Klavírista a improvizátor Jiří Pazour: Na improvizaci se zapomnělo, chceme to změnit

Pane Pazoure, za jakým účelem vzniká Společnost pro improvizaci v klasické hudbě?
Společnost vznikla na popud několika nadšenců, kteří měli pocit, že improvizaci není věnována dostatečná pozornost. Oslovili mě s nabídkou spolupráce a já jsem jejich nabídku přijal. Myslím, že Společnost vzniká právě z potřeby získat více povědomí mezi publikem i hudebníky o klasické hudební improvizaci, která velmi často byla – a stále je – základem kompoziční tvorby mnohých hudebních skladatelů. Řada hudebních děl má v improvizaci svůj původ – mnohé dnes již klasické skladby vznikly původně jako zapsané improvizace. Přesto je improvizace právě jednou z oblastí hudební tvorby, na kterou se postupem času poněkud zapomnělo.

Co stojí podle vás za tímto „pozapomenutím“?
U hudebníků byl kladen stále větší a větší důraz především na špičkový interpretační výkon – osobitá interpretace se tak dnes cení většinou víc než spontánní hudební tvoření. Společnost pro improvizaci v klasické hudbě se tedy mimo jiné bude snažit znovu připomenout jedinečnost a důležitost spontánní hudební tvorby; abychom nezapomněli na to, že hudba, která vzniká „tady a teď“, může být často z uměleckého hlediska velice cenná, přínosná a především neopakovatelná, ať už se jedná o improvizační tvorbu profesionálního hudebního interpreta, nebo třeba o spontánní hru žáka hudební školy.

Hlavním úkolem Společnosti bude tedy především propagace?
Společnost by měla improvizaci v klasické hudbě nejen propagovat, ale měla by jí především i výrazně pomáhat, například pořádáním hudebních kurzů nebo i tím, že se bude snažit podpořit výuku improvizace na hudebních školách. Společnost se bude věnovat také osvětové a informační činnosti o tomto oboru mezi hudebními neprofesionály, hudbu milující veřejností. Posluchači klasické hudby by se měli více dozvídat, že vedle hudebních interpretů nebo hudebních skladatelů existují také umělci, kteří tyto dvě oblasti propojují, tvoří a produkují vlastní originální hudební kreace vždy právě v tu danou chvíli v reálném čase.

Co přinášejí divákům improvizující umělci svou koncertní činností?
Především zážitek bezprostřední rozmanitosti. Tito tvůrci vytvářejí hudbu buďto zcela na základě vlastní hudební invence, nebo se nechávají inspirovat hudebními styly či konkrétními autory minulosti. Impulzem k jejich tvorbě mohou často být také nápady koncertního publika – to je mimochodem jedna z hlavních výhod improvizačního umění, právě interakce s publikem, která se společně s umělcem může podílet na vzniku hudebních skladeb. Zážitek z onoho propojení bývá často jak pro hudebníka, tak i pro jeho posluchače velmi intenzivní. Mám s tím vlastní zkušenost, protože na svých improvizačních koncertech zažívám tuto společnou radost z právě vznikajících skladeb a propojení se svým publikem už více než tři desítky let.

Vaše koncerty jsou právě zaměřené na improvizaci v klasické hudbě. Je to ten důvod, proč jste se postavil do čela Společnosti?
S touto myšlenkou mne oslovili v průběhu času různí lidé – byli to někteří moji studenti, dále také lidé, kteří pravidelně navštěvují mé improvizační koncerty a také moji přátelé z různých hudebních organizací, například Hudební mládež České republiky nebo Společnost přátel Jaroslava Ježka. Ti všichni měli podobný nápad, který pravděpodobně zrál již nějakou dobu, a sice vytvořit pro ty, které improvizace v klasické hudbě zajímá, jakousi platformu, na níž se budou moci scházet, vyměňovat si zkušenosti, názory, postřehy a i jinak si navzájem pomáhat.

Významným improvizátorem v oblasti klasické hudby byl prof. PhDr. Arne Linka, vy na něj často vzpomínáte. Byl jste jeho žákem, dá se říci, že i pokračovatelem?
Pan profesor Arne Linka byl člověk, který mne již během studií na Pražské konzervatoři významným způsobem ovlivnil. Měl jsem možnost s ním spolupracovat, několikrát jsme společně koncertovali a všechna moje práce v oblasti improvizované hudby skutečně navazuje na jeho odkaz. On sám ovšem zas navazoval na všechny výjimečné osobnosti hudebního světa před ním, jakými byli například Orlando di Lasso, J. S. Bach, W. A. Mozart – ti všichni zapisovali své improvizace do not a také tímto způsobem často vznikaly jejich neslavnější skladby.

Zmínil jste podporu dětí a studentů formou kurzů a výuky. Co přesně hodlá Společnost v této oblasti udělat?
Domnívám se, že časem by právě díky činnosti Společnosti mohlo dojít k významnému rozšíření možností pro všechny ty, kteří tuto úžasnou práci pro děti a mladé lidi dělají již dnes – pedagogická a vzdělávací činnost mladých hudebníků je velmi důležitá. Jsou to právě děti, jejichž spontánní hudebnost a talent je v tomto smyslu potřeba podpořit již od jejich hudebních začátků. Začínající hráče a zpěváky je nutné ubezpečit, že jakákoli jejich hudební produkce je důležitá, že všechno, co vytvářejí, má určitý význam. Pokud se jejich nadání pro hudební improvizaci projeví výrazněji, měly by dostat možnost své nadání pro tuto činnost kultivovat, a to nejen z hlediska interpretačního, ale také by se měly do určité míry začít dozvídat základní informace z oblasti kompozičních technik.

Především však by děti při svém muzicírování měly vědět, že jejich improvizace může být stejně tak hodnotná, jako předem nacvičená skladba, kterou zahrají na hodině u paní učitelky a potom třeba na koncertě. Obojí má sloužit k rozvoji hudebnosti a ke kultivaci jejich ducha.

Společnost pro improvizaci v klasické hudbě má zkratku SICM, která vychází z jejího mezinárodního označení Society for Improvisation in Classical Music. Tím patrně směřujete dál než k hranicím České republiky. Jsou tu nějaké plány na mezinárodní spolupráci?
Mezinárodní spolupráce vlastně už probíhá mnoho let na různých úrovních. Jsem rád, že mohu Společnosti přispět i řadou svých kontaktů nejen v evropských státech, ale i v severoamerických zemích. Velmi mne potěšilo, že v zahraničí je téma klasické hudební improvizace velmi živé. Pravidelně se účastním konferencí a festivalů klasické hudební improvizace v USA a Kanadě a jsem velmi rád, že v těchto zemích se improvizovaná hudba těší velké oblibě v profesionálním hudebním světě a že jí je věnována značná pozornost. Proto se chceme nadále spojovat s našimi přáteli a kolegy u nás i v zahraničí a vytvořit společenství lidí, které spojuje společný zájem o tento hudební svět.

Obor klasické hudební improvizace je velmi specifický – když se například podíváme na současnou koncertní scénu, pozorujeme, že se téměř bez výjimky věnuje umění interpretačnímu. Je to z velké části dáno tím, že aktivních koncertních klasických improvizátorů je mnohem méně než například v jazzu, kde je improvizace zcela přirozenou součástí tohoto žánru.

V čem vidíte perspektivy improvizace v klasické hudbě?
Umění interpretační a kompoziční se postupem doby oddělilo, v minulosti samozřejmě také byli umělci, kteří tvořili, a druzí, kteří hudbu interpretovali, ale propojení skladatele a zároveň interpreta v jedné osobě bylo, myslím, častější.

Podle mého názoru jedna z možných cest, jak tyto dvě oblasti hudebního umění znovu propojit, je právě improvizace. Proto bychom rádi znovu navázali na odkazy světových hudebních autorů, tvůrců a tento hudební obor postupně opět dostali do většího povědomí veřejnosti.

K tomu i k mnohému dalšímu by měla sloužit Společnost pro improvizaci v klasické hudbě.

Věřím, že vznik této společnosti bude do budoucna přínosem pro celkové hudební dění a významně podpoří všechny hudebníky, pedagogy a další, kteří se improvizované hudbě již řadu let věnují.

Jaké konkrétní aktivity nyní Společnost připravuje?
První akcí Společnosti pro improvizaci v klasické hudbě bude Koncert na Konzervatoři Jana Deyla 26. listopadu 2024, na který všechny zájemce srdečně zveme.

Vystoupím na něm společně s klavíristy Renatou Pospíšilovou a Davidem Vlčkem, perkusionistou Milošem Vacíkem a zpěváky pod vedením sbormistryně Yaa Rosalie Hájkové. Tento zahajovací koncert představí velmi rozmanité podoby improvizace v klasické hudbě.

Následovat budou dva semináře improvizace pro aktivní hudebníky, ale to až začátkem roku 2025.
Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně úspěchů Společnosti a všem, které bude do budoucna pozitivně ovlivňovat v jejich hudebním směřování, ať už interpretačním, nebo diváckém.
Také děkuji.