Kollertovi zahájí cyklus koncertů Komorní hudba FOK

Jiří Kollert o programu koncertu říká: „Chceme představit hudbu, kterou máme rádi, kterou žijeme. Richard nyní miluje Čajkovského, jeho Vzpomínka na drahé místo je věnovaná Švýcarsku, kam s kluky jezdíme na hodiny houslí. Eduard si jako závažnou skladbu vybral Strausse, který bude mít v příštím roce výročí. Já jsem chtěl reprezentovat českou hudbu, a tak zahraji Smetanovu skladbu Na břehu mořském. Na závěr přijde španělský Sarasate, ve kterém se ukážeme všichni tři dohromady. Ke Španělsku máme blízko, protože Eduard tam studuje, a když byl mladší, jezdili jsme tam s ním.“

Eduard Kollert začal hrát současně na housle a klavír. Ve svých devíti letech koncertoval sólově pro španělskou královskou rodinu v Madridu, kde zaujal světoznámého pedagoga houslí Zakhara Brona. Rodina za ním začala dojíždět na intenzivní houslové kurzy do Švýcarska. Mladší bratr Richard Kollert byl na lekcích profesora Brona od tří let přítomen a bylo jasné, že za bratrem nezůstane ani o chlup pozadu. Když dostal do ruky opravdové housle, nezačal se učit od jednoduchých melodií lidových písní; hned hrál velké skladby, které už měl naposlouchané.

Slovo dramaturga Martina Rudovského: „Často se stává, že umělecké geny se v rodinách dědí takzvaně přes koleno a děti, jejichž rodiče mají hudbu jako profesi, protrpí nezbytné hodiny klavíru, aby se nakonec mohly věnovat něčemu ‚praktičtějšímu‘, například sportu nebo matematice a hudba se do rodiny vrátí zpět až s vnoučaty. U Kollertů na vnoučata čekat nemusí. Oba synové vynikajícího klavíristy Jiřího Kollerta se totiž hudby chopili bez nátlaku a zcela přirozeně. Starší Eduard (*2002) dokonce v počátku ovládl skvěle dva nástroje – housle a klavír. Mladší Richard (*2008) sáhl rovnou po houslích a dnes už je také studuje ve Švýcarsku. Často je označují jako geniální děti, ale jejich recept na úspěch je jasný: píle, trpělivost a nekonečná touha zahrát si hudbu, kterou jsou od malička obklopeni.“