen aristokracii, ale i střední, a dokonce i nižší společenské vrstvy.

S Musicou Floreou představíme moderní světovou premiéru tohoto nádherného klavírního koncertu! Jsme vděční, že máme k dispozici jeho kritické vydání, které v roce 2013 vytvořila česká hudební badatelka Martina Pospíšilová. Co se týče našich zkoušek před koncertem, budeme s hudbou trochu experimentovat. Chtěl bych, abychom koncert oživili tak, aby nadchl naše posluchače.

Jako interpret si nedokážu představit, že bych nebyl upřímný a nevstoupil do intimního dialogu s každou skladbou, kterou hraji. Notové zápisy všech epoch obsahují důležité zakódované informace o tom, co od nás skladatelé očekávají, a to jak v rovině stylistické, tak i v té výrazové. To, co je zapsáno v notách, i to, co není jasně určené, je z mého pohledu stejně důležité, zejména co se týče partitur z období baroka a klasicismu. Člověk musí mít dostatek odvahy, trpělivosti a zvědavosti k tomu, aby prozkoumal všechny detaily a co nejlépe je zahrnul do své osobní, upřímné hudební interpretace.

Jak se vám daří hrát klasickou hudbu prakticky všech historických období na tak vysoké úrovni?
Za tu dobu, co hraji na nejrůznější moderní i historické klávesové nástroje, jsem dospěl k závěru, že k žádnému nástroji by se nemělo přistupovat s předsudky. Snažím se s každým nástrojem vést soustředěný, intenzivní dialog. Naslouchám technickým a výrazovým možnostem každého jednotlivého nástroje a přizpůsobuji se jim. To platí zejména u původních nástrojů, které jsou v mnoha ohledech jedinečné.

Během 18. století se hudebníci nespecializovali striktně na varhany, cembalo, klavichord nebo fortepiano. Skladatelé byli improvizátory a většina z nich uměla hrát na smyčcové nástroje a k tomu i na jakýkoliv klávesový nástroj, který jim byl poskytnut. Zároveň byli vynikajícími kapelníky, komorními hudebníky a dirigenty. Nemyslím si, že jsem něčím výjimečný, spíš jen oživuji tuto dřívější hudební tradici, kterou upozadil dnešní přespecializovaný vědecký přístup k výuce na hudebních školách a konzervatořích. Snažím se tak svobodomyslně k hudbě vést i své studenty. Věřím, že vše, co dělám, mě i moji hru obohacuje – historické klávesové nástroje mnoho mé hře na moderní klavír mnoho a naopak.

Věnujete se i současné hudbě, mnoho skladatelů složilo skladby přímo pro vás…
Ano, asi osmdesát skladatelů pro mě napsalo nejrůznější díla – sólové skladby pro moderní klavír, pro historické klávesové nástroje, komorní hudbu (od duet po kvarteta), koncerty. Stylově jde o skladby tonální i atonální, některé z nich mají jasně vypsanou notaci, jiné jsou založené z velké části na improvizaci, či jsou psané v experimentálních formách.

Se současnými skladateli rád spolupracuji. Dokonce to považuji za nezbytné, aby v dnešní době klasičtí interpreti s žijícími skladateli spolupracovali.

Jako badatel a interpret jsem skromně přispěl k našemu porozumění rozmanitosti klavírního repertoáru klasicistního a raně romantického období tím, že jsem vyhledával, editoval a publikoval články a nahrával CD s neznámými skladbami autorů, jako jsou například Daniel Gottlob Türk, Jan Křtitel Vaňhal, Karl Ditters von Dittersdorf, Ferdinand Ries, Joseph Anton Steffan, Eucharius Florschütz a Ignaz Moscheles.

Nedávné příklady mé spolupráce se současnými skladateli lze najít na dvou CD – Full Moon a Last Dance, které jsme v loňském roce nahráli spolu s Dianou Weston pro australské vydavatelství Wirripang. Natočili jsme díla, která pro nás zkomponovali například Diana Blom, Ann-Carr Boyd, Elena Kats-Chernin, Violeta Dinescu, Joan Josep Gutiérrez Yzquierdo, Aspasia Nasopoulou či Nicholas Smith. Vznik těchto dvou CD mimochodem podpořila také Asociace Jana Křtitele Vaňhala (Johann Baptist Wanhal Association), protože jsme na ně s Dianou nahráli také světovou premiéru dvou jeho Sonát pro čtyři ruce, op. 32.

Mezi další skladatele, kteří mi v poslední době věnovali svá díla, patří Nimrod Borenstein, Jens Vraa, Gabriele Toia, Graham Lynch, Roberto Reale, Jin Zhuosheng a Christoph Keller.

Jste všestranný hráč na klávesové nástroje, zajímalo by mě, kolik a jaké nástroje máte doma?
Vlastním dvoumanuálové cembalo postavené Williamem Dowdem v Bostonu, spinet značky Bettenhausen, vynikající pět a půl oktávový volný klavichord postavený Sebastianem Nieblerem v Berlíně (podle historických jihoněmeckých a švédských modelů z konce 18. století), nádherné expresivní křídlo Bechstein z 60. let 19. století, křídlo Steingraeber z roku 1915, které patřilo mému dědečkovi, moderní klavír Kawai a italský stolní klavír z období kolem roku 1820. Doufám, že na tento seznam v příštích desetiletích přibude ještě mnoho dalších nástrojů!

Máte často hudební sny – noční můry, příjemné či inspirativní?
Ano! Jde spíše o bizarní sny, ve kterých diskutuji s bývalými učiteli o hudební interpretaci skladeb, které zrovna cvičím (tempa, frázování, hudební pojetí a možný narativ). Mnoho mých snových společníků je již v nebi a mají své vlastní specifické myšlenky. Zajímavé je, že po těchto duchovních výměnách se moje interpretace zpravidla výrazně zlepší. Často se mi také ve snech objevují melodie nebo harmonie, kterými jsem se v předešlém dni zaobíral. Moje žena mi říká, že si dokonce v noci pobrukuji hudební fráze během spánku!

Když mluvíme o snech, jaké jsou vaše plány nebo přání do budoucna, ať už související s hudbou nebo ne?
Rád bych se nadále věnoval pedagogice. Na univerzitě CUHK-Shenzhen máme vynikající klavírní a klávesové oddělení. Vede ho významný pianista, profesor Krzysztof Jablonski. Je to velké oddělení, učí zde skvělí hráči a pedagogové z Číny, Itálie, Koreje, Japonska či Velké Británie. Právě jsme obdrželi dvoumanuálové cembalo Mietke, postavené Brucem Kennedym – pravděpodobně nejlepší cembalo na pevninské Číně. Nedávno se zde také otevřelo doktorské studium v oboru klavírní interpretace. Dosud byl na pevninské Číně doktorát v klavírní interpretaci nabízen tuším pouze na renomovaných konzervatořích v Pekingu a Šanghaji. Povedu díky tomu na této škole i projekty doktorandů, moc se na to těším a doufám, že budu k užitku celé další generaci hudebníků.

Také doufám, že udržím své koncertní aktivity v plném proudu. Každý nový projekt je pro mě výzvou a probouzí ve mně spoustu tvůrčí energie! V příštích deseti letech mám také v úmyslu nahrát cykly děl mistrů baroka nebo klasicismu. Rád bych například nahrál všechny Mozartovy klavírní koncerty nebo čtyři svazky Bachova Clavier-Übung. Doufám, že bude Bůh tak velkorysý a dovolí mi, abych tyto své vize mohl naplno uskutečnit!

Zároveň chci nadále objevovat nové historické klávesové nástroje. Slova stěží dokážou vyjádřit emoce, které zažívám, když poprvé přistupuji k historickému klávesovému nástroji, zejména k takovému, který byl zrestaurován mistrovskýma rukama nebo který nějakým způsobem přežil rozmanité útrapy času. Pokora, zvědavost a nadšení se mísí s pocitem pokory a fascinace nad tím, jak s každou novou hudební frází mohu objevovat jedinečnou osobnost toho či onoho nástroje. Měl jsem například to potěšení často hrát v Evropském muzeu a akademii fortepian (EFM) v Německu, které vede a spravuje můj přítel Pooya Radbon. Pokaždé to byla nedocenitelná zkušenost. Doufám, že se tam v budoucnu ještě mnohokrát vrátím.

Co se týče mých mimohudebních aktivit, rád čtu beletrii a navštěvuji muzea. Také se rád hodiny toulám po krásných městech a objevuji zajímavá zákoutí, čtvrti či parky. Podnikám i dlouhé procházky v přírodě, lesích – poslouchám u toho nahrávky z počátku 20. století. Jejich rozmanitost, míra představivosti a jedinečná expresivita mě naplňují pokorou; uvádějí mé vlastní hudební myšlenky do širší perspektivy.

Děkuji vám za poutavý rozhovor, dozvěděla jsem se toho spoustu nového! Ať se vám nadcházející koncerty vydaří, těším se na ně.