Klára Boudalová: Nejvíc mě baví, že si pořád můžu hrát

  1. 1
  2. 2
Kláru Boudalovou znám jako autorku a moderátorku koncertů pro děti, které pořádá Česká filharmonie, a hlavně jako autorku vynikajících titulů Nebojte se klasiky, audioknih, lákajících děti do světa hudby. Teprve osobní setkání mně otevřelo oči dokořán: tato mladá dáma je hudební edukátorka na plný životní úvazek.
Klára Boudalová (zdroj ČF)

Co obnáší taková specializace? Jistě není určena jen dětem, jaký zájem mají dospělí o hudební vzdělávání?
V mém případě být hudební edukátorkou je hlavně velká zábava a neustále se měnící role. Ráno se vzbudím jako scenáristka, dramaturgyně nebo třeba designérka kostýmů, odpoledne zase kreslím ilustrace, režíruji nebo nahrávám, večer moderuji koncerty v Rudolfinu, nebo jsem zrovna zpěvačka. Je toho hodně, ale nejvíc mě baví, že si pořád můžu hrát, hlavně s dětmi, ale s tím nevyhnutelně přichází i hraní si s dospělými. Jako moderátorka při koncertech na pódium často zvu nejen děti, ale i maminky a tatínky. Například na koncertě s Pražským barokním souborem, kde jsem představovala původní účel takzvané „Tafelmusik“, tedy podkresové hudby k hostinám, rodiče měli za úkol v pomlkách partu krmit jednotlivé hudebníky chlebíčky a zákusky. Maminkám šlo krmení skvěle, i přes drobnou nehodu s indiánkem ocitnuvším se na violovém hmatníku to byl jeden z neoblíbenějších kousků nejen u publika. Poslední čtveřice projektu Nebojte se klasiky je čtyřsvazkový komplet Hudební nástroje. Audiokniha, která vyhrála loni cenu Asociace vydavatelů

Reklama

Jste autorka projektu, autorka textu, vybíráte hudební ukázky, celou nahrávku režírujete. Jednotlivé svazky jsou víc než výmluvné: SMYČCOVÉ NÁSTROJE ANEB KOŇSKÁ OHÁŇKA TISÍCKRÁT JINAK; DŘEVĚNÉ NÁSTROJE ANEB KDO JE DUTÝ JAKO DŘEVO; ŽESŤOVÉ NÁSTROJE ANEB JAK TROUBÍ POTRUBÍ; BICÍ NÁSTROJE A KLAVÍR ANEB UHOĎ HŘEBÍČEK NA HLAVIČKU. Obdivuji celkovou koncepci, výběr hudebních ukázek, poetiku slova, originalitu. Odkud pramení ten slovní vtip, s nímž lákáte děti do světa hudby, vždyť rozkošná hříčka glissando – lísando není jediná. Jste nadšená čtenářka poezie?

Tak teď se asi odhalím! Poezii mám ráda, ale jediná sbírka, kterou mám u postele, jsou Shakespearovy Sonety, a to ještě v angličtině, protože to je fakt výzva… Nicméně jazyk (vlastně jazyky obecně) mám moc ráda a ještě radši si pohrávám s jejich možnostmi a humorem. A protože jsem taky zpěvačka, mám moc ráda zvukomalebnost slov a obecně „hudební“ kvalitu jazyka. Proto mě taky baví rozhlasová práce. Nahrávání s herci Pavlem Tesařem a Helenou Dvořákovou byla v tomhle ohledu práce snů. Když jsme v Českém rozhlase nahrávali sérii audioknih Nebojte se klasiky, tak jsme se hodně snažili, aby text volně přecházel do hudby a zvuků a prostě vytvořil takový jeden příjemný proud. Na těch čtyřech dílech se vyskytuje přes pět set různě dlouhých hudebních ukázek, často živě nahrávaných hudebníky Symfonického orchestru Českého rozhlasu, a přes čtyři sta jednotlivých zvuků, nahrávaných v přírídě nebo v ateliérech zvukového čaroděje Jiřího Litoše. A když se nám pak podařilo doprovodit skutečný zpěv stehlíka z pražské Stromovky orchestrálním doprovodem Vivaldiho koncertu zvaného Stehlík tak, že to opravdu ladilo a šlapalo a ještě to kopírovalo skutečnou linku sólové flétny z Vivaldiho partitury, bylo to úžasné. Mám radost, že jsem v celém týmu, který za audioknihami stojí, našla podporu pro tyhle nápady a zdá se mi, že na výsledku je to vidět.

V knize o bicích necháváte znít také zvonkohru z náměstí v Českých Budějovicích. Je to město, k němuž jste nějak vázaná, kromě toho, že děláte pořady s Jihočeskou filharmonií?
Kromě toho, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý, já se tam i narodila. V letošní sezoně jsem pro Jihočeskou filharmonii napsala hudební detektivku Záhada hudebního hlavolamu aneb detektivní koncert pro filharmonické Sherlocky. Budějovičtí se tak dozvědí, jak to dopadne, když se druhý hlas ztratil a nikdo ho nemůže najít, a v houslích byla dokonce nalezena dutina a koncertní mistr je podezřelý, že v ní pašuje nepovolené zvuky. Co z toho bude, se ukáže v únoru.

Klára Boudalová a Filharmoničtí bicisté (zdroj ČF)

V prvých dvou čtveřicích vašich audioknih jste vytvořila portréty skladatelů – Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, Bach, Mozart, Beethoven a Čajkovskij. Musela jste se s každým z těch skladatelů hodně sžít – dá se vůbec říct, který vám nejvíc přirostl k srdci? A budete v portrétech pokračovat, třeba směrem do baroka nebo do současnosti?
Já jsem co do vkusu vlastně dost univerzální. Kolegové si ze mě občas utahují, že mám ráda hlavně „ty veselý písničky“, což je ve světě klasiky skoro urážka, ale to není tak docela pravda. Jednou z mých nejoblíbenějších skladeb vůbec je Violoncellový koncert h moll Antonína Dvořáka, a to je skladba hodně intenzivní a emotivní, ale úplně veselá ne. Z té osmičky skladatelů mám asi největší slabost pro Dvořáka, ale u každého z nich mám své oblíbené skladby. Hodně mě baví objevovat i ty méně známé skladby a studovat jejich kontext. Výsledný dojem je pro mě vždycky skládačka z toho, co o skladbě zrovna vím, a toho, co ve mně probudí. A ráda se pomyslně propadám do doby, kdy jednotlivé skladby vznikly, a baví mě si představovat, jak asi zněly pro tehdejší uši. Tam někam se asi bude dál vyvíjet série Nebojte se klasiky.

Reklama
  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na